A máme, čo sme chceli
Réveillon
Režie:
Michal Kunes KováčKamera:
David HofmannHudba:
Stephanie CopelandHrají:
Eva Holubová, Bolek Polívka, Anna Šišková, Ady Hajdu, Jana Kovalčiková, Jan Budař, Judit Pecháček, Daniel Fischer, Dávid Hartl, Rachel Kramer, Juraj Loj (více)Obsahy(1)
Poslední den společného Československa se na silvestrovský večírek schází jedna velká federální rodina. Setkají se ještě jako bratři, rozejdou se už jako cizinci. S každou další borovičkou se zvyšuje šance, že někdo něco někomu řekne a že se něco stane... Budete nám scházet, Slováci. (Bontonfilm)
Recenze (47)
Ďalšia komédia z doby komunizmu, vtipné momenty striedajú tragické udalosti, odohrávajúce sa v jednej rodine, takmer celý film v jednom byte. Zaujímavé je sledovať kostýmy, zariadenie bytu, takisto soundtrack, ktorý nás prenesie do 90.rokov. Historické udalosti sú tu zobrazené dokumentárne, čo umocňuje autentickosť a zasadzuje nás do presne vymedzeného času, kedy sa lámal rok 1992/93 a vznikla naša republika ako aj Česká. ()
„Zničit rodinu pravdou je to nejjednodušší,“ zní jedna z mnoha hezky znějících vět v této kompetentně zrealizované, místy i zábavné, většinu stopáže však jen kolem důležitých věcí nejistě našlapující konverzační dramedii. Oproti mnoha vyloženě komerčním česko-slovenským kouskům je aktuální film bezesporu důstojnější, sám se sebou však zápasí až příliš na to, aby si z něj šlo něco smysluplného odnést. Více zde. ()
Celkom príjemné prekvapenie, ktoré stojí na kvalitných hereckých výkonoch a dobrom scenári. Avšak nie vynikajúcom, dialógy v lámavej angličtine a francúzštine pôsobili trochu neprirodzene a osobne som tvorcom nezožral časové súvislosti, kedy najdôležitejší člen rodiny dostane večer infarkt, o chvíľu je v nemocnici a rodinka ešte niekoľko hodín diskutuje pri oslavách nového roka a rozdelenia krajiny o jeho minulosti namiesto toho, aby boli v nemocnici. Ide však o menšiu barličku pre rozvinutie zaujímavej zápletky. Paralela Československa a Kanady je iba naznačená a mohla byť lepšie dotiahnutá. 70% ()
Čekala jsem mnohem, mnohem víc. ()
A máme čo sme nechceli. Nudný film, ktorí sa chce podobať trocha Pelíškom, ale nemá v sebe žiadny humor, a tak nie je z toho ani sfúknutá pampelíška. Príbeh o rozdelení Československa, ktoré je len dátumovou témou a na konci sa prejaví zahranou spoločnou hymnou, ale celé gro príbehu sa toho vôbec netýka. je to umelo zasadené. Príbeh o dobrom eštebákovi a rodinných vzťahoch je kazený zbytočnými postavami typu Rachel Kramer, ktorá hovorí anglicky i francúzsky, no okrem toho, že je klonom Keiry Knightley je jej postava absolútne o ničom, okrem toho, že dokazuje Hartlovu angličtinu z pomocnej školy a tiež dáva jednu repliku, že Česi a Slováci môžu byť pre všetkých vzorom, ako sa vedia bez boja dohodnúť. Takže ak tu niekto píše, že film "ťahá Rachel Kramer", znamená to len to, že jemu ťahalo ruku do rozkroku, nič iné. Zvyšok je hádka, smútok, zase hádka a silvestrovská kapustnica podávaná, prepytujem, až po ohňostrojoch, dovtedy taniere i stoly prázdne. No a Kovalčíkovej výraz opäť potvrdil, že nech si hrá svoje katastrofálne kvázi "humorné" roly, ale keď sa vyhráža, že pôjde chuderka do ostrého štrajku a nebude hrať, tak to je rehot na celú papuľu - nehraj, nikomu chýbať nebudeš, maximálne zúfalcom, ktorý sfetované mykanie kĺbmi považujú za umelecký tanec. ()
