Tina Turner

Papírové ubrousky vždy při ruce, každou chvíli je třeba utírat nějakou tu krev z tváře. Angela Bassett dobrá, písničky taky dobré, hadry pěkné a záviděníhodné, kroucení zadkem jakbysmet, zbytek se mohl klidně vystříhat. Vraťme se ale pět na počátek, k Ikeovu sadismu, který se zdá být nosným tématem filmu. Ostatně profitují z toho oba: Ike bezprostředním činem a Tina následným popisem. Ike to vidí zřejmě takto: "Představa, že mám tělo, jehož statut je jiný než moje tělo, je pro perverzi podle všeho charakteristická, přestože zvrhlík cítí jinakost cizího těla." (Klossowski Pierre: Sade můj bližní). Pro Ikea se Tinino tělo stalo od svého neoddělitelné. - Zapomeňme ale na Ikeův sadismus a zůstaňme u Ikea muzikanta a pusťme si jeho geniální hudbu, třeba z poslední desky ("Rising with the blues") "Goin' Home Tomorrow", tam je to všechno. (01.02.2020)

Nejsem úplně fanoušek Tiny Turner, ale její příběh stojí za zfilmování. Z toho vyplývá i mé hodnocení. Čtyři hudební zářezy jsou tak akorát. Herecky super, filmařsky poplatné devadesátým létům. Jen škoda, že Ike v podání Laurence Fishburna tu s Angelou herecky trošku zametl. Možná to ale bylo i tím, že Ike byl hroznej krypl. (18.11.2018)

Musím uznat, že mi Tina přichystala obrovské překvapení..dlouho jsem se na to necítil, ale když jsem to konečně spustil, už to nešlo vypnout..dokonce i hudba, kterou si doma běžně nepouštim, mě tentokrát výjimečně bavila! Angela Basset je v roli Tiny neskutečná, člověk jí věří každý slovo..a pak - celý film jsem si lámal hlavu, odkud je mi povědomej její manžel, a tady se s překvapením dočtu, že je to "Morpheus" :) (29.03.2010)

"You know, every now and then, I think you might like to hear something from us nice and easy. But there's just one thing: we never, ever do nothing nice and easy, we always do it nice and rough. So we're gonna take the beginning of this song and do it easy, and then we're gonna do the finish rough. That's the way we do Creedence Clearwater's "Proud Mary"." (15.11.2018)

Hodnotit slovy? Kdepak, toto si musí každý filmově prožít sám a udělat vlastní názor. Kdo má rád Tinu, její temperamentní hudbu a obdivuje její obrovskou vnitřní sílu vyhrabat se opakovaně ze dna, jistě nezalituje toho, že strávil s Tinou 118 minut. Ten její temperament a chuť do života bych v těch letech chtěl mít. BRAVO! (29.03.2010)