Ponpoko

Jeden zo slabších filmov štúdia Ghibli. Občas milé, občas pekné a občas vtipné, no zároveň však veľmi zdĺhavé, nijak extra originálne a po čase už nudné a stereotypné. Nie je to tak, že by sa jednalo o vyložene zlý film, ktorý som si vôbec neužil, no nie je v ňom nič, čo by ho nejak vyzdvihlo nahor a štúdio Ghibli už nasnímalo oveľa lepšie animácie. (05.05.2020)

Další dílo studia Ghibli, které mě naprosto oslnilo a už v prvních minutách při úvodní písni vykouzlilo na mé tváři upřímný úsměv, který jsem si dokázal udržet po většinu filmu a občas jsem se i od srdce zasmál. Nádherná animace, pohodový příběh, kterému nechybí vtip a velmi sympatičtí hlavní hrdinové, kterým i přesto, že svádí statečný, ale nepříliš rovný boj s lidmi, zkrátka nejde nefandit. (10.03.2015)

Na mě nejvíce zapůsobil konec, který je velmi silný, takže i když se během sledování budete chvílemi nudit (stopáž by se dala zkrátit tak o deset minut), jsou zde i tak působivé okamžiky, které vám to v pohodě vynahradí. Takže i když jsem byl většinu filmu rozhodnutý pro čtyřhvězdičkové hodnocení, závěrečná scéna změnila můj názor. Jinak bych asi nedoporučoval rodičům tohle pouštět svým ratolestem, když už tak je to minimálně pro děti školního věku. (24.11.2013)

Prečo tento film má odo mňa 4 hviezdy napriek tomu, že niekedy nemá ani hlavu ani pätu? Ok je pravda, že nakoniec je to len tri a pol hviezdy, ale tento film mi proste pripadal ako kritika ľudskej spoločnosti a nie len kritika z pohľadu toho, že sa ako ľudia rozpíname tam kam by sme nemali. Kritika ľudskej spoločnosti je aj z pohľadu "mývalou", ktorí sa stále viac a viac približujú svojim správaním ľudom. Občas je tam aj nejaká vtipná hláška atď, ale film proste má určitú výpovednú hodnotu aj keď niekedy sú v ňom úplne zbytočné "scény" a dá sa povedať, že by sa zišlo ho jemne skrátiť z dvoch hodín, ale zrejme išlo o to, že tento film nie je rozprávka a ani komédia a je to určitá kritika ľudskej spoločnosti, tak kratšia dĺžka filmu by tak možno nepôsobila. Je tam aj cítiť kritiku masového myslenia ľudí...(Hodnotenie 3,5) (01.03.2016)

Japonské pohádky mi při snaze popsat děj protékají mezi prsty. Postavy jsou nestálé a proměnlivé. Trochu dobré a špatné, chytré a pak hloupé, mírumilovné i krvelačné, srozumitelné a pak najendou... what?! fakt právě ten starej mývalí učitel se smíchem vysvětluje své třídě, že žáci nesedí na koberci, ale na jeho obrovskejch koulích, které umí roztáhnout do plochy pohodlného koberce? Mimochodem, věděli jste, že tahle pověra má základ ve zvyku dělat z mývalých šourků peněženky? A věděli jste, že tanuki není mýval, ale unikátní poddruh psíka mývalovitého? ___ Neříkám, že v pohádkách studia Ghibli nejsou stereotypy. Ale plynou po složitějších, nestálých a unikátních strukturách, které můj hollywoodem odkojenej mozek zkrátka pořád překvapují. No, a pak, zrovna když se zdá všechno srozumitelné, tak se starý mistr zblázní, založí sektu a jak si tak buší do bubínku, věští apokalypticky, že je stejně všechno jedno. Zvesela. A parta mývalých teenagerů nalétá z nebe a útočí svejma obříma koulema na cajty s tonfama. A pak umřou. A stane se z nich groteskní lidská hlava v nadživotní velikosti. Která hopsá městem směrem ke zlaté lodi s mývalama, kteří zpívají a buší si do bříšek. A pak tu hlavu srazí náklaďák. A ona se rozpůlí a jsou z ní zase mývali. Mrtví. Tak. (ekologická agitka byla super) (13.11.2020)