Radikální metoda

Šel jsem do filmu s nechutí, ale byl jsem mile překvapen. Bravo! Jenom pár slov na vysvětlenou. Děti na celém světě se intelektuálně vyvíjejí podobnou rychlostí. Až do puberty. Pak zaúřadují geny a kdo má intelektuální základy, tíhne ke studiu a naopak. Mimochodem, kdo si vzpomene na nějakého nositele nobelovky z Mexika? A to měli dva - chemika a spisovatele, stejně jako Česko. Ale při desetinásobné populaci. (22.04.2024)

Hodnotit u filmu dabing je jako uvařit skvělý guláš a stěžovat si pak na blbou barvu igelitky v které někdo přinesl maso. Už se proboha vzpamatujte, je to u každého třetího filmu. Film skvělý, přirození herci, hlavně děti, to se jen tak nevidí. Samozřejmě plné emocí a dojemné, ale proč se někdy nenechat? (04.06.2024)

Emocionální true story s tématem dnes už notoricky známé potřeby aplikovat nový, neortodoxní a účinný přístup k výuce, namísto starého, zkostnatělého a nefunkčního modelu školství. Na první dobrou nic nového, něco podobného se neustále omílá v mnoha zemích světa, jenže v represivním prostředí malého pohraničního města v Mexiku, plného násilí a drog toto téma dostává nový rozměr a Radical, je za mě dobrý způsob, jak o tom natočit film. (26.02.2024)

Přes závažný kontext v pozadí a sérii neurčitých úvodních scén mě tady čekal velmi příjemný film z učitelského prostředí o alternativním způsobu výuky a volbě netradičních metod ve vyučování pro pozdvižení zájmů i vzdělanostné úrovně žáků. Sympatického učitele Sergia záhy nečekaně a s drobnými rozpaky, přesto s pocitem uvěřitelného příklonu doplnil i svérázný ředitel. Společně pak pro diváka zajistili, že i u současného dramatu z prostředí školy může být nenucená zábava. Překvapil mě tudíž často přítomný humor a navzdory jisté předvídatelnosti oceňuji dvojí pohled na vzniklý rozpor mezi radikálně novou cestou a zodpovědností za alespoň přibližné dodržení učebních plánů, např. s ohledem na povinné testy na konci. Chtěl jsem původně napsat, že jde snad o nejlepší „učitelský“ film od doby Helgeho Školy otců, co jsem viděl, to by ale k závěru nesměl najednou tolik tlačit na pílu. Můžu ale říct, že jsem z kina odcházel velice spokojen, nadchnut pozitivní motivací, stejně tak s pocitem, že bych ve zrovna viděném podání pochopil princip veličiny hustoty mnohem lépe a praktičtěji, než kdysi dávno skrze vzorec a poučku. Film navrch skvěle funguje i v sociální rovině s letmým nahlédnutím do stavu současného školství ve vzdáleném exotickém Mexiku. [85%] [Art Film Fest 2024, Košice] (27.06.2024)

Art Film Fest Košice 2024 - Tady se mi dojmy po celou dobu sledování dost střídaly. Zpočátku jsem se obával typického klišé filmů o novém učiteli na problémové škole, kde on má pokrokové metody, motivuje studenty, kteří si ho bez jediného odlišného názoru zamilují, ale vedení a rodiče jdou rázně proti němu. A ono to tak nějakou dobu skutečně vypadá, akorát tamní ředitel stojí na učitelově straně, ale jinak se to ničím nelišilo. Tudíž jsem čekal závěrečný protest ve stylu Společenstva mrtvých básníků, později drsnější pointu, jelikož jeden z žáků má bratra v gangu. Nenadešlo ani jedno a časem se to jasné schéma začalo stávat čím dál tím více vykreslením tématu neutrálním, podpořené jednak reáliemi chudých oblastí Mexika, kde některá děcka musí dřít nebo vychovávat bratry a sestry a jakákoli cesta k seberealizaci a touze aspoň se pokusit splnit si sny prostě nepřichází v úvahu, ale také komplexnějším vykreslením možné budoucnosti každého, protože míst pro úspěch je v každém oboru omezené množství. Zhruba v polovině se mi to začalo hodně líbit, aby si mě pak film ke konci znovu trochu ztratil příklonem k přehnanému dojímání trochu jak z mexické telenovely, kdy už těch uslzených obličejů, snah motivovat a teskných písniček bylo až příliš, zvlášť té v titulkách. Spolu s tím mě taky mrzí, že nevím, jak dopadne Lupein nový sourozenec, protože těžko vyvodit, co s ním pak udělala. Celkově to ale na čtyři hvězdy pořád vidím a to hlavně kvůli tomu, že to má ochotu a kuráž jít se svým tématem do hloubky víc, než tomuto podobné filmy, které se spokojí jen s prvoplánově vykresleným prostředím a charaktery postav. Řemeslně je to víceméně tradiční, mnoho záběrů-protizáběrů či mírně rozklepaná kamera snažící se jasněji budit dojem většího realismu, která je v této podobě už velice známá, ale aspoň se na to dobře dívá, rychle to utíká a dojmy zanechá, jelikož i přes svou možnou "obyčejnost" to rozhodně nepůsobí průměrně nebo neinvenčně. (Kino Veritas, Košice) Slabé 4* (24.06.2024)