Svědectví mrtvých očí

Hodně špatná kriminálka, která by spíše chtěla být antickou tragédií (viz to dilema mladé dívky v závěru, kvůli němuž film dokonce ani nemá pořádný konec). Expozice trvá v podstatě celých 40 minut (!) a něco vyšetřovat se začne až dvacet minut před koncem. Do toho je kdovíproč Mrkvička nadabovaný a zní to divně. Spousta zbytečných scén. A hlavně - ani jedna postava zde není sympatická, nakonec ani ta Šmeralova, který zde jen popochází a významně kouří cigaretu. Cynický manžel, cynická manželka, tragédie na silnici je nechá ledově klidnými a oni v hlavě hned spřádají akce a protiakce jeden proti druhému, to chce silné žaludky tedy. (Ona i ta služebná byla pěkná mrcha, když pak vnučce říká, že si přijde na dobré bydlo.) A vlastně ani není jasné, proč se chlap nerozvedl dřív, když má nyní zdá se kontakty se zahraničím a peníze za nějaký vynález, tak ho ty manželčiny prachy asi nemusejí zajímat, že? Nedává mi to smysl, způsob vraždy mi přišel směšný a manželka hodně hloupá, když si neověřila, zda pojistky nahazuje, nebo vyhazuje, a stejně vytahovat objímku rukou může i tak fakt jen pitomec, který se chce pořezat... Vážně mě to zklamalo a chvílemi mi to dokonce už přišlo pro svou vážnost jako parodie. A to přitom do toho hraje docela svižný swing. (16.04.2019)

To ani nebyla pořádná kriminálka. Šlo spíše o to, kam může zralého ženatého muže zavést láska k mladé dívce a to, že s ní čeká dítě. Půl filmu se budují vztahy, pak to sice už jde ráz na ráz, ale to nic nezmění na tom, že film je pomalý a vlastně se v něm nic pořádného za 100 minut neodehraje. Co ale překvapí, je na tu dobu několik odvážných záběrů na krásnou mladou slečnu. Hudba: Jiří Šust (18.08.2009)

Ne vynikající, ale přesto velmi zdařilý krimifilm se zajímavým psychologickým pozadím. Na počátku sedmdesátých let, ještě před utužením destabilizovaných politických poměrů v tehdejším Československu, se podařilo čas od času natočit slušný film a Svědectví mrtvých očí mezi ně určitě patří. Mimořádnou záležitost z něj dělají především Slávka Budínová s Jiřím Adamírou, kteří hrají manželskou dvojici "v rozkladu" naprosto perfektně. (10.02.2017)

40% — Kromě Pilotů jsem viděl všechny filmy Otakara Fuky a v jeho prvotině jsou vidět společné rysy. Námět by to nebyl až tak nezajímavý, ale zpracování je takové ponuré, mdlé, nezáživné. Navíc je to ten typ kriminálních filmů, který se mi většinou nelíbí – pachatele známe od začátku a jde spíše o psychologickou studii než o napětí z odhalení vraha. Pokud se koukáme na tvorbu O. Fuky, tak zjistíme, že podobně stavěných kriminálních filmů má více. Ono by to samo o sobě nemuselo být za každou cenu špatné, jeno by bylo potřeba, aby to bylo podáno víc atraktivně a záživně. Slávka Budínová a Jiří Adamíra předvádějí velmi dobré výkony, u ostatních už je to horší. (06.06.2016)

"Tak ty nic nevíš? Ale třeba si vzpomeneš, miláčku." Ideálním základem manželského trojúhelníku jsou tyto čtyři vrcholy - nevěrněj vychcánek, ambiciózní stíhačka, těhotná potvůrka, zmatenej malíř a elitní exesenbák. Pak to prostě musí fungovat. Jenže ono to jako detektivka moc nefunguje, protože oběť i vyšetřovatelé jsou v podstatě anonymní. Teď jsem to bystře odhalil - není to detektivka, je to manželské drama a ty já nerad prožívám. Doma ani na obrazovce. (16.04.2021)