Karaoke blues

Typická severská chladnosť á la Aki Kaurismäki, ktorá je medzi ľuďmi celkovo obľúbená. A musím uznať, že aj mne pre zmenu imponovalo niečo takéto anti-teatrálne a svojim spôsobom bezemočné. Osud dvojice Ansa & Holappa bol miestami fakt tragikomický, no napriek tomu nádejný. Dialógy boli poriadne obmedzené, čo mi zvykne dosť prekážať, avšak tu si to inak ani neviem predstaviť. Tento film asi nebude dosť dobrý pre mainstream, ale mne sa celkovo páčil. 4* (07.03.2024)

Kdyby tenhle námět natočil téměř kdokoliv jiný, tak bych se o hlavní hrdiny bál a fandil jim. Takhle jsem jen věděl, že spolu buď skončí, nebo ne, a bylo mi to tak nějak jedno. Přitom jsou oba sympaťáci, i když třískaní životem a trochu smolaři. Přísahal bych, že jsem tyhle postavy už v jeho filmech potkal. Pro Kaurismäkiho je to typické, protože neustále opakuje ty samé motivy, až na výjimky v téměř stejných kulisách lehce zmodernizovaných 70. let. Občas mu to funguje líp, občas hůř. Tady to vyšlo na slabší čtyři hvězdičky - z části i díky příjemné krátkosti snímku. (27.01.2024)

Chce se mi říct, že Kaurismäki je konečně zpátky, jenže se to nedá říct stoprocentně. Karaoke blues je sice takové, jak se dá od Akiho čekat, ale zároveň je krapet zaměnitelný. Což není zrovna dobré znamení, když Kaurismäki natočil tolik filmů na stejné téma a přitom každé působí odlišně. Nejblíže je to Stínům v ráji, ze kterých si to bere překvapivě dost (ale ne doslova) a asi hlavně díky tomu působí Karaoke blues přesně takovým, ne až tak výrazným dojmem. Ve výsledku to ale je fuk. Je to průměr, ale jen v rámci jeho tvorby, takže obecně je to pořád solidní nadprůměr. Jinak mi Kaurismäki zase dokázal, že v něm ještě něco je a po dvou slabých pohádkách přišel zase s tím, co mu jde nejlíp - specifickým komediálním dramatem ze života outsiderů, které vypadá, že v něm nikdo nemá emoce ani charakter, ale opak je pravdou, mnoho je ukázáno a celé je to skutečně propracované - a hlavně s nečernobílými postavami. Vyloženě mě potěšilo, že i ta nejmenší dějová linka tu má své uzavření a i přes pár divných náhod, na kterých gradace děje stojí, to je funkčnější než se může zdát. Má to i tu Akiho typickou atmosféru a příběh a typické rámování obrazů, které mě na jeho tvorbě vždycky dokáže pohltit, stejně tak jako jeho místy patrný a místo naprosto nepatrný finský humor. A naprosto stejně pracuje Takže je Karaoke blues opravdu tam, kde naposledy Světla v soumraku, jen se to na jeho nejlepší filmy rozhodně nechytá, ale podstatné je, že to v něm pořád je, pořád ví, co dělá a že nezesenilněl. Toho jsem se (obzvlášť po) Druhé straně naděje bál nejvíc. Ale i k tomuhle filmu má stále blízko, když tu na něj párkrát přímo odkáže skrze jeho hlavní postavu, která se zde v pár scénách objeví. A odkazů je tu btw víc než dost, hlavně skrze plakáty u kina. Jen mě teda zarazilo, že když už tu nějaký film přímo ukáže, tak jsou to Mrtví neumírají od Jarmusche. Asi chápu, že se to Akimu hodně líbilo a odkaz na Jarmusche mě potěšil, ale byl bych radši, kdyby na něj odkázal jinak, než přes jeho nejhorší film. Třeba Patersonem. Nicméně, další případný Akiho film tak může vypadat jakkoli, jen záleží, kterým směrem by se vydal. Osobně bych byl radši, kdyby tím, jaký je v Karaoke blues. Btw nechápal jsem, proč tam má tolik odkazů na válku na Ukrajině. Asi kvůli tomu, že je to kousek od něj a víc se ho to dotýká? Stejně jsem ale čekal, že to tam bude mít hlubší smysl, protože takhle to nemá jiný účel, než aby Aki světu sdělil, že ví, co se v současnosti děje. (Kino Art, Brno) 4* (21.11.2023)

„Hodně piju, protože mám depresi... a mám depresi, protože hodně piju.“ Aki Kaurismäki na poli svěže dlouhého snímku sleduje starosti i radosti finských ztracenců, jimž při jejich bídě a životním strádání paradoxně stačí jen málo k tomu, aby byli šťastní. Nenápadné, něžné, hřejivé, vtipné a vzdávající hold lásce k filmu - byla to ideální první projekce letošních Varů. Malý film, velké srdce. [KVIFF 2023] (26.07.2023)

To je tak divný až je to hezký. Nejlepší reklama na Finsko, co jsem viděl. Lidi se zmrzlými tvářemi nevyjadřující žádné emoce (jednou za celý film tam byl opravdový úsměv). Výprava by si zasloužila Oscara, protože tohle vizuálem trumfuje snad i devadesátky v České republice. Ve více než polovině filmu někdo kouří nebo leje a ten kdo psal dialogy rozhodně nebyl mluvka. Fascinující jsou záběry na hospodu, kde všichni pořád lejou, kouří a nikdo nemluví. Způsob randění je očividně taky trochu jiný. Zajímalo by mě jak moc je to přehnané a jak moc tohle vyjadřuje Finskou náturu. Zajímalo by mě zda se tenhle film může promítat v Rusku, protože komentářů k válce je tam víc než dost. Kdyby tam nebyly tak ani nevíme zda se film odehrává teď nebo 40 let zpátky. Doporučuju! (15.12.2023)