Královna Alžběta

Ufňukaná Cate Blanchett, hudba nacpaná všude a především tam kam se hodí nejlépe ticho a neschopnost scénáristy (režiséra?) napsat dialogy, kterým se dá věřit, způsobují, že se ani filmu nedá věřit (všichni nadšení nechť se podívají na Marketu Lazarovou nebo na Údolí včel). Dvě z tří hvězdiček jsou za kameru a kostýmy. (04.10.2005)

Klíčová osobnost raně novověkých anglických dějin stojí na předělu mezi historickou středověkou monarchií a počátkem cesty vedoucí k občanské společnosti. Od dětství vychovávána v duchu zásady "Co tě nezabije, to tě posílí", v mládí často riskujíc život, se posléze úmrtím svých dědicky výše stojících sourozenců propracovala až k nejvyššímu postavení - trůnu královny Anglie. Končící dívčí a počínající ženská léta "panenské královny" jsou v líčení díla pojata ve feministickém duchu a soustřeďují se na meze a limity ženského panování. Sňatek, který by státnicky cítící a jednající ženu zbavil nezávislosti a unikátního vůdčího postavení, na něž tak dlouho čekala, je pro mladou Alžbětu symbolem zotročení a bolestnou připomínkou nejen matčina konce, ale i jiných, neméně tragických odchodů jejích předchůdkyň i následnic na londýnském trůnu. Panenství dává všem nápadníkům stejnou šanci a jí neuvěřitelně velký prostor pro milovanou politiku. Ke kladům citlivé kamery a výborného scénáře patří i věcné postižení Alžbětiny starší nevlastní sestry a předchůdkyně na trůně Marie I. Krvavé. Blanchetová doslova vdechla své postavě skutečný dívčí půvab, něžnou zvědavost i zvídavost, s níž princezna vstupuje do života dospělých. A navenek neviditelnou, ale zevnitř o to větší a nezdolnější sílu a vůli. Z dalších herců zaslouží zmínku mimo Rushe i nadprůměrný Fiennes (mj. skvělý Luther ve stejnojmenném starším německém filmu). Před deseti lety byla pro mě KRÁLOVNA ALŽBĚTA zjevením. Jsem přesvědčen, že lepý dívčí zjev panenské královny určitě svedl a ještě svede nejen mne. I nezávislé ženství má totiž své osobnostní - nejenom sexuální - charisma. (01.03.2008)

Odjaživa miluju dobová dramata oděná do krásných šatů, doplněná úžasnými účesy a plná velkolepé hudby. A Královna Alžběta je toho ukázkovým příkladem. Sledujeme zde období od nástupu na trůn této jedinečné a velké panovnice a děj nás vede přes mnohé nástrahy a životní dramata, kterými musela tato obdivuhodná žena projít. Rozehrávají se zde strasti jak válečné, tak spiklenecké či vztahové. Musím pochválit dokonalé kostýmy a účesy, skvěle situovanou kameru, úžasnou hudbu a celkovou výpravu. A pak samozřejmě neuvěřitelné výkony Cate Blanchett a Geoffreyho Rushe (z toho chlapa jde fakt strach). Zkrátka pořádný film se vším všudy, kterému však přes to pře ze všechno nemohu dát plný počet a nedokážu říct přesně proč. (19.08.2010)

Zamlada mi stačilo, že je tam zrazená romance, postupem času se mi víc líbilo, že je tam žena, která řekne, že nebude mít žádného pána, a paralelně s tím mě strašně baví Geoffrey, který by nutně měl někdy představovat ďábla. Kdybych film viděla později než v pubertě, tak jeho hodnocení bude nejspíš mnohem nižší, protože dnes už si na takové čisté, velké věci nepotrpím. (12.03.2013)

V posledních letech má díky konzumním divákům, ládujícím se popcornem a kochajícím se krvavými bitevními scénami, málo kdo odvahu natočit historický film v podobě konverzačního dramatu. Ale výjimky potvrzují pravidlo. Po historické stránce se objeví několik znatelných posunů (Alžběta seděla ve vězení asi rok a půl a ve filmu to vypadá, jako by tam byla přes noc), ovšem jmenujte mi něco stoprocentně historicky věrného!? Shekhar Kapur si s vizuelní stránkou skutečně vyhrál (záběr zezhora na trojici upalovaných připomíná pentagram, osudná bitva ve Skotsku je zobrazena jako pole s haldou mrtvých) a kostýmy jsou rovněž perfektní. No a abych nezapomněl, v první řadě Královnu Alžbětu tvoří herecké výkony Cate Blanchett (krom toho jí to moc sluší), či (možná hlavně) Christophera Ecclestona coby arogantního vévody z Norfolku. Po nějakém čase příjemné překvapení v podobě skvělého historického dramatu. 85%. (14.01.2010)