Temná hvězda

Dlouho jsem film sháněl, protože nyní mapuji filmy od Johna Carpentera a líbí se mi jeho tvorba stále víc. On je sice brán jako režisér hororů, ale mne připadá, že je režisér, který stále hledá nová neotřelá témata pro film. Většina režisérů jede stále svůj žánr. Carpenter ne a to se mi líbí. Jeho filmy se vyznačují hlavně skvělou hudbou a atmosférou, ani zde nezklamal. Líbí se mi prezentace kosmonautů jako zarostlí znuděnci, kteří už nevědí co by dělali. Na malorozpočtový film velmi dobré kulisy a triky. Komunikující bomba je skvělý nápad :-) (10.08.2009)

Zase jeden z těch filmů, kterej nabral procenta hlavně za jméno režiséra. Kdyby to natočila nějaká neznámá nula, tak se vsadim, že tahle blbost bude někde mezi nejhoršíma. Čtveřice kosmonautů-santusáků tak různě posedává mezi papundeklovejma dekoracema a melou nějaký kraviny. Pak se tam taky objeví nafukovací míč s nohama, kterej se pokusí jednoho z nich zabít. Do toho občas něco mele centrální počítač, později taky začne do toho kecat neposlušná atomová bomba č. 20. A nějaký speciální efekty jsou tak na úrovni Plan 9 from outer space. Prostě úplná magořina. Kdybych to měl nějak popsat, tak mi to připadalo, jako kdyby se banda nějakejch huličů pokusila natočit Vetřelce a rekvizity si nakoupili v hračkářství. Jediný, co snese nějaký přísnější měřítko, je Carpenterova typická temná synťáková hudba. (07.06.2015)

(Komentář obsahuje spoilery.) Nekonečná nuda mezihvězdné prázdnoty. Vesmírná loď s několika kosmonauty už prakticky nemá spojení se Zemí ani šanci se na ni někdy vrátit, nemá však ani konečný cíl, kterého by měla dosáhnout. Její jedinou prací je putovat ze systému do systému a vyhledávat / ničit nevyhovující planety. Tolik moci a přitom tak málo uspokojení! Stačí zaměřit, dát příkaz bombě k vysunutí, zkontrolovat čas odpálení a výbuchu, uvolnit bombu a už jen pozorovat ohromnou explozi. Vše je otázkou několika minut. I tak jde ale o jediný alespoň malý záblesk zábavy, který nekonečně pustý vesmír nabízí. Talby celé dny nevylézá z průhledného kokpitu, v němž sedí, obklopen hvězdami a mlhovinami, které pozoruje a přemýšlí o „zářících Fénixových asteroidech, které putují vesmírem a vracejí se každých 12,3 bilionů let“. Doolittle sní pro změnu o své dávné pozemské vášni – surfování – a rád by měl s sebou alespoň ono surfovací prkno. Nic víc. Pokud kosmonauti žijí „půlživotem“ obrazně, smrtelně zraněný a toho času zmražený (ex)velitel Powell jím „žije“ doslova – probouzen je jen v kritických situacích (tolik jsem toho tady zapomněl... tolik). Zbytek posádky tvoří bizarní (a zákeřný) mimozemšťan vypadající jako nafukovací hopík s pařátky a do jisté míry autonomní, ovšem příkazů poslušný systém umělé inteligence. Vše se opakuje už dlouhá léta; kosmonauti se holí, ač se nemají před kým předvádět, jedí stále stejné instantní „cosi“, jedna bomba za druhou poslušně opouští útroby lodě, aby svou smrtí alespoň na chvíli vzrušila otupělé kosmonauty, rutinně se řeší drobné potíže jako průlet asteroidově-magnetickou bouří... Ale právě při jednom takovém je loď poškozena a věci se dávají do pohybu. Závěrečných dvacet minut představuje jedno z nejúžasnějších filmových vyústění, s nimiž jsem se setkal. Bomba si uvědomí relativitu všeho a že jediné, nač se může spolehnout, je ona sama jako myslící Já. O všem ostatním nemůže říct s jistotou zhola nic. Jsou kolem skutečně nějaké planety, nějaký účel? Po vzoru Kirillova (není-li Boha, pak je veškerá vůle moje a já jsem povinen svobodnou vůli projevit) se sama stává Bohem a činí nejzásadnější rozhodnutí, které její svobodnou vůli manifestuje. Je to gesto částečně nihilistické, ale zároveň hrdé – je to konec, ale konec zvolený, nikoliv nadiktovaný někým jiným (posádkou lodi) pro jeho vlastní cíle. Bomba mohutně zazáří a zaniká. Tento osud je nakonec příznačný pro všechny členy posádky, kteří si uchovali alespoň zbytky snů; Talby odlétá s Fénixovými asteroidy na zároveň kratinkou i nekonečnou pouť vesmírem, Doolittle se na ulomené traverze jako na surfovacím prkně řítí vstříc atmosféře blízké planety. Dlouhá, apatická existence se končí zábleskem štěstí; stálo to za to. (01.10.2006)

Odstřelíme si planetu aneb It is time for Sgt. Pinback to feed the alien. 1) Podobně jako kolegovi želvopýrovi mi tato neortodoxní scifická komedie dala zpočátku dost zabrat. Poprvé jsem se zasmál, tuším, někdy kolem 35. minuty. Nicméně výborný scénář spolu s bizarními postavami a humorem se mi nakonec pod kůži dostaly._____ 2) 26letý John Carpenter se do filmu otiskl velmi silně. Snímek režíroval, sestřihal, podílel se na scénáři i na produkci, napsal hudbu a předaboval i kosmonauta Talbyho._____ 3) Spoiler. When I brought you on this ship, I thought you were cute, říká Pinback s vážnou tváří mimozemšťanovi, když ho jde nakrmit. Jak na neposlušnou inteligentní bombu, radí mrtvý kapitán Powell: Talk to the bomb. You have to talk to it, Doolittle. Teach it phenomenology. Bomba sama se rovněž touží podělit se s divákem o své intelektuální poznání: In the beginning, there was darkness. And the darkness was without form, and void...And in addition to the darkness there was also me. And I moved upon the face of the darkness. And I saw that I was alone. Let there be light._____ 4) Duchu comedie noire odpovídá i diskuse na IMDb, kde v řadě vláken se diskutující vášnivě přou, zdali zhlédnutý film komedií je či není. No, i just don't find blowing up planets, killing aliens and dying from burning up in the atmosphere of a planet particularly hilarious. What parts were funny I honestly want to know, ptá se rozzlobeně diskutující tezz27000. Oponenti mu (nebo možná jí) odpoví seznamem scén s uvedením míry vtipnosti u každé z nich. Voila! (18.12.2014)

Haló, bombo? Zábavná sci-fi komedie, kterou si John Carpenter natočil pro radost s partou svých kamarádů (jedním z nich je budoucí scénárista kultovního VETŘELCE či TOTAL RECALL - Dan O'Bannon) a odstartoval tak svou hvězdnou režisérskou kariéru. Za nuzný rozpočet hodně muziky, ovšem jen pro toho, kdo je na film ideálně naladěn a nečeká nějaký ultimátní horor s vesmírnou příšerou přítomnou na palubě Temné hvězdy. Největším plusem snímku je jeho ideální stopáž a též až bizarní dialogy poněkud netypické posádky (nejvíc pobaví již výše zmíněný O'Bannon, který působí opravdu sympaticky). (15.10.2023)