A máme, co jsme chtěli je slovensko-kanadské koprodukční dramedy, poukazující na problematiku členství jedince v StB a následném dopadu na jeho rodinu. Snímek kombinuje vážné téma s rozdělením Československa na dva samostatné státy, na jehož klidný proces pohlíží ostatní státy světa v šoku a dávají nás za inspiraci. Originální téma, které se vyjma dobových záběrů, odehrává pouze na dvou lokacích, čímž z poslední doby svým dramatickým konfrontačním stylem "face to face" značně připomíná snímky typu Známí, neznámí či Vlastníci, si krade pro sebe naprosto okouzlující, charismatická a všechny ostatní herce zastiňující Rachel Kramer s americko-kanadskými kořeny v roli Charlie McKenzie. Už jen z důvodu vidět první celovečerák této vycházející filmové celosvětové hvězdy, doporučuji zajít na film Michala Kunese Kováče do kina, kde Vás svým výkonem doslova uhrane. Tři hvězdy. 🙂 (07.03.2024) ()
Konečne sa aj na Slovensku začínajú točiť filmy so silnými témami spojenými s minulým režimom. Treba povyťahovať všetkých strašiakov z minulosti a pripomínať "krásy" totalitného režimu dokolečka dokola, kým sa obyvateľom tohto štátu nevráti rozum. Je tu nadhodená téma spolupráce s ŠTB, o vtedajšej dobe síce padne len pár viet, ale zarezonujú. Všetko sa ale sústredí na vzťahy v rodine, no to sa tiež náramne podarilo, nechýbajú vypäté scény, ktoré držia diváka v strehu a ja takéto napäté rodinné drámy obľubujem. Pokiaľ ide o hercov, komplet celé herecké osadenstvo bolo skvelé, proste veľmi vydarený film. Viac takýchto filmov. ()
Tak nebylo to úplně špatné, ale uvítala bych, kdyby se to neslo alespoň v nějaké nadsázce, protože takhle to bylo hodně depresivní. Nepatrné úsměvy ve mně občas vyvolával Honza Budař, ale u něj se to dalo čekat. S povděkem kvituji, že Bolek Polívka tu měl tentokrát civilní roli, ve které nijak nepřehrával, no a Eva Holubová je prostě Eva Holubová. Snad by to bylo o level zajímavější, kdyby ty okolnosti kolem spisu stb byly víc kontroverznější, ale co už. ()
komedie v popisku je značně zavádějící, protože tohle je regulérní drama jedné rodiny, která se o silvestra dozví, že jeden z nich byl členem StB, což otevře mnohé staré rány a na povrch vyleze nejedno tajemství. A ano, odehrává se to v poslední den před rozdělení federace a občas tu na tohle téma padne nějaká hláška, ale na samotný děj to nemá prakticky vůbec žádný vliv a nehraje to nijak zásadní roli. Tu tady hrají samozřejmě herci a většina z nich si drží svůj solidní standard, ale ani jejich snaha nezmění fakt, že ve výsledku je to vlastně docela ploché a pořádně neví jak poměrně silné téma uchopit aby z toho vzešlo něco víc než jen jednohubka o které za půl roku nebude nikdo vědět...60% ()
Mladý slovenský režisér Michal Kunes Kováč natočil moc pěkný film o soudržnosti rodiny a také o tom, že pravda mívá mnoho tváří a že při jejím odkrývání může vyplout na povrch nejedno nemilé tajemství. Vyzdvihnout bych chtěla hlavně skvěle vystavěný příběh a až nebývale vyrovnané herecké výkony těch nejvyšších kvalit. Viděno v Cinema City Forum Ústí nad Labem. (80%) ()
