Zimní prázdniny

Zimní prázdniny ve mně vyvolaly dojem podobný tomu, který zažívám u filmů Petera Weira nebo Richarda Linklatera, a to dojem opravdovosti. Bez patosu či násilného ždímání emocí se parádně vypadajícímu retru daří postupně budovat neskutečně vřelý vztah ke zdánlivě nesympatickým postavám, které se skrze brilantní scénář postupně poznávají a lehce z donucení sbližují. Je to přesně ten typ filmu, který by si člověk nejvíc užil zachumlaný do deky u praskajícího krbu, zatímco venku hustě chumelí, protože právě takovou atmosféru zažívají i filmové postavy, které mohou směle soutěžit o nejsympatičtější trio poslední dekády. Každá z nich má nějaký svůj boj, který není vychtěný, ale bolestně pravdivý. Významně tomu napomáhají herci, kteří v rámci velmi civilních a trefných výkonů vdechli charakterům duši, se kterou se bude těžko loučit. Přesto film nikdy nesklouzne k lacinosti a neopírá se pouze o žal jako jiná indie dramata. Jde vlastně o parádní vánoční film se vším, co k tomu náleží, takže se tu sází zejména na pohodovou atmosféru, která ale nechává prostor i pro vážná témata. Těch je hned několik, každé dostává svůj potřebný prostor a je na divákovi, aby si vybral, které v něm nejvíc zarezonuje. A nebo si nemusí vybírat nic a jen si užít nádherný čas, který stráví na škole uzavřené sněhem se třemi opravdovými postavami. (20.02.2024)

Feel good, zároveň feel sad. Alexander Payne doručil jeden z nejlepších snímků roku, stačilo mu k tomu relativně málo. Citlivě napsaný scénář a pár dobrých herců. Obyčejné, přitom krásné. Mám ve filmech rád velké, jedinečné a originální koncepty, ale někdy je holt "málo" víc než "hodně". Tahle konvezační člověčina na mě zaútočila za zálohy a podařilo se jí si mě podmanit. (23.12.2023)

Film dáva pridanú hodnotu v tom, že tam síce sneží a vianocuje, ale je inak napriek trápeniu silne hrejivý. Čo samozrejme je v súvislosti s tým snehom aj trochu nebezpečné, lebo na Vianoce nikto nemá rád čľapkanicu. Okrem toho tepla bez písmenkových agresorov, pár životných múdier, emócií a posolstiev mi stále niečo chýbalo k tomu, aby som dostal iný pocit, než len to, že ide o pohodový film. Nič viac. (17.05.2024)

Hezké, milé, celkově hřejivé i dramatické, takové jsou Zimní prázdniny, které mohli být klasikou i novodobým, populárním, vánočním filmem, ale žádnou část nemají dopilovanou k dokonalosti. Herecky excelentní, v čele s životním Giamattim, scénáristicky chytré a ze života, ale zároveň nijak originální s neustálým pocitem "tohle už jsem někde viděl a tuším co bude následovat". Payne nikdy nezatlačí výrazně na pilu ať už po emoční nebo humorné stránce a celé vyprávění je opatrné a neurážlivé. Pěkný film, kterému nechybělo moc k tomu, aby byl perfektní až nezapomenutelný. (19.05.2024)

Vánoční příběh o třech osamělých outsiderech, kteří si navzájemn vypomůžou, sice nepřináší nic nového ani překvapivého, P. Giamatti do značné míry opakuje svou postavu z Payneho výtečné Bokovky, ale má to fajn dialogy a správnou (zasněženou) atmosféru. Nesouhlasím s první větou distribučního textu, protože pana Hunhama bych rozhodně za učitele chtěl už od začátku (měl jsem podobného dějepisáře na gymnáziu) a žádné jeho "polidšťování" bych nepotřeboval. Nejspíš to znamená, že nejsem normální. (18.02.2024)