Ohnivé vozy

Na tenhle film jsem se hodně těšil a měl jsem od něj nemalá očekávání. Bohužel však musím, ač nerad, konstatovat, že realita za očekáváními trochu zaostala. Film Ohnivé vozy má totiž v mých očích jednu zásadní chybu, díky které jsem si ho nevychutnal tak, jak bych měl. A tou chybou příliš velké množství hlavních postav. Já se prostě v těch britských běžcích neorientoval a měl jsem problém určit, kdo je kdo, a to je bohužel vada u filmu dosti podstatná, a ještě více to vadí u dvouhodinového filmu. Naštěstí však to je opravdu jen jediná chyba, jinak se jedná o vpravdě kvalitně zfilmovaný příběh o skutečných sportovcích, kteří snili o zisku olympijské medaile a podřídili tomu velmi mnoho. Tenhle film totiž svou nepopiratelnou kvalitu má, příběh je podaný velmi dobře, takže kdyby to tvůrci zkrouhli o dvě tři postavy a nechali tam jen Erica a Harolda (myšleno ze sportovců), bylo by to ideální. Kromě kvalitně zpracovaného příběhu je dalším kladem výtečně zvládnuté prostředí, opravdu jako bych se ocitl ve 20. letech minulého století. Kostýmy, kulisy, exteriéry, to vše bylo zvládnuto naprosto na jedničku. Pochválit je třeba také herecké výkony, které byly bezesporu velmi kvalitní a které také mají podíl na kvalitě filmu. A na závěr musím vyzdvihnout nadpozemsky krásnou hudbu (ano, tento termín zde už použila Galdriel a já bych to nenapsal lépe), která je prostě neskonale krásná. Navíc tato hudba se pak stala součástí mnoha jiných filmů (většinou je použita při filmových scénách, když někdo někam s radostí běží a nakonec se to zvrtne, např. je tato hudba použita ve filmu Bláznivá dovolená, když Clark Griswold běží nadšeně s celou rodinou do Wollyworldu a ten je zavřený, nebo jsem tuto hudbu zaregistroval i ve filmu Madagaskar, když se na pláži běží přivítat lev Alex se zebrou Martym, aby pak nakonec Marty před Alexem začal zdrhat, ale těch filmů bude určitě více) a já jsem rád, že už konečně vím, ve kterém filmu zazněla poprvé. Takže když to tak sesumíruji, nebýt té podstatné vady s mnoha postavami, bylo by to maximální hodnocení, takhle musím jednu hvězdu ubrat, ale i tak jsou to krásné čtyři hvězdy. Ale že by si tento film zasloužil Oscara za nejlepší film, o tom přesvědčený nejsem. Ostatní Oscary však tenhle film získal zcela poprávu, obzvláště tedy neocenit tu úžasnou hudbu by byl hřích. (27.01.2010)

Pův. komentář 5.3.2009: Ohnivé vozy je oskarový film, který jsem jako jeden z mála ještě neviděl, protože byl prakticky nesehnatelný. Čekal jsem teda něco, co mě zarazí do židle a přinutí dvě hodiny sledovat a ani nedýchat. Bohužel Ohnivé vozy jsou jen dobrým sportovním filmem. Vangelisova hudba s legendárním hlavním motivem je samozřejmě skvělá. a jistě bavily mě tréninkové scény, moc se mi líbily zpomalované závodní pasáže a byl jsem rád, že oba hrdinové nakonec vyhráli. Asi proto, že sportovní filmy mám rád. Ale co se týče fungování jako dramatu, rozhodně mi k srdci nepřirostl ani Abrahams, který byl takový blázen, že neuměl prohrávat, ani katolický fanatik Lidell, který odmítl běžet v neděli. Chvílemi jsem se nudil, chvílemi přemýšlel, jestli nebylo lepší natočit podobný film o nějakých větších legendách (třeba Jesse Owens). Přesto se jedná o docela milý film, takový staroanglický, ale od oskarového filmu jsem čekal trošku více. Úpřimně takový Na Zlatém Jezeře by si to zasloužil více. EDIT 2024: Není moc co dodat. Vangelisova legendární a zaslouženě oskarová hudba, zpomalovačky, pár napínavých závodů a pohled do toho jak to chodilo ve sportu v roce 1924. Ale hrdinové které dokážu chápat, ale rozhodně ne milovat, místy nuda a na konci pocit pěkného, ale nijak výjimečného filmu. Oskara si rozhodně zasloužily jiné filmy - Na zlatém jezeře, možná Ragtime nebo Pevnost Apačů v Bronxu a klidně i ten Indiana Jones. (05.03.2009)

