Smrt panen

Sofii Coppola podle mne patří mezi největší současné režisérské talenty. Její režijní styl není kdovíjak rozmáchlý ani okázalý a nestrhává na sebe příliš pozornosti, zato je chirurgicky přesný, jemný a velmi osobitý. Ve Virgin Suicides pracuje Sofia velice citlivě s charaktery jednotlivých postav, na těch vpodstě nenalezneme žádnou chybičku, zvlášť když jsou tak skvěle zahrané. Jedinečná na tomto filmu je ale hlavně jeho cleková nálada - převážně jemná a něžná, tam kde je to třeba ovšem nenásilně přechází až do úplné mrazivosti. Pochvalu bych směřoval i na přesně padnoucí hudbu a výtečně namluvený over-voice Giovanni Ribisiho. Sofie Coppola mě svým debutem nesmírně příjemně překvapila a popravdě také trochu zastínila Jana Svěráka, kterého jsem si vážil (a stále vážím) z velké části právě pro jeho režijní jemnost. (25.09.2007)

Pochopím akékoľvek hodnotenie medzi 3 a 5. V Sofii Coppola nám rastie veľmi talentovaná režisérka. Virgin Suicides možno vytýkať veľa vecí. Môžme kritizovať, že na naozaj vynikajúcu drámu má málo prekreslené charaktery (i keď výborne zahraté), nekompaktný scenár či pomalé tempo. Kto však videl Lost in Translation pred týmto filmom, pochopí ako režisérka pracuje s náznakmi. Dej i postavy si skrátka musí dotvoriť divák sám, režisérka len naznačuje ( i keď dosť jasne) motivácie a zmýšľanie svojich postáv. Kathleen Turner zahrala svoju bigotne katolícky starostlivú matku na výbornú, rovnako ako James Woods diplomatického otca. Hviezdou tohto filmu je ale Kirsten Dunst ktorá tu temer siaha po výkone rovnajúcom sa jej koncertu v Interview with the Vampire. Škoda že si dievča vyberá v súčasnosti menej náročné a zaujímavé role. Tento film je ale najsilnejší v tých krátkych snových sekvenciách. Práve ony sú tým, čo pozorného diváka odmení svojským zážitkom z filmu. Každopádne, ak Sofia Coppola raz natočí nejakú takpovediac polopatistickú drámu, bude to Oscarová pecka. Ešte treba pochváliť geniálny soundtrack od Air. 10/10 (22.05.2005)

Žena. Zbožňované, půvabné stvoření, které je před námi pořád pár let napřed a v období dětství a dospívání to jde nejvíc vidět.. Zakleté princezny, naivní rytíři a ve vznášejících se záclonách času ztracená tragédie, jejíž smysl je stejně nepochopitelný jako neznámý. Nejkřehčí období lidského života zachyceno podobně poetickou optikou jako v Dangerous Live of Altar Boys. Být dívka a potkat zjeva Hartnetta s účesem Antona Chigurha, můj klín by byl suchý jak Údolí smrti.. (06.09.2018)

Vyborna komedie-drama a jeden z nejlepsich debutu co jsem kdy videl. Dcera Francise Forda Coppoly se holt nezapre. Herecky tu nejsou jen hezky, ale skutecne vyborne hrajou, v cele s Kirsten Dunst. Jen mi nejak neprislo, ze by Hartnett (i kdyz hraje dobre) byl tak krasnej, aby po nem vsechny holky silely (spis vypadal jak teplous) a to, ze si vybere zrovna Dunst (jedina holka co ho nechce) mi prislo celkem neverohodny. A hlavne kdyz je pak ukazanej jako starej tak si neni vubec podobnej. Fajn byl i DeVito, ktery se tady objevi sice na nakejch 60 sekund, ale je skvelej. Dej neni nijak slozity a vypravi o 5(4) sestrach, ale vypravi skutecne nadhernym zpusobem. Cely je to udelany jako vypraveni chlapku o tom co se tehdy stalo, ale prekvapive to neni nijak sentimentalni. Jediny co mi trosku vadilo je, ze Coppolova moc nevysvetlila duvody sester k tomu co delali. I kdyz se skoro celou dobu filmu nic nejak napinavyho nedeje a film ubiha velice pozvolna, tak ani na chvily nenudi. A ten konec ten opravdu stoji za to. Tohle se Sofii fakt povedlo, skutecne nadhernej film s vybornou hudbou. (07.06.2005)

Sofia Coppola hned na začátku hodila do placu pět sester a já vůbec netušil která je která / vyjma Kirsten Dunst samozřejmě:) / a ještě po mě chtěla, abych pochopil jejich chování, tak jsem si říkal, ááá to to zase asi dopadne tak, že budu úplně mimo. A dopadlo. Byl jsem mimo, jenže úplně jinak. Sofia prostě na mě umí dokonale převést pocity hlavních hrdinů a to třeba jen pouhým jediným záběrem, který je často naprosto mistrně sladěn z hudbou na jejíž výběr má Sofia snad ještě větší talent než na režii a že na ní má talentu plnej váček. Příběh je tak strašně poeticky smutnej a současně krásnej, že jsem od něj nedokázal odtrhnout žádný ze svých smyslů, ano poslouchal jsem dialogy, koukal na krásné obrazy, hmatal na obrazovku a očichával jsem DVD jo a ještě jsem záviděl Josh Hartnettovi jak šel tou chodbou a každá holka z něj byla na sračky. Zkrátka a dobře tahle panenská smrt ve mě zůstane hodně dlouho uložená. (28.10.2007)