Hřbitov pro cizince

Až do zhlédnutí tohoto filmu jsem Josefa Dvořáka považovala za šaškujícího vodníka, zde prokázal, že je velmi dobrý herec. Hřbitov pro cizince se mi líbí především proto, že si vybral téma, které mohlo sklouznout v sladkobolné špinění doby minulé. To ale nečiní, nesnaží se prvoplánově něco, či někoho hanět, naopak vyzdvihuje. Vyzdvihuje a vzdává hold letcům RAF. Tento film by si měli povinně pustit autoři té věci s názvem Tmavomodrý svět. (15.05.2011)

ZNIČILI JSTE VŠECHNO, ZA CO JSME BOJOVALI. Jiří Hubač napsal po roce ´89 dva silné scénáře ze stejné doby (ještě Zámek v Čechách) a dalo by se říct, že to docela potřeboval. Tohle je silnými hereckými výkony podpořený příběh o tom, že zapomínat se prostě nemá. Není to fráze, je to prostě holý fakt. PRAVÁ VEJŠ! (04.08.2003)

Televizní film, nebo spíš (jak se říkalo v dobách Československé televize) televizní inscenace "Hřbitov pro cizince" rozhodně nevyniká výpravou, kamerou, akcí nebo náročnými exteriéry. Je to levná statická konverzačka, ovšem s výbornými hereckými výkony a velmi slušným scénářem. Vedle "očekávatelných" výkonů Bartošky či Šafránkové pozitivně překvapí především nečekaně dobrý Dvořák. Sympatické je (v rámci možností) mnohovrstevnaté postižení obyvatel městečka, kde nejsou pouze zlí a hodní, ale taky celá řada lidí jednoduše zbabělých nebo takových, co se v nově nastolených podmínkách snažili prostě jen "nějak přežít" (zaměstnanec pracovního úřadu, předseda MNV, policista, do jisté míry i Dvořákův holič). Pokud jde o Gudalinem kritizované "figurkaření"... Ano a ne. Na jednu je to samozřejmě vskutku karikatura, ostatně co jiného by člověk čekal roku 1991. Slušná reflexe potřebuje čas a tohle bylo jednoduše moc brzy na to, aby se z toho zrodilo cokoli jiného než karikatura. Na straně druhé se dá říct, že podobní, inteligencí rozhodně nevynikající, "straničtí kádři" se ty své marxistické žvásty často opravdu učili deklamovat jak herci na divadle... Celkový dojem: 90% (26.05.2015)

Přestože za nejkomplexnější dokument o českých letcích z Anglie považuju seriál Zdivočelá země, vítám jakékoli zpracování týkající se této tématiky. Únorový komunistický převrat si vybral jako své úhlavní nepřátele krom jiných též ozbrojené složky loajální staré republice. Jednak byli potencionálně nebezpeční (nezpívali a nemávali) a druhak musel nový režim najít lidu nějaké strašáky, aby se lidé báli a nemysleli na to, jak to tomu socialismu nejde. Piloti, kteří dožili konce války se těšili na slavný návrat do vlasti a byli za tři roky nepřátelé lidu. Navrátilci z válek byli vždy obtížně integrováni do zpět společnosti, tak je komunisti šalamounsky postupně všechny šoupli do dolů a pracovních lágrů. Příběh dvou kamarádů setkávajících v době, jež se "vymkla z kloubů", snažících se najít své místo a přežít, vypovídá o své době víc než by se zdálo. Geniální je nápad s odzpíváním dobových budovatelských písní. Z toho mě mrazilo v zádech. Sledujeme postupný rozpad společnosti maloměsta, formující se armádu "nové buržoazie" patolízalů, udavačů, zakomplexovaných prcků a srabů chopících se první příležitosti, aby se pomstili za dětství ústrků od těch silnějších. Osobní msty a vyřizování starých účtů. Co nesmetlo Gestapo, doráží komunistická policie. Co nezlikvidovaly německé koncentráky dodělají naši vlastní lidé. Ve jménu lepších zítřků. Naši dva kamarádi postupně pochopí, že komunisté tu nebudou jen do příštích voleb, že je nic nezastaví a že je to jen každého osobní věc, jak se k tomu postaví. Josef Dvořák, holič, lidumil, to má nejtěžší. Miluje život a lidi. Jenže všechno, pro co žil a bojoval je teď zkrátka v hajzlu...80% (06.01.2013)

Díky československé diskuze a příspěvku uživatelky Snorlax jsem si po delší době vzpomněl za tenhle výborný televizní snímek. Za mě je výjimečný ze dvou důvodů. Za prvé je to silný scénář Jiřího Hubače, kterému se z kraje devadesátých let podařilo na relativně malém prostor výjimečným způsobem ztvárnit smutné osudy československých letců po druhé světové válce. Tím druhým důvodem je excelentní výkon Josefa Dvořáka. Je moc smutné, že tenhle excelentní komik divadla Semafor dostal po roce 1990 tak málo prostoru v televizi (o filmu ani nemluvě). Zde přitom ukazuje, že umí i jiné než čistě komické polohy. Po každé, když to vidím, mě zde jeho výkon skoro dojímá... (28.04.2019)