Priznávam nie úplne objektívne hodnotenie filmu videného v kine – s davom som sa zasmiala a aj slza mi vyhŕkla. Možno nevznikol film na Oscara, ale mladému režisérovi držím dlho palce, aby sa mu na jeho ceste darilo a teším sa z každého jeho úspechu. Nadchlo ma, koľko pozitívnych posolstiev som dostala – súdržnosť rodiny, porozumenie, odpúšťanie a odpustenie, humor postáv i záverečný povzdych Daniela Varchala: „Konečne máme republiku.“ Dobre pôsobila aj hudba k filmu. Som vďačná, že takéto filmy na našom území vznikajú, snáď prispejú k tomu, že doba neslobody sa už nikdy nevráti. Niektorí stále s láskou a nostalgiou spomínajú na socializmus, asi netrpeli prenasledovaním jeho pajácov. ()
Název je narážkou na revoluční píseň "Budujeme". Konkrétně se jedná o verš: " Teď když máme, co jsme chtěli, do rachoty zvesela!" V době socialismu se používal lidmi jako ironický ve smyslu "Dobře nám tak". Autorem textu je František Halas a hudbu složil Václav Dobiáš. ()
Určitě nečekejte nové Pelíšky, ačkoliv by to námět mohl evokovat. Ono té komedie tady moc není, jede se spíše v klasické konverzačně dramatické formě, kdy si tvůrci sice vystačí s jedním bytem a jednou rodinou, a taktéž významným mezníkem minulého století, ale tady podobnost s výše zmýněnými Pelíšky končí. Ne, že by tu nebyli chyby (podivně zvolené obsazení - Holubová tchýně Šiškový??? + matka Hajdu???...), ze začátku poměrně chaotické rozvržení postav, ale postupem času, jak začínají tajemství vyplouvat na povrch, tak se začnou obrušovat i charaktery a je to vlastně dost fajn. K tomu brutální sexice Kovalčíková (v aktuálním domácím pořadí jasná dvojka za Vicou), a divák může být spokojen. ()
69 %. ()
Těšil sem se díky obsazení na třaskavý večírek s hromadou satiry okolo politiky a národností a přísná babička Holubová tomu celkem dobře nahrávala v prvních rýpavých náznacích, jenže po zjištění utajované skutečnosti se vztahy rozhádají a postavy se neuroticky přemístují z pokoje do pokoje a z židle na židli, dítě si po všem maluje a celé to smutně a bez energie vysmrádne v poslední československý večer. Společenských témat se to dotkne, ale nikam se to odvážněji nepouští. V pár chvílích mě přišlo, že se improvizovalo a v dalších se filmaři zbytečně utápěli v kamerových záběrech prožívání postav. Bohužel z toho bylo celkem 101 dlouhých minut. 45% ()
Why penis? Like for real, why? ()
Česká kinematografie se topí v dramatech, hořkosladkých komediích a trapných komediích... jiné žánry jsou Tabu a neumí se dnes natočit. Čest pár vyjímkám, ale ty to český film nespasí. Když se něčeho příliš je vám z toho časem šoufl a mě už bohužel z toho šoufl je. Když vidím co dokáží natočit za pár peněz ve Španělsku třeba je mi z toho smutno.. Dříve jsme uměli, scifi, thrillery, špionážní komedie, historické filmy, výborné muzikály, komedie s výbornou nadsázkou, sem tam i Kriminálky, je to škoda, že se seženou prachy jen na tyhle oprašovaný témata pořád dokola.. ()
Film , ktorý pojednáva o poslednom Silvestri pred rozdelením republiky Čechov a Slovákov , veľa rozprávania a dej v jednom byte 2* ()
Musim uznat, ze SK filmy prezivaju naozaj kvalitativny narast. 80% ()
Jedinečná príležitosť ako si ukázať zložitosť danej doby. Herecké výkony nadpriemer a konečne niečo s pridanou hodnotou v našich končinách. ()
Reklama