Přepadení 13. okrsku

Tak nevím. na mně to dnes už působilo moc staře. Příběhu jsem moc nevěřil a ty hordy nabíhajících sebevrahů před okna mi trochu připomínaly zombie filmy jen s tím rozdílem, že gang necvakal hladově čelistmi... Co rozhodně překvapilo, byla brutalita, která jak se domnívám musela i na rok 1976 bejt na někoho až moc. Já mám rád, když se někde nějaká opevněná partička brání přesile a drží ji na živu jen její statečnost, um a kooperace. Ale tohle byla taková sedmdesátková kapslíková střílečka. A tak dávám za 3 zmrzliny. * * * (27.08.2020)

Zdatně odvedená režie, která stupňuje napětí, buduje bezútěšnou atmosféru a často si uleví černým humorem, dokáže zaplátovat i chatrný děj, nevěrohodné postavy, logiku a hysterický výkon jedné z hlavních představitelek. Za doprovodu vlastní hudby (ten ústřední motivy je dokonalý) si Carpenter hraje jako malé dítě, avšak spolehnutí se pouze na vlastní síly se mu vyplatilo. Film, který staví na celkové jednoduchosti vás rozhodně naučí, že koupená zmrzlina se nevyměňuje a že na otázku „Anybody got a smoke?“ se bez otálení odpovídá: „Yes! Here!“ (11.10.2005)

N.W.Refn v souvislosti s Drive trefně poznamenal, že každý velký film musí disponovat pěti věcmi: násilím, romancí, skvělým obsazením, americkou mytologií a devadesáti minutovou stopáží. Carpenterova Noc oživlých gangů má vše, krom dobrých herců a romance, která byla vzhledem k omezenému času i prostoru mírně ošizena. Syntezátorová hudba, vysokofrekvenční pískot, ústřední bass motiv pro "New Year´s Day" od U2 - to všechno šlape, ale film je navzdory pověsti až příliš politický korektní a Johnny Tesař si dává setsakramentský pozor, aby byl ten správný rasový mix na obou stranách spektra postav. Další z kultů, co to kolem mě vzal objížďkou a může si tam pan režisér dát scén ohledně nevýhod trvání na vanilkové zmrzlině třeba tucet.. (30.09.2011)

A přesně proto nejím vanilkovou zmrzlinu. Po ultra stylovém začátku (úvodní Carpenterův hudební motiv v kombinaci s titulky) jsem byl opravdu natěšený. Narozdíl od Halloweenu, který je zábavný ve své přímočarosti a naivitě, se Assault on Precinct 13 chvílemi ocitá v ranku regulérního béčka. Týká se to především "akčních" částí, které mají řemeslné rezervy a působí úsměvně. Občas mi přišlo, že má Carpenter problém třeba i s osou (při běžném záběrování prostoru a dialogu 2 lidí v něm). Abych ale jen nehanil, přese všechny chyby a béčkové atributy má film atmosféru (opět hlavně díky hudbě) a takový zvláštní dějový vývoj, který nelze neocenit. 6/10 (03.09.2017)

John Carpenter je nadcasovy reziser. Uz v pulce 70tych let natocil dokonale zabavnou akcni strilecku, ktera nenudi ani na sekundu, zerete ji vsema deseti, ale hlavne - krome kamery si vzal pod palec jeste jednu mensi masinku, ktera v te dobe jeste nebyla prilis popularni (obzvlast ne ve filmove sfere) a sice analogovy syntezator (podle zvuku pravdepodobne Minimoog), se kterym naprosto nehorazne nekompromisnim zpusobem rozvibroval a napumpoval cely film v cele s main theme (pokud mate dostatecne vohulene subwoofery, pochopite) a v podstate tak predurcil jakou cestou se bude ubirat kvalitni filmova hudba vesmes skrze cele 80's (ne, cesta symfonickeho pizlani to skutecne neni). Mr. Tesar rulez! 8/10 (03.05.2010)