Merlin

Ukázková fantasy. A ačkoliv televizní, výborná a s pěknými triky. Sam Neill je jako Merlin skvělý a rozhodně se jedná o jedno z nejlepších zpracování artušovských legend, které jsou ve filmu kompletně zobrazeny. A vůbec nevadí, že to jsou vlastně filmy dva, protože ten příběh je potom ještě lepší. Merlin je moje nejoblíbenější postava z legendy, a tak jsem rád, že je to hlavně o něm. I ostatní postavy jsou naprosto skvěle zahrané. Ta fantasy mi učarovala hned. (02.01.2012)

Můj oblíený TV film se Samem Neillem v roli Merlina. Velmi dobře natočená fantasy, která v žádném případě nenudí, ale naopak ohromuje svými zajímavými nápady a skvěle obsazenými herci. Dle mého názoru zatím nejlepší mnou viděná adaptace známé legendy o králi Artušovi a jeho kouzelníkovi Merlinovi, na nejž je v tomto filmu hlavně zaostřeno. Sympatická fantasy. (19.07.2011)

Jedna z těch bezesporu lepších adaptací artušovské legendy, tady vyprávěna z pohledu věčného Merlina... Viděl jsem to na Hallamrku, divně rozpůlené, ale líbilo se mi to. Narozdíl od Prvního rytíře či tfuj tajblu Krále Artuše si aspoň nehraje na realismus, naopak, všechno sází na prvek magie (jak by taky ne. když je to o samotném Merlinovi, eh?) Sam Neill je slušný, hraje tam Miranda a hlavně Helena Bonham... Jsem spokojený 70% (19.06.2006)

Nádherné zpracovaní klasické legendy. Autoři si sice poupravili původní příběh (zvláště královna Mab je v Britských legendách asi velká jako prst a myslím, že přináší sny), ale to k tomu patří. Obsazení je hvězdné a hodně pomohlo (Neill, Short, Hauer, Richardsonová), vlastně mám pocit, že skoro každou postavu hrála hvězda. Hhudba Trevora Jonese, je prvek, z kterého mi po těle přebíhal příjemný mráz po zádech a probouzel ve mě nostalgii, takže jsem měla chuť vběhnout do lesa a hledat skřítky. Toto zpracování v sobě nese více magična a pohádkovosti, než starší a ponurejší Excalibur, ale oba snímky byly vynikající, ale každý v jiných ohledech, takže je nemožné je srovnávat. Na televizní zpracování vysoce nadprůměrné. (07.07.2005)

Vyznavači artušovské legendy se možná budou zlobit kvůli nemalému množství změn, příznivci fantasy by se mohli cítit dotčeni infantilitou zavánějícími novotami v podobě skřítků a skřetů, milovníci pohádek by mohli protestovat proti drastičnosti a i já, počítající se ke všem třem skupinám, si postesknu nad bezprecedentním odcizením Avalonu starému britskému náboženství (vlastně precedentním, grálu se vedlo dost podobně), tradičně nesympatickou Guineverou v podání mně tradičně nesympatické Leny Headey, kterážto ve mně coby královna vší Británie budila ještě větší odpor než jako královna jistého řeckého města, a několika hluchými okamžiky... ale když ona je to tak skvostná pohádka s moudrými čaroději, dobrými i zlými vílami, gryfy a draky pro dětskou a dětinskou duši, uchu lahodící hudbou Trevora Jonese pro estetickou duši, příběhem pro romantickou duši, Samem Neillem a Rutgerem Hauerem pro ženskou duši, Mirandou, Helenou a Isabellou pro mužskou duši a koncem pro citlivou duši, že Merlin ani nepotřebuje kouzelnou moc k tomu, aby mě očaroval. My dva jsme se neviděli ani poprvé, ani naposled, mistře čaroději... (29.04.2008)