Motorkáři

Hele, nevím.. Mám osobně dost problém s tím, že motorkářské komunity, kluby a gangy se svou svázanou estetikou, soubory"svatých" pravidel, specifickým slovníkem, atd, mi připadají v zásadě pitomé (furt mi tam skáče ta epizoda South Parku).. A tak, i když je tohle parádně obsazené, místy fakt hezky zahrané (především Jodie Comer tomu dodává trošku lidský aspekt) a místa to naznačí kouzlo zlaté éry motorkářů, pořád je to spíš jen taková pozérská, šablonoidní a lehce kýčově omalovánková rozprávka o klucích v kůži.. Ne tak zoufale debilní rozprávka jako třeba přeceňovaní Sons of anarchy, ale stejně... Navíc si nejsem vůbec jistý volbou struktury vyprávění, kdy ten "reportér" který by měl být vlastně vypravěčem je tam jen jako záminka aby Kathy mohla být vypravěčem. Úplně to nefunguje.. Těžce mid. (20.06.2024)

Tohle je přesně ten typ filmu, na který bych nikdy sám nešel, ale čsfd projekci jsem ze zvědavosti vyzkoušel a dopadlo to přesně tak, jak jsem čekal. Musím vypíchnout naprosto excelentního Hardyho, kterého žeru prostě doslova v každém filmu a který i tady zahrál svůj charakter bezchybně a stejně tak všechny áčkové jména, které mu zde sekundují, jsou solidně zapamatovatelné. Nicméně celý tenhle nápad (ačkoliv mě v pár momentech zabavil) jde úplně mimo mne a nic mi neříkal, takže jsem měl trochu problém se do filmu více vžít. Celé je to takový rychlopříběh jedné skupiny motorkářů, které je sice radost sledovat, ale kteří na druhou stranu neudělají "nic zapamatovatelného", čímžpádem je celý film jen takový průlet nevýraznými scénami. Ti, kteří mají tenhle typ filmů rádi, si mohou hvězdu přidat, ale jinak je to pro mne jen takové nevýrazné "meh" bez většího drajvu. (19.06.2024)

Tu zdejší přísnost nesdílím, mě to sytilo každou minutou a ve filmu je vidět mnohem víc než dobré řemeslo. *** Podle mého vznikl další nezbytečný snímek jako svérázné svědectví o kvalitativním skoku, šoku, který americká společnost prodělala na přelomu divokých 60. a zkrocených 70. let, o čím dál svízelnějším pohybu po křehké hraně mezi zažíváním svobody a pácháním násilí, či mezi patřením ke svým lidem a izolací na straně jedné nebo organizovanou anonymizovanou mašinérií na straně druhé - ať už mašinérií státu nebo třeba velkého gangu... Jak rychle se změnila společnost přicházející o hodnoty volné, nesobecké lásky, soudržnosti, lehkosti bytí, svobody, o iluzi amerického snu. Na pozadí Vietnam, traumata, nástup tvrdých drog a tvrdých zbraní, sociální rozdíly, rozbité rodiny, rozčarování, život na ulici, znecitlivění, konkurenční boj, tlak na úspěch... utužování systému i revolty (přechod od klubu ke gangům) a s tím ruku v ruce deromantizace a deklasování toho, co dřív znamenalo být rebelem... *** Nejen obsahově, ale i formálně velice povedený snímek, jak herecky, tak vizuálně, nebo tím přesným hudebním podkresem i jeho významovými absencemi, kde chvíli se s hrdiny unikavě noříte do burácejících motorů a ohlušující muziky, a pak s nimi slyšíte každý výdech i zapraskání štěrku i prodlužující se ticho, ale i tím zarámováním děje do vyprávění mezi fotografem a Kathy, dvou pozorovatelů z okraje příběhu - až k tomu významnému úsměvu na závěr, který si Kathy s Bennym vymění.  Svoboda spočívá v porozumění a přijetí nezbytného - a také v tom, že skutečná rebelie na sebe bude brát různé podoby a může být i úplně nenápadná. *** (ČSFD projekce, Černý Most. S Lí. Červen 2024.) *~ (19.06.2024)

Jeff Nichols dokáže navodit příjemné retro, ale s postavami pouze klouže po povrchu. I když se mi scénář snaží u každého z nemálo charakterů říct, že má nějakou minulost a případně budoucnost, nezáleželo mi na žádném z nich. Takhle jednorozměrné postavy pro mě neunesou tíhu příběhu. Ve filmu o jezdcích na motorkách bych navíc čekal trochu víc eye-candy momentů, nějaké skvělé lokace, nápadité kamerové záběry. Moc toho tu ale není. [KVIFF 2024] (01.07.2024)

Motorkáři zaujmou způsobem vyprávění, kde se v jakémsi reportážním rámci odehrává příběh o partě chlapů se slabostí pro motorový olej, pěst do obličeje a nebezpečí. Ústřední herecké trio bylo zvolené přesně s ohledem na danou postavu - od charismatického vůdce Toma Hardyho, přes problémového rebela s tváří Austina Butlera, až po křehkou, ale zároveň pevnou Jodie Comer. Bylo zajímavé sledovat, jakým vývojem procházela parta "vandalů" - od kámošů, kteří se sem tam rádi projeli a zapiknikovali, až po zvrácené fanatiky s vymytým mozkem. P.S. Men don't cry, unless it's necessary! (27.06.2024)