Power Rangers: Film

Příběh, herci, efekty, hudba, souboje, dialogy, všechno je opravdu trapné. Ale pro mě to je srdeční záležitost a jako malej jsem to skutečně miloval. Seriál i první dva filmy. Mrzí mě, že to tak nízké hodnocení. Každý člověk, který si Power rangers pustí už předem ví, jestli s emu budou nebo nebudou líbit, a proto příliš nechápu lidi, kteří si tento film pustí jen proto, aby o něm nakonec napsali, jaká je to sra*ka. Za to, že jsem na nich vyrostl **. (18.01.2012)

Onehdá som tomu filmu dal 3 hviezdy. Videl som ho ako asi 14-ročný a celkom sa mi páčil. Na to dobu fajn efekty a bitky. No. Teraz je 9 rokov after a TV Markíza tuto hrozu zaradila do svojho sobotného dopoludnajšieho programu. A čo Vám budem hovoriť, premáhal som sa ako sviňa, aby som to dopozeral aspoň do polovice. Trapas, trapas a zase len trapas. Nudné, trapné a lacné. Práve o tu jednu hviezdičku lepšie ako seriál. Urečené pre vekovú kategóriu 15-. (13.06.2004)

Paradoxně je tenhle první film na motivy kultovního seriálu asi desetkrát lepší než samotný seriál. Tvůrci konečně přišli s něčím, co se dá nazvat speciální efekty a i režie je řekněme průměrná. Herci jsou samozřejmě na zlatou malinu, ale každý kdo viděl (třeba jen nedopatřeím) kus seriálu ví, že to je normální věc. Dementní příběh nad kterým nelze jinak než kroutit hlavou je bohužel hlavní faktor srážející samotný děj. Dnešní generace má prostě lepší zábavu, to není přání, to je moje naprostá jistota... (30.10.2005)

Světe, boj se. Další populární televizní seriál se dočkal filmové podoby. Hlavní hrdiny jsou tentokrát jakási študácká děcka, legrační přilby a přiléhavé trikoty zůstávají, jalový scénář i připitomělé výkřiky jakbysmet. Ale tehdy to fenomén byl, to se musí nechat. Takže nostalgie tu jednu hvězdu přeci jen vykouzlila. (26.03.2016)

Asi tady budú mít nějvyšší hodnocení a to se ani nemusím chlubit, ale předce jen. Já Power Rangers žrala jako malá (věkově i fyzicky, krpatá jsem pořád), tak když jsem viděla že se schyľuje k souboji, tak sem si nervózně kousala nechty na rukách, nohách a nervóžně jsem pučila, mačkala svího plyšáka, a doufala, že zvíťazí ti zlý.. I když se tak nikdy nestalo, a já jsem byla nasratá protože to dopadlo jinak, alespoň jsem se bavila a nemusela moc přemýslet co, kdo, proč a jak.. prostě jsem u týhle mé dětské pohádce jednoduše vypla a užívala si to. (16.09.2022)