Železní bratři

Jsme lidi, nejsme stroje, a tlačit na výkon se nedá do nekonečna. To se může něco porouchat, v těle nebo v hlavě, a je konec. V případě hlavy může být dobrovolný a vysvobozující, když při dopadu na dno spirály není pomoc na blízku. Tím bych shrnula, čím na film nejvíc zapůsobil, a řekla bych, se mu to povedlo velmi dobře. (27.02.2024)

(8,5/10). The Iron Claw se postaral o takové moje poprvé - byl jsem totiž v kině úplně sám. Tedy byl jsem tam ještě se svojí partnerkou. Ale i tak to byl velice jedinečný a zvláštní pocit. Na jednu stranu máte kino celé pro sebe. Na straně druhé je smutné, že lidi na takovéto filmy nechodí a zajdou si raději na nějakou pitomou českou komedii. Možná to bude tím, že jsem příležitost vidět The Iron Claw chytil za pačesy doslova na poslední chvíli. Protože tohle byl definitivně poslední termín, kdy to u nás v Cinestaru dávali. Ale i tak to pro mě bylo šokující zjištění, když zhasly světla a kino zelo prázdnotou. Teď už však k samotnému filmu, který mě uchvátil svým autorským stylem a semlel svým dramatickým vyzněním. Studio A24 je mým druhým domovem a vždy s radostí prozkoumám jeho další projekt. Proto jsem s nadšením vyhlížel i snímek The Iron Claw, který není klasickým sportovním filmem podle šablony. Tohle je především příběh bratrského pouta, které je zahaleno temným hávem. Sledujeme příběh bratrské skvadry, pro které je wrestlingové zápolení vším. V jejím čele stojí Zac Efron, který se pro tuto roli díky fyzické transformaci proměnil doslova v bestii. Tato bestie je poháněna řádem, který mu byl už v mládí zakořeněn hluboko do srdce. Jeho mysl se nastavila na to, že neexistuje nic jiného než wrestling. Nedej bože, aby někdo konstatoval, že to je pouze divadýlko nebo show. Naštěstí pak na scénu přichází překrásná Lily James, která do jeho života přinese alespoň nějaké světlo a rozum. Jsem nesmírně vděčný za to, že se po vzoru Roberta Pattinsona začíná pomalu vymaňovat ze své škatulky hezounka také Zac Efron. Protože tento film ležel především na jeho muskulárních bedrech. Dále tady máme i ostatní méně či více slavné bratry, kdy každý z nich ve filmu prodává kus svého hereckého umu. Nastává mezi nimi perfektní synergie a rodinná pospolitost, která chytí za srdce i nesportovního fanouška. The Iron Claw je opravdu, ale opravdu hutným dramatem, které tne do živého. Nebojí se diváka utopit v bolesti spolu s beznadějí a sází mu jednu emoční ránu za druhou. Emočně náročný zážitek pozvedá také srdceryvná hudba, která výsledný zážitek ještě umocňuje. Divák se nemá šanci dostat z této bolestné spirály, která se vznáší nad hlavami této wrestlingové rodiny. Režisér Sean Durkin dokázal pomocí příběhu o na první pohled neznámých bratrech Von Erich, přetavit tento film ve velice osobní a niterní zážitek, který bude v mém srdci rezonovat ještě pěknou dávku dní, i poté co zazní zvonek ohlašující konec zápasu. "Tonight, I walk with my brothers." (14.03.2024)

Fascinující příběh, který mě svým provedením dostal mnohem více, než bych kdy čekal. První polovina nás příjemně seznamuje se světem a rodinou Von Erichů, skrze oči Kevina (Zac Efron). V ten moment je to spíše feel-good záležitost o bratrské lásce, nad kterou jen lehce visí nepříjemný stín otcovi autority, tlaku a stylu výchovy. Ovšem v polovině přijde zlom, který celou rodinu sešle do nekonečné spirály, ze které se zdánlivě nelze vyhrabat. Právě díky první příjemné polovině je ta druhá tak úderná, kdy divák společně s Kevinem prožívá rozklad této rodiny. Byť je postava Efrona nepochybně hlavním hrdinou, který nás provádí dějem, není to čistě jeho show a celý ansámbl herců mezi sebou nádherně hraje, navíc každá postava má více než potřebné prokreslení. Nemluvě o samotné velmi osobité režii, která neotřepaně podtrhuje každý osudový a výrazný moment příběhu. Druhá polovina by byla až neúnosně depresivní, nebýt postavy Lily James, přinášející světlo do celého snímku i do života hlavního hrdiny. Závěr, společně s posledním dialogem filmu rozdává neuvěřitelné emoční rány a dokonale podtrhuje celý film i jeho motivy. Takto zpracované téma o tíze vlastní rodinné historie a vymanění se z jejího železného spáru při tvorbě vlastní rodiny je nadčasové, pravdivé a potřebné předávat dál. Pro mě první opravdová "must see" záležitost roku 2024. (12.02.2024)

9/10. Pro nejlepší divácký zážitek si toho o filmu dopředu moc nezjišťujte, protože pokud o rodině Von Erichových nevíte nic a o wrestlingu víte jen to, že prostě existuje, budete dvojnásob zasaženi. Filmu se podařilo vše - ať už je to skvělá kamera, střih, dobře vybraný soundtrack, bravurní vykreslení všech zúčastněných postav nebo umění naprosto autenticky přenést atmosféru 80. let na americkém venkově. Vše se podařilo a já z filmu nemohl po celou jeho stopáž spustit oči. Spíš to na mě působilo tak, že měl film něco okolo 80 minut, strašně rychle mi to uteklo. Malou výtku mám snad jen u toho, že film mohl být o 10 minut delší a dát trochu více prostoru oběma ženským postavám. Dojemný, skvěle natočený a zahraný snímek, který skládá poctu celé rodině. Jako Češi rozumíme takřka všemu - fotbalu, hokeji, tenisu, basketu, boxu a po tomto snímku si troufám tvrdit, že budeme experti už i na wrestling. Poslední dobou se všeobecně točí neskutečně kvalitní snímky a tohle je jeden z nich. V žádném případě byste si neměli The Iron Claw nechat ujít! (08.02.2024)

Neuvěřitelný příběh (a to ještě jednoho bratra ubrali, protože tomu by už nevěřil nikdo), který si úplně říkal o filmové zpracování. Wrestling mě sice nikdy nezajímal - a ani nezačne, je to vážně něco nelidsky odporného, ale síla toho filmu je hlavně v psychologii a dynamice rodinných vztahů.  A o úžasném bratrství. Ta rodina rozhodně nebyla prokletá, jak si postupně všichni namluvili - jen otec byl autoritářské hovado (a ano, díky tomu chlapci dřeli a byli úspěšní) a matka pobožná bezcitná kráva (tedy aspoň v tom filmu). Učebnicový příklad toho, že ani ten největší úspěch pocit šťastného života negeneruje. Když tady okolo lidé píší, kolik jich na tom bylo s nimi v kině:  tak u nás dohromady tři. (07.03.2024)