Přání smrti

Klasický snímek ze 70. let, s legendou Charlesem Bronsonem v roli architekta Kerseyho. Poté, co je zavražděna jeho žena, a znásilněna dcera - rozhodne se Paul Kersey vzít zákon do vlastních rukou. Každý večer se vydává do ulic velkoměsta a kosí nebezpečné zločince, zloděje a pasáky, kteří se mu připletou do cesty. Přezdívá se mu Domobranec a lidé se za chvíli nechávají inspirovat jeho jednáním, což velice popudí policii i vládu. Tajemný hrdina je vyzván, aby se vzdal. Povedený snímek, který patří ke klasice žánru a je ozdobou filmografie Charlese Bronsona. (17.11.2009)

Legendární role Charlese Bronsona a minimálně ve své době kontroverzní dílo. Zápletka je velmi jednoduchá. Zabili mu ženu a zprznili dceru, vezme tedy zbraň a zákon do svých rukou a nandá to všem grázlům. Úřady, které by nás měly chránit, selhávají a tak nezbývá nic jiného než se vydat cestou vendety. Konkrétní pachatele onoho zločinu ale sere pes, vypátrat je, a pak na nich vykonat svou spravedlivou mstu, by bylo pro Paula Kerseyho, autora předlohy a scenáristu příliš velké sousto. Svou frustraci, vztek či bolest je totiž možné uspokojit na všech ostatních, jim podobných. Vcelku amorální faul, ovšem předkládaný jako vzpoura jednotlivce proti bezpráví, ale proč ne, koneckonců netuším, a ani nechci, co by se mi honilo hlavou v podobné situaci. Zajímavým se jeví i fakt, že v sedmdesátých letech ještě americký film nebyl rasově hysterický, aniž bych to počítal nějak přesně, tak mohu téměř s jistotou říct, že prakticky všichni odsouzení k popravě Kerseyho osmatřicítkou byli černí. Na srovnání se současným remakem s Willisem se v tomto ohledu opravdu těším. Problém s Death Wish mám však jinde, to že se z podobného mstitele stane lidový hrdina je vcelku pořádku. Za normálních podmínek líné lidské společenství bude vždy vyzdvihovat jedince, kteří za něj odvedou jeho špinavou práci, minimálně do té doby než jim v televizi řeknou, že by neměli. Ale že by se úřady a mocní tohoto světa zalekli jednoho neposlušného jedince? Ve filmu asi ano. Tím se dostávám k tomu, co mi na Přání smrti vadilo nejvíc, chyběla mi zejména nadsázka. De facto akční film se v akční stránce zúžil na prosté a vlastně zbabělé odstřelení toho či tamtoho negra s kudlou a ve zbytku jen glorifikoval a podsouval nutnost sebeobrany, třeba i střelbou do zad prchajících zlodějíčků. Zkrátka a dobře, raději statečného a drsného ochránce zákona Callahana (Dirty Harry) než zbabělého a ve stínu se plížícího vraha Kerseyho. (23.09.2018)

║Rozpočet $3milióny║Tržby USA $22,000,000║Tržby Celosvetovo $28,200,000║ veru moc som od toho nečakal, len béčkovú akčnú odrhávačku a lá Chuck Norris a ono tu tá béčková ľahkosť a dialógy celkom dobre fungujú až dokonca miestami to príde na slušnú drámu, kde fandíte Bronsonovi aby zlikvidoval čo najviac tých pouličných zmätkov /80%/ (16.02.2009)

„Ste zvláštny pacifista.“ Klasika a matka (či skôr otec) revenge movie, ale samozrejme to dosť brutálne zostarlo a dnes už to, pochopiteľne, nie je taká pecka, ako v 70-tych rokoch. Ale to platí v podstate skoro o vštekých filmoch, ten zub času je na nich skôr alebo neskôr skrátka poznať a bodka. Dominantný herecký výkon Charlesa Brosnona alias kvetinkového O´Reillyho zo Siedmych statočných divákovi umožňuje pozabudnúť na neprekvapivý, až slabý scenár, obshaujúci viacero absurdných momentov (hrdinu prepadnú niekoľkokrát po sebe až potom, ako si zaobstará strelnú zbraň, dovtedy nič). Pomáhajú i drsné akčné a naturalistické scény, poctivá produkčná práca megalomana Dina De Laurentiisa a čerešničkou na torte je podporná rola pre vtedy 22-ročného, debutujúceho Jeffa Goldbluma. (06.01.2005)

Jedna z nejnebezpečnějších věcí na světě je být příbuzným nebo známým Paula Kerseyho. V podstatě jste už jednou nohou v márnici. Přání smrti je kvalitní "revenge thriller" s výborným Charlesem Bronsonem v hlavní roli. Zbytek hereckého ansámblu není pro film nikterak důležitý a učinkovat v jejich rolích by mohl v podstatě kdokoliv jiný. Po kvalitní "jedničce" se však série dočkala dalších čtyř pokračování, které přes průměrnost postupně klesaly až k trapnosti. I když jak se to vezme, já se u "pětky", kdy geriatrický Kersey kolí padouchy jako na běžícím pásu, docela slušně bavil. Přiznávám, že jako jeden z mála. (29.07.2006)