Případ Platfus

O morálním poselství vynikajícího Svěrákova scénáře jistě nemá smysl jakkoli polemizovat; jeho hodnota zůstává neoddiskutovatelná i v současnosti, v níž základní konflikt nachází trvalého uplatnění. Jeho televizní provedení pod režijním dohledem Františka Filipa ovšem zůstává původní předloze leccos dlužné. Méně plynulé tempo, statické pasáže ze soudní síně, opakující se záběry, určitá poplatnost dobovým reáliím (prostředí judikatury). Přesto nelze nevnímat nadčasovou kvalitu hereckých výkonů celé plejády předních zástupců divadelní i filmové Thálie; jedna z prvních výrazných rolí Zuzany Bydžovské, tradičně vynikající jímavý portrét dobrosrdečného kantora v podání Vlastimila Brodského i nezvykle záporné figury Abrháma a Hanzlíka. V každém ohledu se jedná o nadstandardní produkt zlaté éry československé televizní zábavy. (02.06.2014)

Úžasné, "nesvěrákovské" až skoro "hubačovské". Nádherná čeština, skvělé vybroušené dialogy. Svěrák nejvíce dramatický, co jsem kdy viděl. Možná bych to trochu zkrátil, tak dlouhá metráž trochu "usedává", ale myslím, že tohle by mohlo patřit mezi deset nejlepších televizních inscenací 80.let. Trochu mě děsily ty dekorace na kavkách a to, že advokátní kancelář je ještě výš, než vysoké paneláky na sídlišti, ale to jen tak, abych si mohl píchnout. Autorsky, režijně i herecky velice kvalitní inscenace. (26.08.2011)

Studie etiky lidskosti a srdce, která vítězí nad etikou paragrafu. / Hezký je moment, kdy "hezounek" Hanzlík zve ošklivku "Bydžovskou" na rande po té, co vyčůraně odmítl svědčit, a ona jej právě pro jeho zbabělost odmítne, ačkoliv, jak přiznává, se jí to moc často nestává, že by jí někdo na rande zval. / Psychologicky: selhání otce, jehož prominentní postavení umožní synovi vyrůst v rozmazleného fracka, kterému všechno prochází. Když mu Brodský nastaví "otcovské" hranice zaslouženou fackou, je v našem právním systému odsouzen, protože ten jde na ruku prominentnímu otci. Toto selhání otcovského principu prorůstá celou pokryteckou socialistickou společností, která ctí pouze otce "formálního" - literu zákona a titulu. Tentýž mrak a selhání otcovského principu visí nad českou společností a akademickým světem univerzit i 20 let po revoluci. (01.09.2014)

Nesdílím nadšení většiny hodnotících. A) Nemám v lásce TV inscenace, působí na mě příliš uměle, papundeklově a staticky. B) Děj byl křišťálově jasně předvídatelný, překvapila snad jedině ochota ještě před Plyšovým cirkusem '89 ukázat, že někteří soudruzi zneužívali svou moc a neuměli vychovat své ratolesti. C) Zuzaně Bydžovské měl ještě před závěrečnými minutami někdo vysvětlit, že hraje vzdělanou ženu a ne vytlemenou puberťačku. Dlouhá scéna, kdy balila Hanzlíka, byla těžkým WTF!?! Její smích, znějící jako když se vlivem kulometné palby zřítí kostnice, mě bude asi ještě dlouho strašit ve snech. D) Nevím sice, jak fungovaly soudy za komárů, ale nějak mi ten proces nepřipadal věrohodný. Jinak samozřejmě potěšilo silné herecké obsazení, každý slušný člověk musel Brodskému držet palce, aby vyvázl se ctí a osobně by mě zajímal názor dnešních nedotknutelných generací zlatých dětiček... asi by byly pobouřené fyzickým násilím vůči vrstevníkovi a na jeho chování by neviděly nic zavrženíhodného. A proto: škoda každé facky, která padne vedle! 67% (23.06.2011)

No, zase tak kvalitní podívaná to nebyla, ale na slušné 4* to je. Divák fandí profesorovi ve výborném podání Vlastimila Brodského, zírá na krapet vyšinutou právničku Zuzany Bydžovské a přemýšlí, jak by se zachoval na místě svědků Jaromíra Hanzlíka a Martina Zounara (popř. by rád nakopal do řitě ctěný soud a fracka s jeho otcem). Takže takové nenudící morální zamyšlení. Jen ten žánr "komedie" mi příjde trochu zcestný; kromě černohumorného oznámení o první zkušenosti u soudu jak žalovaného, tak obhájkyně, jsem nenašel nic čemu by se dalo zasmát. (23.06.2011)