Hamlet
Režie:
Franco ZeffirelliKamera:
David WatkinHudba:
Ennio MorriconeHrají:
Mel Gibson, Glenn Close, Alan Bates, Paul Scofield, Ian Holm, Helena Bonham Carter, Stephen Dillane, Nathaniel Parker, Christien Anholt, Pete Postlethwaite (více)Obsahy(1)
Kralevic Hamlet se účastní pohřbu svého otce, po jehož tragickém skonu zaujímá jeho místo po matčině boku strýc Klaudius. Jako nový král na Hamleta naléhá, aby se co nejrychleji oženil s Ofélií, Hamletovi se však ve snu zjeví duch jeho otce a prozradí mu, jak se ve skutečnosti věci mají. Zdrcený Hamlet je tak postaven před nejtěžší volbu svého života… Italský režisér Franco Zeffirelli se v kinematografii prosadil adaptací Shakespearovy komedie Zkrocení zlé ženy (1966), kterou pojal jako nečekaně dynamickou, až bujarou zábavu, zasazenou do renesančních kulis. Ještě úspěšnější byl Zeffirelli s filmem Romeo a Julie (1968), v němž obvyklý patos a sentiment nahradil dramatickým spádem a strhující citovou naléhavostí. Podobný realizační klíč, využívaný také v jeho operních a divadelních inscenacích, zvolil tvůrce v roce 1990 i ve filmovém přepisu Hamleta. Shakespearovy dialogy, plné sofismů a metafor, jsou zde většinou kráceny tak, aby děj měl co nejrychlejší spád. Za stejným účelem jsou z původního textu škrtnuty některé vedlejší motivy (tažení norského kralevice Fortinbrase). Na první pohled možná překvapující obsazení Mela Gibsona do hlavní role má rovněž svůj původ ve snaze přiblížit starý příběh divákům, zvyklým na kánony akčního filmu. Zeffirelli se pro Gibsona rozhodl po zhlédnutí filmu Smrtonosná zbraň: scéna, v níž se zhroucený policista Riggs nemůže odhodlat k sebevraždě, byla pro něj moderní a výborně zahranou analogií známého monologu „Být či nebýt.“ Zatímco tragédie veronských milenců v Zeffirelliho podání koncem šedesátých let korespondovala s tehdejší revoltou mládeže proti konvencím a předsudkům rodičovské generace, nový Hamlet není osobní výpovědí ani osobitou interpretací. Příběh váhavého mstitele je inscenován s příslovečnou Zeffirelliho kultivovaností a výtvarnou vytříbeností, a jako takový se kromě řady dalších cen dočkal dvojnásobné nominace na Oscara. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (122)
Donucen maturitní četbou, jsem volil menší zlo. Utrpěl jsem tedy vzdělání v podobě filmu a byl jsem příjemně překvapen. Ze začátku mi sice dobová mluva přišla velmi divná, ale postupně jsem si zvykl. Mel jako Hamlet byl určitě dobrá volba, ztvárnění doby se mi taky velmi líbilo a Helena aspoň chvíli vypadá normálně. ()
Prvé, na čo sa budete sústrediť, je pochopiteľne záujem o to, ako s touto megaúlohou vysporiadal Mel Gibson. Prekvapivo dobre, čo pripisujem faktu, že sa dokázal držať pri zemi a za druhé sa jeho klasický nervózny prejav k Hamletovi hodí. No a potom budete zvedaví, či je Hamlet tak autorsky identifikovateľný, ako Rómeo a Júlia, alebo Macbeth. Tu sa držal trochu pri zemi aj Zeffirelli jeho adaptácia je tak zmesou jeho osobného štúlu a klasického historického akademizmu. Čo je možno aj najlepší prístup, aký mohol zvoliť. Je to samozrejme skratkovité, ale v únosnej miere a je to úplne iné, ako napríklad Olivierov film. Tento Hamlet je viac filmovou záležitosťou, ako divadelnou, čo je ale dané aj dobou, kedy ho Zeffirelli natočil. ()
,,ŠIALENSTVO KNIEŽAT NESMIE CHODIŤ NESTRÁŽENÉ." __ Hamleta som videl kedysi veľmi, veľmi, veľmi dávno ako maličký chlapec (zrejme TV premiéra na niektorom z českých kanálov) a aj keď som mu vtedy ešte veľmi nerozumel, zapôsobil na mňa na toľko, že keď som mal možnosť si ho teraz znova pozrieť žasol som koľko scén z neho sa mi presne vrylo do pamäti a pri jeho sledovaní sa mi znova po toľkých rokoch vynárali. Zhliadol som ho však v českom dabingu, čo ma hlavne na začiatku dosť zamrzelo a iste je to voči Shekespearovy kultúrne barbarstvo, na druhej strane bol však dabing vcelku vydarený a zaujímavý bol aj preklad, ale ako tu už ktosi predo mnou podotkol, občas mu bolo ťažšie rozumieť. Inak nemám proti tomuto spracovaniu žiadnych výčitiek, vychutnával som si každú chvíľku a záver je svojou určitou odmeranosťou o to viac pôsobivý (citlivejšej dušičke aj slzička ukápne). Sústredená Zeffirelliho réžia, skvelo hrajúce obsadenie (Close, Bates, Holm a jeden z najlepších Gibsonových výkonov) a patrične komornejší, no o nič horší Morricone. ()
Směle se mistr pokusil zvěčnit mistra, leč jeho ohni chyběla jiskra. Tu mohou mé oči žalem písně lkát, že Zeffirelli - ač mám tolik rád - na jeviště nahnal stádo olšových krys, co v srdnaté recitaci lízaje si rány hnis, nesplatily múzám herecký svůj dluh, neb místo slov vycházel z nich jen teplý vzduch. ()
Ten úvod je hodně pomalý a nepomáhá vtažení do děje, ale s příchodem ducha krále na scénu se to konečně rozjede (i když Gibson občas oči poulí až zbytečně moc) a nakonec se mi to civilní herectví a jistá umírněnost výpravy líbily. Lépe to podtrhuje ducha řekněme té doby, tehdejších mravů a vypichuje všechny ty bolestivé myšlenky o vině a trestu, o tom, že jeden hřích plodí další zlo i u nevinných (třeba bych chtěl vidět film z pohledu Ofélie, která do toho celého byla vtažena naprosto nevinně, aniž by nekomu něco udělala, stala se obětí „vyšší politiky“.). Zazní zde řada myšlenek pro další zamyšlení o životě obecně, o nutnosti poznání sebe sama, o vlastních slabostech, a taky o vztazích mužů a žen... Konečný souboj je natočen hodně napínavě a uvěřitelně. ()
Galerie (47)
Zajímavosti (7)
- Když v 90. letech uvedla v neděli Hamleta televize Nova, její ředitel Vladimír Železný se o týden později ve svém pořadu Volejte řediteli (od r. 1994) omlouval divákům za zařazení tohoto filmu do hlavního vysílacího času. (Přemek)
- Mel Gibson později prohlásil, že hrát vedle Paula Scofielda, to je “jako když vás hodí do ringu s Mikem Tysonem”. (džanik)
- Mel Gibson nebyl nadšen tím, že v největší scéně filmu, kde zazní jeho legendární hláška, „Být či nebýt“, musí hrát hudba. Ptal se režiséra jestli je tak nevýrazný, že ho musí doplňovat hudba. V amerických kinech pak šla do kin tato scéna bez hudby. [Zdroj: kniha Ennio Morricone a jeho filmový svět - Jan Šmíd] (major.warren)
Reklama