Priscilla

Jedná se o další pronikavý pohled Sofie Coppoly do temnoty dívčích pokojů natřených na pastelovo. Je jedno, jestli jsou běžné velikosti a zařízení jako ve Smrti panen, luxusní jako v Elvisově domě v Memphisu nebo jde o královské komnaty Versailles, jimiž se prochází Marie Antoinetta. Vždy fungují pro mladé dívky jako klece a jako útočiště zároveň. Sofia Coppola opět zapojuje své typické vizuální finty v podobě detailů zaměřujících se na předměty obklopující hrdinku a pokračuje ve své exkurzi do života těch, které stály ve stínu větších událostí, ať už se jedná o ženy vzdorující jednomu zraněnému vojákovi ve velkém příběhu americké občanské války, o dívku provdanou do země na hranici revoluce, nebo o nezletilou, která se zabouchla do největší rokenrolové hvězdy nejen své generace. Sofia zde nedosahuje svého absolutního vrcholu, tím zůstává tajnosnubné a lyrické Ztraceno v překladu, ale i tak přináší filmařsky vytříbený a důležitý pohled na život jedné dívky v Elvisově paláci. Stylová, jemná, vyvažující, taková je Priscilla Sofie Coppoly podle pamětí Priscilly Presley nazvaných Elvis and Me. Zaměřuje se na přehlížená aspekt vztahu Elvise a Priscilly, a sice na jejich věkový rozdíl, aniž by přitom krále rokenrolu démonizovala. A byť se nejedná o její nejlepší snímek, Coppola je stále schopna přicházet s čerstvou perspektivou na život dívek a mladých žen, které se cítí izolované a samy. (11.06.2024)

Nějak jsem měla tušení, že je v tom Coppola zapletena, aniž bych si přečetla její jméno ve filmu. Její rukopis nějak poznám. Zajímavý pohled na život páru z pohledu Priscilly, která se na filmu podílela. Je to vlastně od začátku až do konce neskutečně smutné. A to je smutné...Nicméně dvojice Spaeny a Elordi to zvládly skvěle. Dala bych za 3* ale ne :) (10.02.2024)

Mnozí dodnes věří, že nezemřel a jednou se vrátí, já si myslím, že to byl pěkný kokot. Alespoň tak ho vykresluje Sofia Coppola, která znovu dokazuje, že v práci s ženskými postavami je její hlavní síla. Zase na to jde neotřele a poutavě, její vize se má dostat pod kůži Priscilly, které se splnil sen tisíců dívek, který ale místy připomínal spíš nefalšovanou noční můru. Bylo mezi nimi přesně deset let, jenže naivní dívence bylo teprve čtrnáct, když ji během své vojenské služby v Německu Elvis poprvé oslovil. Láska a štěstí tu vystupují za zvláštní pojmy, protože léky zobající král rock 'n' rollu je tu za nátlakového a zároveň slabošského debila, jelikož ona nemůže mít brigádu, musí nosit takové oblečení, takový účes i takovou barvu vlasů a vlastně i na odhalování a poznávání svých citlivých erotogenních míst, ačkoliv chce, může zapomenout. Takže jen tu a tam něco špitne, občas projeví nesouhlas a mezi množstvím Elvisových přátel si snaží ukrojit trochu pro sebe. A Elvis pokaždé kamsi zmizí s kapelou nebo na natáčení dalšího z filmů, které ale nesplňovaly jeho očekávaní. A určitě tam nedrží celibát. A roky plynou… Stojí jí to všechno za ten luxus? Má vůbec právo si stěžovat? Film se neschovává a jasně tvrdí, že je předkládaný úhlem pohledu své protagonistky. Osobně je mi šumák, zda jde o určitý druh terapie samotné Priscilly Presley, zajímá mě výsledek. A ten je solidní. Každopádně i nadále platí, že se Coppola tak nějak „stáhla“, od Marie Antoinetty nenatočila nic, co bych si chtěl pustit znovu a opět variuje její dobře známé téma osamělosti a prázdnoty života. Navíc škoda, že v druhé polovině tak moc skáče v prostoru. Herecky samozřejmě velká spokojenost. (10.01.2024)

Začátek musí zákonitě potěšit všechny foot fetišisty. Všichni, kteří hráli v Euforii, se stali světovými hvězdami - Jacob Elordi zcela zaslouženě. Výstižný bad boy se i na roli Elvise zvláště v jeho temných drogových momentech náramně hodí. Zarytým fanynkám a fanouškům může vadit výrazný nepoměr výšky ke skutečnému Elvisovi a ten do očí bijící nesoulad k drobné Cailee Spaeny. Mě osobně to neuráží, spíše naopak vzhledem k osobním preferencím. Pojetí Sofie Coppoly mistrně zachycuje osamělost ve vztahu, manipulaci, toxicitu, prázdnotu a bolest. Křehká Cailee Spaeny svoji Priscillu zahrála bravurně a zaslouží obdiv. Protivná a odporná postava Plukovníka se naštěstí ve filmu vůbec neobjeví, jen se o ní často hovoří. Dagmaru Dominiczyk jsem naposledy viděl v Hraběti Monte Cristo, není se pak čemu divit, že jsem ji už vůbec nepoznal. Velmi zdařilý snímek vhodně doplňující předloňského Elvise. (23.05.2024)

Priscilla bol pre mňa dlho očakávaný film, na ktorý som sa tešila skoro tak, ako sa malé dieťa teší na Vianoce, nielen na film, ale na celkovú atmosféru festivalu. Som veľmi spokojná, presne takto nejako som si ho predstavovala. Sofii Coppole sa naozaj podarilo natočiť životopisný film, ktorý je od začiatku až do konca pútavo vyrozprávaný, nenudila som sa ani chvíľku. Cailee aj Jacob boli naozaj skvelou voľbou. Je zaujímavé, že vekovo sú rovnako starí, hoci pritom Priscilla bola od Elvisa o desať rokov mladšia, tu však ten rozdiel vôbec nebadať. Asi jediné, čo som čakala, že vo filme samozrejme bude a ono to tam samozrejme nebolo, bola Elvisova hudba, lenže to by Coppola na to musela dostať povolenie. Tak fakt jedine to ma málinko sklamalo, na druhej strane ma zase veľmi potešilo "I Will Always Love You" od Dolly Parton. Okrem hereckých výkonov sa mi páčila ešte výprava a celková retro atmosféra, plus kostýmy, účesy, make-up. Spomeniem ešte jednu vec. Ak o Elvisovi náhodou toho až tak veľa neviete alebo si už nepamätáte, tak by som asi pred zhliadnutím tohto filmu odporúčila pozrieť si aj film o Elvisovi. Minulý rok som mala možnosť vidieť v kine film ELVIS a tak dnes, keď sa v Priscille spomínal Colonel, bola som vo výhode napríklad v porovnaní s kamarátkou, ktorá netušila o koho ide. Ale nie je to nutnosť samozrejme. Toto je film o Priscille. Pohľad očami ženy. Elvis je tu vykreslený v oveľa negatívnejšom svetle ako už v spomínanom filme Elvis (2022). Aspoň ja som ho tu takto vnímala. Som rada, že Priscilla Presley spolupracovala s režisérkou, dodáva to na uveriteľnosti. Muselo byť ťažké od Elvisa odísť, muselo byť ťažké s ním žiť. Filmu by som udelila aspoň tých 80% a zvyšné body sú za jedinečnú atmosféru filmového festivalu👌. [72. IFFMH] (26.11.2023)