Přání smrti

„Ste zvláštny pacifista.“ Klasika a matka (či skôr otec) revenge movie, ale samozrejme to dosť brutálne zostarlo a dnes už to, pochopiteľne, nie je taká pecka, ako v 70-tych rokoch. Ale to platí v podstate skoro o vštekých filmoch, ten zub času je na nich skôr alebo neskôr skrátka poznať a bodka. Dominantný herecký výkon Charlesa Brosnona alias kvetinkového O´Reillyho zo Siedmych statočných divákovi umožňuje pozabudnúť na neprekvapivý, až slabý scenár, obshaujúci viacero absurdných momentov (hrdinu prepadnú niekoľkokrát po sebe až potom, ako si zaobstará strelnú zbraň, dovtedy nič). Pomáhajú i drsné akčné a naturalistické scény, poctivá produkčná práca megalomana Dina De Laurentiisa a čerešničkou na torte je podporná rola pre vtedy 22-ročného, debutujúceho Jeffa Goldbluma. (06.01.2005)

Snímek, který definoval žánr. Pomalý rozjezd, výborně napsaný a sehraný hlavní charakter a především jeho vývoj. Nekompromisní gradace, skvělé vedlejší postavy a slušná akční druhá půlka dopomáhají k evoluci architekta v dokonalý nástroj pomsty. Vše podkresluje zajímavá a netradiční hudba, která dodává scénám tu pravou atmosféru. Film jako stvořený pro Bronsona. Lepší 4* (08.08.2015)

Působivý thriller o muži (bezchybný Bronson), který se z obyčejného člověka, který nesnáší násilí, stává nemilosrdným mstitelem v obří stoce zvané New York. Scéna přepadení Bronsonovy manželky a dcery je i na dnešní poměry hodně sugestivní (dokonce mi trochu asociuje Mechanický pomeranč). Téma pomsty je sice už notně otřepané, ale zde je využito nesmírně úderně a zemitě, skoro by se dalo říct, že 'uvěřitelnější' už to asi nebude. Jinak samozřejmě určitě nejlepší (a asi i nejméně akční) díl z celé série. 80 % (04.04.2003)

Legendární role Charlese Bronsona a minimálně ve své době kontroverzní dílo. Zápletka je velmi jednoduchá. Zabili mu ženu a zprznili dceru, vezme tedy zbraň a zákon do svých rukou a nandá to všem grázlům. Úřady, které by nás měly chránit, selhávají a tak nezbývá nic jiného než se vydat cestou vendety. Konkrétní pachatele onoho zločinu ale sere pes, vypátrat je, a pak na nich vykonat svou spravedlivou mstu, by bylo pro Paula Kerseyho, autora předlohy a scenáristu příliš velké sousto. Svou frustraci, vztek či bolest je totiž možné uspokojit na všech ostatních, jim podobných. Vcelku amorální faul, ovšem předkládaný jako vzpoura jednotlivce proti bezpráví, ale proč ne, koneckonců netuším, a ani nechci, co by se mi honilo hlavou v podobné situaci. Zajímavým se jeví i fakt, že v sedmdesátých letech ještě americký film nebyl rasově hysterický, aniž bych to počítal nějak přesně, tak mohu téměř s jistotou říct, že prakticky všichni odsouzení k popravě Kerseyho osmatřicítkou byli černí. Na srovnání se současným remakem s Willisem se v tomto ohledu opravdu těším. Problém s Death Wish mám však jinde, to že se z podobného mstitele stane lidový hrdina je vcelku pořádku. Za normálních podmínek líné lidské společenství bude vždy vyzdvihovat jedince, kteří za něj odvedou jeho špinavou práci, minimálně do té doby než jim v televizi řeknou, že by neměli. Ale že by se úřady a mocní tohoto světa zalekli jednoho neposlušného jedince? Ve filmu asi ano. Tím se dostávám k tomu, co mi na Přání smrti vadilo nejvíc, chyběla mi zejména nadsázka. De facto akční film se v akční stránce zúžil na prosté a vlastně zbabělé odstřelení toho či tamtoho negra s kudlou a ve zbytku jen glorifikoval a podsouval nutnost sebeobrany, třeba i střelbou do zad prchajících zlodějíčků. Zkrátka a dobře, raději statečného a drsného ochránce zákona Callahana (Dirty Harry) než zbabělého a ve stínu se plížícího vraha Kerseyho. (23.09.2018)