Stalo se jedné noci

Nadějné vyhlídky, hluboký pád. Když dívka, který by dýchala z černobílé klasiky, Franka Capru a žánr screwball comedy, dvakrát u skvostu, který je řazen na 134. místo v žebříčku imdb a všeobecně se považuje za jeden z vrcholů žánru, dvakrát usne, znovu jí k vědomí proniknou dvě věci: 1. řídit se žebříčky je pošetilé i v případě zlatých pokladů kinematografie. Není všechno zlato, co se třpytí. 2. I báječný scénář a slušnou režii může dvojice nesympatických hereckých panáků roztrhat na nudné kusy. Odporný knírek Clarka Gablea a účes podle hrnce Claudette Colbert je to poslední, co mi vadilo,totální antipatie k hereckému projevu obou protagonistů mi nicméně výborně napsaný snímek znechutila. Asi v páté minutě filmu jsem pochopila, co cítil jeden milý člen redakce MovieZone, když řekl, že kdyby potkal Caryho Granta, musel by ho zabít...S Clarkem Gablem jsem to vnímala úplně identicky. A je mi to líto:-) (13.12.2007)

(viděno v roce 2009, názor psán po zhlédnutí) Když jsem se na tento film dívala, říkala jsem si, že to nemůže být náhoda a že Prázdniny v Římě musí z tohoto filmu aspoň trochu vycházet. A taky že jo. Jelikož mám Prázdniny v Římě ráda, je logické, že se mi líbil i tento film. Líbí se mi romantické filmy z 30., 40. let hollywoodské kinematografie. Oproti dnešním mnohdy přeplácaným filmům mi tyto staré filmy přijdou takové noblesní, odvyprávěné s lehkostí a přece tak, aby vás bavily, fandili jste ústřednímu páru a prostě si to užili. Claudette Colbert sice nebyla tak roztomile ztřeštěná jako Audrey Hepburn v Prázdninách, ale předvedla také skvělý výkon. Clark Gable je kategorie sama pro sebe, stejně tak jméno režiséra. Ve výsledku se mi film Stalo se jedné noci moc líbil, ráda se na něj někdy podívám znovu a jsem také ráda, že jsem zase objevila jednu dobrou starou klasiku. (06.04.2012)

Prapředek všech kýčovitých hollywoodských romancí, který ale nějakým zázrakem není sám kýčovitý ani trošku a navzdory jednoduchému příběhu pojal tolik originality a pozitivního milostného náboje, že se mu jen málokterý následník dokáže vyrovnat. A hlavními viníky jsou jednak dva úžasní hlavní hrdinové, mezi kterými to díky jejich chytře znázorněné odlišnosti perfektně jiskří, jednak zlaté režijní ručičky Franka Capry, které nejenže udržují prvoplánovou sentimentalitu dokonale na uzdě, ale také posouvají vývoj zábavného Peterova a Ellienina vztahu do zcela uvěřitelné a přirozené polohy. Závěr mě sice lehce zklamal, neboť emocionální vrchol filmu se odehrál cca deset minut před pravým happyendem, který byl navíc až překvapivě zapomenutelný, ale ruku na srdce, v dějinách svého sladkého žánru, převážně definovaného oblíbenými konvencemi a neustále se recyklujícími motivy, je Stalo se jedné noci přímo oslňujícím a trvalým zjevením... 85% (07.12.2015)

Clark Gable je fascinující, Claudette Colbert přesně naopak. Když je švihák Peter opilý, když provokuje nejbližší osobu, ale hlavně když stopuje (i po tolika desítkách let neskutečně vtipná etuda), nesleze mi úsměv z tváře. Když se herecky snaží jeho ústřední partnerka, je mi trapně, ať už se pokouší o humor nebo hrát na vážnou notu. Scénář mi navíc tuhle rozporuplnost moc neulehčuje, když dokáže předvést jednou za půl hodiny dokonalý gag, ale třeba poslední dvacetiminutovku natahuje doslova nesnesitelně. Tahle zlatá klasika zkrátka zůstala pořádný kus ode mě. (08.09.2010)

Proč dávám plný počet, byť si myslím, že na něj film nemá? Protože je pro mě první svého druhu, vzor romantickým komediím, kde ona uteče, potká jeho, nemají se rádi, nakonec se zamilují, ona uteče jinému od oltáře - zkrátka je zde k vidění celé škála prvků, které jsou téměř v každé romantické komedii. Ještě stojí za zmínku, že zpočátku jsem se bál příliš velké podpobnosti s Prázdninami v Římě, ale děj se postupně začal ubírat jiným směrem. (13.04.2009)