Priscilla

Sofia Coppola natočila pro A24 životopisný film o Priscille Presley, může se na téhle kombinaci něco pokazit? Víceméně ne, funguje to jako dobrej protipól Baz Luhrmannova loňskýho ADHD cirkusu "Elvis", kdy je ten samý příběh sledován pohledem ženy, která jeho slávu sledovala prímárně skrze klaustrofobní nudu v Gracelandu. Elvis je tu vykreslenej jako manipulativní nedospělej narcis, kterej od ní primárně chtěl, aby byla jeho poslušným hezkým přívěškem a věděla, kde je její místo. A u kterýho relativně brzy zjistila, jak se nenechat nachytat na jeho citový vydírání (a během toho sama tvrdnula, přičemž tahle její proměna je z hlediska hereckých výkonů na filmu to nejzajímavější). Celou dobu to osciluje mezi vyprázděnou tlumeností a pomíjivou zdánlivou rozverností. Nejzajímavější jsou momenty, kdy probleskává její starej režijní styl alá Marie Antoinetta (moderní hudba v kontrastu s historickými kulisami apod.). Je otázka, zda fakt, že jich tam bohužel zase tolik není, je cílená práce ve stylu "méně je více", nebo prostě jen to, že už se její režijní styl stal více usedlým a normálním. Btw Priscilla ten film produkovala a je to natočený podle její knihy. (20.12.2023)

Jedná se o další pronikavý pohled Sofie Coppoly do temnoty dívčích pokojů natřených na pastelovo. Je jedno, jestli jsou běžné velikosti a zařízení jako ve Smrti panen, luxusní jako v Elvisově domě v Memphisu nebo jde o královské komnaty Versailles, jimiž se prochází Marie Antoinetta. Vždy fungují pro mladé dívky jako klece a jako útočiště zároveň. Sofia Coppola opět zapojuje své typické vizuální finty v podobě detailů zaměřujících se na předměty obklopující hrdinku a pokračuje ve své exkurzi do života těch, které stály ve stínu větších událostí, ať už se jedná o ženy vzdorující jednomu zraněnému vojákovi ve velkém příběhu americké občanské války, o dívku provdanou do země na hranici revoluce, nebo o nezletilou, která se zabouchla do největší rokenrolové hvězdy nejen své generace. Sofia zde nedosahuje svého absolutního vrcholu, tím zůstává tajnosnubné a lyrické Ztraceno v překladu, ale i tak přináší filmařsky vytříbený a důležitý pohled na život jedné dívky v Elvisově paláci. Stylová, jemná, vyvažující, taková je Priscilla Sofie Coppoly podle pamětí Priscilly Presley nazvaných Elvis and Me. Zaměřuje se na přehlížená aspekt vztahu Elvise a Priscilly, a sice na jejich věkový rozdíl, aniž by přitom krále rokenrolu démonizovala. A byť se nejedná o její nejlepší snímek, Coppola je stále schopna přicházet s čerstvou perspektivou na život dívek a mladých žen, které se cítí izolované a samy. (11.06.2024)

Priscilla bol pre mňa dlho očakávaný film, na ktorý som sa tešila skoro tak, ako sa malé dieťa teší na Vianoce, nielen na film, ale na celkovú atmosféru festivalu. Som veľmi spokojná, presne takto nejako som si ho predstavovala. Sofii Coppole sa naozaj podarilo natočiť životopisný film, ktorý je od začiatku až do konca pútavo vyrozprávaný, nenudila som sa ani chvíľku. Cailee aj Jacob boli naozaj skvelou voľbou. Je zaujímavé, že vekovo sú rovnako starí, hoci pritom Priscilla bola od Elvisa o desať rokov mladšia, tu však ten rozdiel vôbec nebadať. Asi jediné, čo som čakala, že vo filme samozrejme bude a ono to tam samozrejme nebolo, bola Elvisova hudba, lenže to by Coppola na to musela dostať povolenie. Tak fakt jedine to ma málinko sklamalo, na druhej strane ma zase veľmi potešilo "I Will Always Love You" od Dolly Parton. Okrem hereckých výkonov sa mi páčila ešte výprava a celková retro atmosféra, plus kostýmy, účesy, make-up. Spomeniem ešte jednu vec. Ak o Elvisovi náhodou toho až tak veľa neviete alebo si už nepamätáte, tak by som asi pred zhliadnutím tohto filmu odporúčila pozrieť si aj film o Elvisovi. Minulý rok som mala možnosť vidieť v kine film ELVIS a tak dnes, keď sa v Priscille spomínal Colonel, bola som vo výhode napríklad v porovnaní s kamarátkou, ktorá netušila o koho ide. Ale nie je to nutnosť samozrejme. Toto je film o Priscille. Pohľad očami ženy. Elvis je tu vykreslený v oveľa negatívnejšom svetle ako už v spomínanom filme Elvis (2022). Aspoň ja som ho tu takto vnímala. Som rada, že Priscilla Presley spolupracovala s režisérkou, dodáva to na uveriteľnosti. Muselo byť ťažké od Elvisa odísť, muselo byť ťažké s ním žiť. Filmu by som udelila aspoň tých 80% a zvyšné body sú za jedinečnú atmosféru filmového festivalu👌. [72. IFFMH] (26.11.2023)

Dcéra s týmto zobrazením otca nesúhlasila, žiaľ potom zomrela, matka a skutočná Priscilla to ale produkovala, sú to jej memoáre a je to jej pohľad. Je pravda, že Elordi ma vo svojej role dosť sral, to bol skutočný Elvis fakt taký lenivo artikulujúci pobuda? V samotnom príbehu a celkovo historke je čosi nechutné, keď zrejme len kvôli sláve dali rodičia 14, potom 16 ročné dievča 26 ročnému... Samotný film je inak pomerne nevýrazný, nijaká efektná zápletka tu nie je, Spaeny ale za herecký výkon chválim, no hoci film bol hlavne o Priscille, tak mne skôr tkvie to, že Graceland bola zlatá klietka, kde sa konzumovali rôzne tabletočky u malátno-agresívneho pánka, čo nemal problém s maloletými. A ešte ho volajú kráľ. No našťastie si to nehovoril sám ako Rytmus. (03.01.2024)

Ze začátku jsem byla jako "doprčic, ten film nemá žádnou osobnost, proč je každý záběr tak bez chuti", a jen se to přehouplo za hodinu stopáže, tak jsem celá "no sakra, že by to bylo naschvál". Škoda, ale možná by to bylo až moc trápení jen kvůli filmu, že se v hlavní roli neobjevila mladší herečka. (28.03.2024)