Džundži Itó: Japonské děsy

Itó má fascinujúce nápady, no takmer nikdy ich viac nerozvíja tak, aby boli intelektuálne podnetné. Záporáci (tj. démoni, duchovia, príšery) sú detsky samoúčelní, bez motivácie, bez tajomstva, scenáristika je tu lenivá a vo väčšine príbehov úplne bez akejkoľvek záverečnej pointy. Manga (Balónky oběšencú) na tom nebola omnoho lepšie, akurát tam ma to o trochu menej iritovalo vďaka pekným ilustráciám. (18.02.2023)

Moje oko zřejmě vidí jinak než u jiných, protože mě tady animace přišla o chlup lepší než v Collection. Zato příběhově mnohem slabší. Tak jak jsem u Collection litovala u některých povídek, že byli příliš krátké, tak jsem tady litovala, že byli některé příliš dlouhé. Nemůžu srovnávat s mangou, jelikož jsem ji nečetla, ale buď ty lepší povídky vyplácali na Collection a na tohle zbyli slabší kousky nebo nevim, podle mě je Collection lepší. Netflix to tady pohnojil. A co se Soichiho týče (zřejmě Itouův oblíbenec), útočí na první příčku nejotravnější postavy všech dob. (10.02.2023)

Japonec a bývalý zubný technik Džundži Itó patrí nepochybne k najvýraznejším tváram hororovej mangy. Našťastie je obľúbený i u nás, takže mu v češtine vychádza čoraz viac diel. Každý, kto čítal pár z nich, vie, aké šialené a originálne sú. Niečo také sa dá najľahšou formou sfilmovať naozaj azda len v podobe kresleného seriálu (hoc paradoxne jedno z jeho „najťažších“ diel, Špirála, bolo do podoby klasického hraného celovečeráku prevedená ešte v r. 2000). To sa stalo a výsledok je... nuž. Našťastie sú všetky epizódy krátke (cca 25 minút aj s titulkami) a to dokonca niektoré časti obsahujú nie jeden, ale viacero príbehov. I tak je výsledok v lepšom prípade priemerný. Vyložene nadpriemerných dielov som tu zaznamenal s prižmúrenými očami „až“ dva. Niektoré vyšli aj v ČR (Tomie), iné nie. (14.10.2023)

Džundži Itó a jeho Uzumaki bylo pro mě tenkrát legendární. Pokud přijde na chuť něco strašidelného, tak Japonsko je pro mě jasným vítězem, takže Japonské děsy mě nemohly minout. Strašidelné povídky moc sice nesleduji, ale rozhodně na nich něco je. Je to stejný případ jako u Kabinetu Kuriozit, kde byly díly, které člověku vůbec nesedly a poté epizody, které byly naopak suprové. Tudíž (podle mě) tu mám asi dvě epizody (Prapodivní Hikizuriovi, Sóičiho milovaný mazlíček), které jsou pro mě docela nudnou záležitostí. Zbytek epizod byl celkem slušný a některé i naprosto LABUŽNÉ! Balónky oběšenců je asi nejvíce bizarním a zároveň nejstrašidelnějším příběhem z těchto děsů. Skoro všude se člověk cítí nesvůj, ať už za to může příběh, skvělé zpracování nebo creepy hudba. Vůbec bych se nezlobil, kdybych viděl více malých příběhů od borce jménem Džundži Itó. Mé hodnocení: 8/10 (30.12.2023)

Jestli to správně chápu, tak tohle je vlastně druhá série Junji Ito Collection, akorát to tentokrát produkuje Netflix, tak to má nový název. JamesSiho komentář je tak docela mimo. Kvalita animace je stejná (stojí za tím stejní tvůrci jako posledně) a příběhy jsou nové (nebo fakt nevím... který byl v Collection?).. Pokud jde o strohost animace, napíšu to co u "první série", tozn, že Itó je mistr ve vyprávění pomoci statického formátu (manga) a čím více dynamiky by ta animace měla, tím méně budou ty příběhy fungovat tak jak byly vytvořeny.. tozn, že ta jednoduchost tomu vlastně sedí (je to znouzectnost, ale sedí to).. Pravda je, že v ideálním světě by ta kresba (především v klíčových momentech) mohla být propracovanější (blíže Itóově předloze) ale to by nesměla být v japonsku animace v tak těžkých sračkách a navíc, mám snad kurva nějakou imaginaci která mi to už prokreslí jak potřebuju.. Za mě stejně jako posledně. Pár povídek slabších, dost dobrých a několik geniálních. (22.01.2023)