Ďáblova čísla

Souhlasím, že jde o citlivě natočený film a ukazuje nám opět brutální a pohrdavé chování nacistů k židům. Jediné co mi brání dát poslední hvězdičku je fakt, že někteří herci, kteří jsou v ústraní, jsou skoprnělí a úplně minimálně se hýbou a nebo čučí někam do prázdna či do podlahy. Prostě takové nepřítomné pohledy a strnulé pohyby. To mi vadilo a nemohl jsem si na tento fakt zvyknout. 70% (11.01.2012)

The Devil's Arithmetic z produkce Showtime je přepisem dětské knihy tematizující holocaust. Autorka Jane Yolen, sama židovka, se nejprve etablovala jako spisovatelka dětských knih, než získala odvahu zpracovat i takto osobní téma. The Devil's Arithmetic byla nominována v roce 1988 na Nebulu a vyhrála National Jewish Book Award, stejně tak se dařilo o dekádu později filmu, jehož smysl je snad každému jasný. Je to typický televizní film vhodný pro projekce v hodinách dějepisu a jiné nároky bych na něj skutečně nekladla. Jde o to zaujmout puberťáky, předat jim důležitý příběh takovou formou, aby je skrze emoce zaujal a nenechal netečné. Navíc Kirsten Dunst a Brittany Murphy jsou herecky skvělé. (23.02.2023)

Je až k neuvěření, co je schopna americká produkce vypotit. Kdyby to byl pouze vzdělávací film pro děti prvního stupně, tak bych to bral s rezervou. Ale takhle hloupě si pohrávat s tématikou holocaustu? Hlavní postava se opije a dostane se záhadným způsobem do roku 1941 do polské židovské komunity ... Poté nastává asi nejsvětlejší chvilka filmu, kde jsou celkem zajímavě představeny židovské zvyky a tradice při svatbě. Po převozu do koncentráku nastává nejhorší a bouhužel převažující část. Ztvárnění lágru a hlavně nacistických oficírů je velice naivní. Muži si s ženami večer vždy v klidu poklábosí u plotu, velitel tábora je sice nácek ,ale celkem měkota. Co mě však vyrazilo dech, bylo, když Kirsten Dunst začne vyprávět svým židovským spoluvězenkyním o pizze a cheesburgrech. Vím že šlo autorům hlavně o to, upozornit nové generace že něco jako holocaust existovalo. Já bych jim však za zbůsob jaký zvolili s chutí nafackoval. (18.03.2009)

Čo nemožno uprieť tomuto televíznemu filmu je jeho silný záver a fantasy zápletka. I keď aj ona je už toľkokrát obohratá platňa. Bohužiaľ, obsahuje také množstvo prvoplánovosti a toľko logických miniprešľapov, že ani televízne spracovanie ich nemôže ospravedlniť. K tomu ešte ten zlý názov. Z hercov stojí za povšimnutie iba Louise Fletcherová. (23.02.2016)

Připomínat mladé generaci, že existovaly časy, kdy šlo o víc než o nějaké LGBT či GDPR nebo kýho čerta, je chvályhodné, ale zřejmě marné. Film navíc není po umělecké stránce nijak zvlášť zdařilý. Děj, který se odehrává v koncentračním táboře, není realistický. Poučení o tom, jak to tam ve skutečnosti vypadalo, lze načerpat ze vzpomínek pamětníků, kteří pobyt v takovém zařízení zažili. Po roce 1945 u nás vyšla nejedna taková kniha, mnohdy i s autentickými fotografiemi pocházejícími z německých archivů. Také když se do plynové komory nasypaly granule, z nichž se začal uvolňovat kyanovodík, projevovalo se to jinak, než že Židé jenom poklidně kašlali. Dokládají to svědectví osob, které vyklízely z plynových komor mrtvá těla. Po dokoukání filmu mě napadlo, že dnešní mládež možná ještě zažije neméně zajímavou dobu, o níž se jednou budou točit podobně historicky zkreslené filmy. Lidé  jsou nepoučitelní, takže stačí, aby zlo přišlo v nějaké jiné masce a – – (25.12.2021)