Pod palbou

Je škoda, že film lítá od jednoho tématu ke druhému poměrně rychle a v krátkých intervalech, tu politika, tu emotivni situace, tu vztahová linie, tu skutečná novinářská práce. Příběhu tohle hrozně ubírá na celkovém vyznění, který podle mě mohlo být ještě silnější. Na druhou stranu všechny roviny příběhu jsou zpracovány velmi kvalitně a zejména finálová půlhodina je opravdu hodně působivá. Herecky je film zvládnutý na výbornou, Nick Nolte hraje v životní formě, některé záběry kamery byli vynikající a plně podporovali reálnost příběhu. To samé můžu říci i hudbě, hrála přesně tam kde měla a to co měla, hodnotit soundtrack dám pět hvězdiček bez rozmyšlení. Ale co je na tomhle snímku asi nejpůsobivější je vědomí toho, že to se dělo na přelomu 80 let v Nikarague se děje i dnes a jistě se to bude dít i za 50 let, protože někteří mocipáni mají na utrpení druhých postavený svůj byznys a z toho se mě chce blejt. (08.06.2010)

Novinář Nick Nolte uprostřed zuřící občanské války v Nikaragui. Je tu plno zajímavých herců v menších rolí a pár opravdu působivých momentů. Zvláště konec mě dostal. Lví podíl na tom měl i mistr Goldsmith, který pro film složil jednu ze svých nejlepších kompozic (nominace na Oscara - měl ho dostat, místo něj to získal Bill Conti za Správnou posádku). (25.07.2003)

Fotografie a články, jejichž účelem je upozornit celou (četnářskou) veřejnost na války, revoluce, a teď na teroristické akce. Ten však, kdo párkrát viděl opravdu hnusné fotomontáže na obálce časopisu Reflex, ten v dokumentárních fotografiích vidí sotva něco víc, než estetické obrazy, bez místa a času, bez názvu. A ani obecně není válka, revoluce atd. projevem něčeho zavrženíhodného (jinak by nebyly), ale možností toulat se, tělesně se vyřádit a řádně se unavit, prostě zažít něco, co běžně není možné (střelbu na cíl a zneužívání druhých nechme stranou). Že člověk přitom může přijít i o svůj život, je smutné, ale nějak to patří k věci (vždyť i Goering prohlásil v Norimberku, že těch 12 let za to stálo). S tím je spojená také otázka osobní neutrality a obecné pravdy, kterou film explicitně pokládá. Fotomontáž, jako fantasmatický obraz pokroucené reality (a byť i jakkoli záslužná), je virtuální maskou, pod níže se dá pouze "běžet o život". Poznámky: 1. Periodista je kouzelné slovo, ale někdy mu není dobře rozumět. 2. Co je vrchol novinařiny? Rozhazování letáků! 3. Pro odlehčení - Frank Zappa: "You should never smoke in pajamas/ You might start a fire 'n' burn yer face/ Maybe you'll return to Managua/ You could go unnoticed in such a place". (23.05.2017)

Pěkné drama ani ne tak o politice ani o revolucích, ani ne tolik o vztahových propletencích, ale hlavně o profesi a profesionalitě práce válečných novinářů a fotografů. O jejich zvláštní etice, která by teoreticky měla stát nad obecnou lidskou, ale ne vždy se to podaří, a nikdy není tak úplně jisté, co je vlastně správné. (16.08.2010)

V žádném případě akční ani dobrodružný, spíše rezervovaně politizující pohled na komplikovanou situaci v Nikaragui koncem 70. let. Jak bývá u obdobných snímků (Salvátor, Vražedná pole, Střelba na psy) zvykem, hlavními hrdiny jsou neutrální novináři. Jenže jak dlouho lze nezaujatě sledovat před očima probíhající svinstva? Z fiktivního příběhu Spottiswood vytřískal širokou škálu emocí a úvah nad smyslem podobných revolucí a úlohou žurnalistů v nich. Když vás omrzí iluzorní charisma Nicka Nolteho a příliš moderní (i když stejně skvělý) soundtrack Jerryho Goldsmithe, budete mít stále nad čím přemýšlet. 80% (24.09.2008)