Ze všech filmů, v nichž kdy něco od Vangelise zaznělo právě zde jeho hudba funguje nejlépe a vyvolává nejsilnější emoce. Zasloužený Oscar. Podobným mistrovstvím vyniká Hudsonův způsob komponování záběrů. Jako učebnicový příklad konzistentního propojení obrazu a zvuku může posloužit střihová sekvence, kdy slyšíme hudbu, vidíme sérii „oživlých“ novinových fotografií a nakonec i zdroj samotné hudby. Jeden uzavřený cyklus, necelá minuta filmu, která vydá za tisíc slov. Jelikož jde o příběh na motivy skutečných událostí, můžete si snadno zjistit, kdo nakonec vyhrál. Po pravdě, ani cesty k cíli nejsou moc spletité a dojde-li k nějaké komplikaci, je zpravidla vyřešena několikaminutovým dialogem. Vše ale perfektně funguje, běžecké scény (ač trvající pár vteřin) mají obrovskou sílu a dokázaly mě nabýt energií na několik dní. A potom to závěrečné zaváhání – mělo to celé smysl? Aneb Zač jsme běželi? Přemýšlel jsem během scény tréninkového běhu, kterou film začal i skončil, přemýšlel jsem dlouho po ní. Přemýšlím stále. Chvění po celém těle teprve teď pomalu odeznívá, pročež dávám hrdých pět hvězdiček. 90% Zajímavé komentáře: Djkoma, Cooper (15.06.2008)

Film rozhodne nie je zlý. Ale má v sebe množstvo minichýb a keď ich je tam priveľa, vadí to. Živým príkladom je Vanglisova legendárna hudba, ktorá síce je dokonalé hudobné dielo, no ako filmová doprovodná hudba je nanič, vzhľadom na fakt, že na seba strháva prílišnú pozornosť. Vangelis nebol FILMOVÝM skladateľom a tu je to vidno... (28.04.2012)

Výborné športové zábery a adaptácia do historickej doby. Čiže kulisy, kostýmy a rekvizity sú okulahodiaci dotvorené do výstavbového receptu. Tie spomínané obrazy stop-motion, spomalovačky atď, vyvolávajú väčšinou vhodné precítenie športového a osobného šťastia. Pri samotných pretekoch si to človek častokrát ani neuvedomí, sleduje závod a maximálne je vo vytržení, pokiaľ nepríde na nudu. Lenže ten proces je príliš rýchly alebo príliš pomalý. Tento atletický systém natáčania je dobrý a dopomáha mu hybridný strih či parametrické uhly. I keď cynik by odpovedal, že mu to pripomína nechcenú paródiu, nevyjadrujem sa. Horšie je to s obsahovým konceptom, ktorý veľmi nápadne pripomína oné preteky: štart-cieľ. Tým štartom sú nejaké jednoduchšie zápletky, narážky a predznamenania doby (v tomto prípade židia a vzrast potenciálneho európskeho extrémizmu). Cieľom je samotná púť a výsledky, ktoré má priniesť. A tu naráža kosa na kameň. Ináč je to celkom v pohode, záver časovo a umelecky skáče, dobre sa na to pozerá. Len nemajte zbytočne vysoké nároky. (21.05.2015)