Nemocnice na kraji města po dvaceti letech

Z nostalgie 1 *. Je mi líto, ale nemůžu jinak. Připadalo mi, že herci - a zejména ta stará garda - si se svými rolemi nevěděli rady. Ten pocit jsem měla jak u Josefa Abrháma, tak u Elišky Balzerové i Ivy Janžurové. Prostě pokud není dobrý scénář, který by měl alespoň jakous takous logičnost ve vývoji postav, tak není kde brát. A vznikne pak paskvil jako je tento. (28.11.2005)

Dle mého názoru byla hrubá chyba chtít pokračovat v tak úspěšném seriálu jako byla " Nemocnice na kraji města 1977 - 1981" bez původního autora Jaroslava Dietla a původního režiséra Jaroslava Dudka. Autor scénáře odvedl mizernou práci a nezachránili to ani kvalitní herci ( z první série), ani režisér Hynek Bočan. (15.02.2011)

Že kočka není pes, že včera není dnes, že Zikmund není Dietl a louka není les, to každý zná, to každý ví... 1) Rozplizlý scénář, nezajímavé dialogy, ufňukaný děj. Chybí vtipný glosátor typu doktora Štrosmajera, všichni jsou nehorázně vážní. 2) Celkový depkoidní dojem potvrzuje i Bartákova hudba - jako by odpočítávala vteřiny před sebevraždou. 3) Schizofrenní střih Jiřího Lukáška umocňuje až fyzicky špatné pocity, které jsem po prvním shlédnutí měl. 4) Marný byl dohled Magdaleny Dietlové, věc se prostě nepovedla. Druhá hvězdička je čistě nostalgická. (22.03.2011)

Nesmyslná snaha zakomponovat do děje všechny moderní jevy. Tuneláři, privatizace, podnikatelé a podnikatelíčkové, rasismus, homosexualita. Jak řekla moje kamarádka, ještě tam chybí ňákej muslimskej radikál s bombou, aby to bylo komplet. Kdysi sympatická emancipovaná doktorka Čeňková tady praští s felčařinou, chvíli se tváří, že je na hlavu, pak oblbuje cizí malý dětičky a nechá se vojíždět Vašutem. Dost na hlavu je i psychiatrička Machovcová Báry Hrzánové. Tahle postava je úplně ujetá a všude jinde by rušila, tady v tom panoptiku ale ničemu nevadí. Zatímco ve staré Nemocnici bylo sympaticky utajeno, s kým si doktorka Králová vysouložila piškota, tady se to řeší třináct dílů. Takže bod snad jenom za tradičně zapšklou Maciuchovou a Kolářovou. Staří se snažili, mladí nezaujali. Nemají náboj a charisma. Jak jsem někde nedávno psal, Dietlovi ty kolečka vždycky výborně zapadaly, tady to skřípe, každej si jede po svý lince a celkově to nikam nevede. (02.02.2014)

Totální krok vedle. Petr Zikmund nepochopil, v čem tkvělo kouzlo Dietlova seriálu a narouboval sem všechno možné, včetně multikulti a genderových otázek, které ve skutečnosti obyčejné lidi nezajímají. Postavy se chovají, s prominutím, jako idioti, ne jako lidé. Scénář jim něco předepisuje, tak to herci odehrají, ale každá z postav se chová jak v Ordinaci v růžové zahradě - když se scenáristovi zlíbí, může se ze sparťana stát slávista, z optimisty hnedle pesimista. Navíc se seriál bojí jít do konfliktů - tedy reálných, skutečných, současných, nikoliv pseudointelektuálních. Postavy jsou více vyhraněné buďm směrem k dobru, nebo ke zlu, chybí ona Dietlova psychologická prokreslenost, kdy i nerudného dědka v podání Kopeckého divák chápal. O detailech, které si zde cucají autoři z prstu a neodpovídají moc realitě, snad už darmo mluvit. (27.06.2015)