Pocahontas

Klasická disneyovka, která rozhodně neurazí. Jde o volné, idealizované a romantizované zpracování skutečného příběhu, který je i u nás dobře znám, přesto si jej však dovoluji stručně připomenout. – Pocahontas, někdy psáno též Poca Hontas nebo Poka Hontas (narozená Matoaka, později známá jako Rebecca Rolfe; okolo 1595–březen 1617) byla virginská indiánka, která je známá především svou aktivitou v době prvních anglických kolonií v Jamestownu. Byla dcerou Powhatana, náčelníka společenství indiánských kmenů ve východní Virginii. V roce 1607 údajně zachránila život zajatci Johnu Smithovi tím, že položila svoji hlavu na jeho hlavu (dle jiného pramene na jeho hruď) a zabránila tak svému otci, aby jej popravil. Dodnes se neví, jde-li o skutečnou událost nebo zda si to John Smith vymyslel. Ve svých prvních cestopisech vydaných krátce po předpokládané záchraně (1608, 1612) se o ní totiž nezmínil a učinil tak až poté, co se Pocahontas stala populární díky své návštěvě Anglie. V roce 1613, kdy probíhala jedna z prvních válek mezi anglickými kolonizátory a indiány, se Pocahontas dostala do anglického zajetí a byla zadržována kvůli výkupnému. Během zajetí se nechala pokřtít a přijala nové jméno Rebecca. Když získala možnost vrátit se ke svému kmeni, rozhodla se zůstat s Angličany. V roce 1614 se provdala za anglického pěstitele tabáku Johna Rolfa. Jejich svatba byla prvním sňatkem bělocha s indiánskou ženou v amerických dějinách. S Johnem Rolfem měla syna Thomase. V roce 1616 odcestovala s rodinou do Londýna, kde byla prezentována lidem jako výsledek „zcivilizovaného divošství“ za účelem zvýšení investic v Jamestownu. V Anglii se stala celebritou a krátký čas zářila na dvoře krále Jakuba I. Stuarta. Těžce však snášela anglické podnebí a v roce 1617 na cestě zpět do Ameriky zemřela na lodi u Gravesendu v hrabství Kent. Byla pohřbena v místním kostele. Přesné umístění jejího hrobu není známé. Její jméno dodnes přežívá v anglickém slangovém výrazu puke-a-hontas, jenž označuje dívku (zvláště dlouhovlasou brunetu), která, když se opije, tak všechno kolem sebe pozvrací. (16.05.2023)

Moc krásná pohádka o podstatě soužití mezi lidmi a přírodou, i když konec zrovna moc veselý není, ale je velmi dojemný a na druhou stranu, bylo hezké vidět nějaký jiný konec od Disneyho než "Žili šťastně až do smrti". Navíc nádherné písně, krásný scénář plný mouder a romantická zápletka, jen záporná postava mohla být více promyšlená. (18.12.2016)

Strasne kycovite a nudne. Myslel jsem si, ze britove budou daleko vice devastovat uzemi indianu a jejich stret s nimi bude hlavni udalosti. Misto toho vidime skotaceni Pocahontas a kapitana za zvuku romanticke hudby... Myval a kolibrik se mi tam taky moc nehodili. Jedine, cemu skutecne tleskam je animace a ladne pohyby samotne Pocahontas, fakt kocka:-)! (03.10.2012)

Marketing Disneye objevil holčicí svět. A tak se american girl, po celodenním vysilujícím bloudění divočinou obchodního střediska, rozvalí s kamarádkami u DVD, v jedné ruce hambáč, v druhé slazená žíravina, a sleduje vymakanou indiánskou princeznu uprostřed chemicky přebarvené přírody (asi v animačním týmu všichni hulili od rána do večera). Vždyť i ona bude jednou učit svého vyvoleného, urostlého blonďatého bojovníka (dnes v akci pomocí klávesnice a PC her), emocionálnímu vnímání magie světa. Na druhé straně je fim na USA nezvykle pacifistický (náhodou byl v té době prezidentem demokrat) a humanistický. Zlo a násilí vycházi ze strachu před neznámým, z nesprávné klasifikace (civilizovaní versus divoši - viz dílo Levi-Strausse), z nechuti naslouchat druhým... (21.08.2009)

Stále jedna z nejkrásnějších disneyovek, která navíc nijak nezestárla. Pocahontas jsem viděl v kině v době premiéry (bylo mi deset let) a i jako dospělý jsem se bavil a byl učarován nádhernou atmosférou, kterou příjemně dotvářely písně Alana Menkena. Už chápu, proč si James Cameron jako hlavní inspirační zdroj pro svého Avatara vybral právě Pocahontas. (02.05.2020)