Vetřelec: Romulus

Výlet do známých vod, na který jsem se vydat moc nechtěl. Nevěřil jsem Fedemu Alvarezovi, že si poradí s legendou těchto rozměrů, nevěřil jsem žánrovému zasazení do ohlašovaného čistokrevného krváku, ale když se Scottově nepochopenému Covenantu před lety vysmáli kritici, diváci i tržby, asi nebylo jiné cesty. Jenže ono to funguje a kombinace moderního střihu se špinavou a olejem nemálo umaštěnou technikou je od první minuty dravá a na pohled krásná. Agresívnímu tvorovi se dává dostatečný prostor, lidská posádka dělá chyby jen pochopitelné a v klíčových okamžicích se umí rozhodnout nápaditě i logicky. Pomrkávání do minulosti je tolik, až jsem si lebedil při vědomí, že s trochou nadsázky sleduji Vetřelce 1.5. Nehledě na to, že se konečně, po letech čekání, kombinují linky těžící z klasické kvadrilogie i z mytologie Promethea, což je dárek, který jsem nečekal, že ještě někdy mohu dostat. Díky tomuhle obohacení tak Romulus opravdu není jen zábavný děs, není to vedlejší kapitola, bez které by se série obešla. Je to odměna těm, co to s Vetřelcem nikdy tak úplně nevzdali (a kteří dokážou vidět i dál, než za první zatáčku a nevadí jim, že si s nimi scénář pomocí ikonických hlášek trochu podvratně hraje). Hádky nad polarizující poslední kapitolou chápu, bez ní bych byl spokojenější, než jsem teď s ní. Na druhou stranu musím zatleskat odvaze, kterou o téměř třicet let dříve nemělo ani odvážné a žánrově i vizuálně rozkročené Vzkříšení. To, že výsledek takového experimentu nesplnil moje očekávání, už je můj boj. Všichni, kteří vnímají ságu jako celek a ne jen jako prostor pro věčnou (a dnes už opravdu nekonečně únavnou) hádku o to, který z prvních dvou dílů je lepší, by si takový boj měli zkusit taky. (16.08.2024)

Řadím se k té spokojené části znalců série, a to celkem výrazně. Na úrovni worldbuildingu se najdou nějaké lapsy, aktivita Weylandu je tady z pohledu syžetu překvapivě pasivní na to, jak moc tenhle původně zlý korporátní stín hýbe s celou mytologií a má prsty snad v celé galaxii. Ale jinak si teda vůbec nemyslím, že by to Alvarez zahrál jen na jistotu, jak mnozí naznačují. Nejenže vrhnul strašně úsilí do detailu a nabízí skvělé hororové sekvence, u nichž vám bude po těle nepříjemně, ale současně nezapomíná na další budování už tak spletité ságy. Jednak tematicky, v podobě linie “Jekyll a Hyde” androida, který v kostce zvýznamňuje paradoxní filosofii evolučního inženýrského vývoje založeného na pokroku na úkor empatie a hodnoty jediného života (nebo jedné posádky). A navrch vnáší emoční vazbu k hrdince, která v průběhu graduje a zásadně ovlivní její jinak diskutabilní finální rozhodnutí. A jednak opět v rámci evoluce celé ságy, která už víceméně stojí na smazávání rozdílu mezi stvořitelem a výtvorem, mezi dárkyní života a jejím systémovým zneužitím. Dvojí finále tak nejprve uzavírá emoční oblouk s androidem a hrdinkou, kteří čelí nejen inženýrským hororovým konstruktům, nýbrž i samotnému inženýrovi, androidovi v čistém korporátním módu Jekyll. A posléze, v pro mě velmi uspokojivém zúčtování, pečetí tematických vývoj ságy. Všechno je přitom řízené atraktivní sítí deadlinů, o nichž nejprve někdo lže, pak se víceméně srovnávají s časem projekce a nakonec se ještě urychlují nápaditým blbnutím s gravitací, u něhož jsem stejně jako u letošní Godzilly s Kongem netušil, jak moc ho v téhle franšíze potřebuji vidět. Nějak mě nezajímá, že z psychoanalytických, matriarchálních a bůhvíjakých dalších důvodů souvisejících se sexuální symbolikou to pro někoho není tak šťavnaté jako původní trilogie. Nikdy to nebude stejně geniální jako jednička nebo vyvážený co do akce a vývoje postav v ní zakořeněný jako dvojka. Ale je to vynikající horor, kde fakt máte z těch hnusáků husinu, a ve většině aspektů i velmi dobrý film ze světa Vetřelce, který posouvá zase o kus dál. A můžete si klidně remcat.. 85 % (16.08.2024)

Tento film dělá pro fanoušky prvního Vetřelce to, co udělal Deadpool & Wolverine pro fanoušky Marvelu, tedy snaží se je celkem úspěšně okouzlit. Výprava bezchybná, scénář a postavy docela zajímavé, ale jak se vršily mrtvoly a odkazy na první film, přestal jsem být okouzlen a začal jsem přemýšlet o tom, jestli ještě může mít Vetřelecká sága nějakou budoucnost a jak by tato budoucnost ideálně měla vypadat. A nebylo to úplně veselé přemýšlení. První dva filmy řekly všechno, co bylo potřebné říct, a další filmy buď omílají dokola totéž, nebo nejsou Vetřelec... (14.08.2024)

Nijak zásadně se tu nerozvíjí mytologie série, nemá to zajímavé postavy/herce a nemuselo by to až tak citovat jedničku a dvojku. Ale tvůrci mají Vetřelce v malíku, sází na poctivou oldschool výpravu, atmosféru, efekty a na mrtě (ú)skočných facehuggerů, plus tasí pár dobrých nápadů a napínavých scén (vetřelčí kyselina ve stavu beztíže), takže je z toho solidní přírůstek do série i do žánru vesmírného (příšeráckého) hororu. Vřele doporučuju ve 4DX, kde si užijete stavy beztíže, otřesy rakety, stříkající kyselinu a dokonce facehuggery otírající se vám o kotníky. (18.08.2024)

Draze získané zdroje je potřeba dojit, i kdyby z toho měl vzejít jen nějaký zparchantěný mutant. Což platí pro Weyland-Yutani i její reálný ekvivalent, korporaci Disney. Na "Vetřelec: Romulus" nejvíce překvapí jeho anti-originalita. Disneyfikace franšízy tentokrát nemá nádech refreshe s novými postavami (jako u "Síla se probouzí") ani nefunguje jako kultistický fanservice po vzoru sériových klonů od Marvelu. Fede Alvarez a Rodo Sayagues ochotně zaštítili CGI remix vetřelčích greatest hits, který vybízí k hraní binga na téma "jakou další kultovní scénu, populární hlášku, výraznou proprietu či ikonický záběr z předchozích položek franšízy bude nadcházející scéna parafrázovat". Kouzlo (i unikum) původní vetřelčí tetralogie spočívá v tom, že ji tvoří diametrálně odlišné a stylově vrcholně osobité filmy (nedám dopustit ani na fantasticky střelenou čtyřku). "Vetřelec: Romulus" je pouhý derivát série, respektive filmový ekvivalent zábavní atrakce na její téma v Disneyworldu - pasivně projíždíme sledem známých výjevů v nablýskaném, ale neživotném provedení, občas nás něco pobaví či poleká, ale na konci odcházíme zcela nedotčeni. "Prometherus" byl sice jurodivá hovadina a vyvolával až rozhořčení a nenávist, ale i to je pořád lepší, než tahle řemeslně precizní definice pojmu "obsah" ze slovníku mediálních korporací. (16.08.2024)