Možné světy

Myslím, že v tomto případě opravdu není důležité, jestli byla pointa předvídatelná, o děj jako takový tady zas tak nejde. Film je v první řadě o lidech, kteří vedou zajímavé, leckdy filozofické rozhovory o lidském vnímání, představivosti a pod. A ještě se tu najde prostor na lásku dvou lidí napříč dimenzemi, která mi tak trochu připomíná Věčný svit neposkvrněné mysli. Snímek mě zaujal také svou pozvolnou komorní atmosférou, hereckými výkony dua Tilda Swinton, Tom McCamus a zejména nádhernými filmovými obrazy, většinou hozenými do modrozelené barvy. Někdy není na škodu, pozastavit se popřemýšlet trochu hlouběji o skutečnostech, které bereme jako samozřejmost. (31.07.2013)

Sci-fi není zrovna moje parketa a tak i tenhle komentář je pro mě velmi obtížné napsat. Takže když začnu tím, že nezávidím Georgovi jeho existenci v nekonečném množství potenciálních světů, nemluvě o množství jeho žen a budu pokračovat vděčností, že mně domů nikdo nenosí jako dárek mozek krysy, tak bych to mohla ukončit. Ale mě vážně docela mrzí, že jsem se o hlavních osobnostech Georgovi a Joyce za celou dobu filmu nedozvěděla trochu víc. Vlastně o tom podstatném, třeba o jejich myšlenkách, protože to bylo alfou a omegou celého filmu. Mám ráda Tildu Swinton a tady byla výborná v každé časové dimenzi a Tom MC Camus byl taky skvělý, ale kde byla ta chemie?. Neupírám Possible Worlds příjemnou komorní atmosféru, mnoho zajímavých a možná i podnětných myšlenek, ale měla jsem pocit, že jsem taky v nějaké neurčité vzdálené dimenzi, emotivně to prošlo kolem mě, aniž by se mi to nějak hlouběji dotklo. (10.04.2017)

George sice prochází možnými světy, ale snaží se jim dát konzistenci a jednotu, žít mezi nimi jeden život. Potenciální se stává aktuálním skrze rozhodnutí, která činíme. Pro něj se žádná možnost neuzavírá a rozhodování je jen pohybem vodní hladiny. Joyce nechce to co nemá a tak zůstává v aktuálním, George chce to co má i tam kde to není tím co chce. Jeho svět není v pravém slova smyslu leibnizovský, protože Leibnizovy možné světy jsou pouze v potenci, pro George jsou všechny v aktu. To co ho vede skrze ně je imaginace. Joyce na jednom místě mluví o lécích které budou moci ovládnout pamět a obraztvornost. George svou obrazotvornost ovládá, ale tím, jestli má vůbec paměť si není jistý. Není ani jedním ze svých nespočetných já a přesto všemi. Obraz se plynule přelévá, hudba je jakoby odjinud a...mají krysy nepřátele? (12.09.2007)

Kolik je alternativních realit a co nás s nimi spojuje? Můžeme mezi nimi procházet? Possible Worlds ukazuje pohled, který je rozhodně zajímavý, chvílemi zamotaný a složitý, ale ve výsledku jednoduchý. Vůbec to nevadí, protože tu není prostor na vyslovenou nudu díky úchvatné atmosféře, kterou bych přirovnal snad nejlépe k It's All About Love. Tomu pomáhá i snové postavy (třeba zahrané Tildou Swinton, která je prostě jiná, než všechny ostatní herečky a herci). (30.08.2010)

Podobná témata mne fascinovala už od dětství - co vlastně tvoří člověka? Mozek? Myšlenky? City? Dá se myšlení a city člověka vyextrahovat jen jako elektrické impulzy mozku, tudíž tělo není potřeba a stačil by uchovat mozek? Nad podobnými tématy se zamýšlí i tento film, kde netušíme, kdo je v jaké síti chycen a lapen a čí životy jsou "reálné" a čí "reálnější". Do toho meditativní hudba, meditativní záběry a šikovná práce se zvukem a potlačenými ruchy. Ale i při krátké stopáži mne to zhruba od půlky moc nebavilo, k tématu samotnému to nic navíc neřeklo, jen některé myšlenky se snaží znít více tajuplně a moudřeji, než jaké skutečně jsou, a stejně se to v přemítání nad hlavním tématem nedostane dál, jak za první lajnu. Škoda. (06.07.2010)