Klepání na nebeskou bránu

Ale ano, na německou kinematografii je to majstrštyk a úspěch filmu znamenal významné oživení v německém filmovém průmyslu 90. let. Nemůžu tvrdit, že by se mi nelíbil, konec konců 4 hvězdičky svědčí o tom, že mě svého času pobavil, ale přece jen mám pocit, že je to poněkud přeceňovaný snímek. Kladem je určitě spojení umírání s černým humorem a pozitivní snahou využít každou minutu svého života. Na druhé straně, humor, který má své skvělé momenty, kolísá a vyskytují se i trapné okamžiky, zejména v závěru, kdy se objeví Rutger Hauer. Pak je to samozřejmě téma, které může být označeno za vykalkulované, což nemusí být pravda, ale vyvrátit se to nedá. Existují pochopitelně i mnohem horší varianty slzopudných sentimentálních filmů, takže to bych Klepání na nebeskou bránu nevyčítal. Každopádně si ale myslím, že Thomas Jahn není talentovaný režisér, jak o tom konec konců svědčí celá jeho kariéra a pouze se mu povedlo v jednom případě se strefit do vkusu a očekávání diváků. Celkový dojem: 70 %. (14.04.2009)

Na film som sa dlhú dobu dosť tešil, takže keď ho raz zaradila do programu jedna naša televízia, nemohol som ho vynechať. Problém bol ale asi v tom, že som od neho očakával niečo mierne odlišné, niečo, čo mi nebude pripomínať nemeckú televíznu tvorbu a čo bude viac dramatické. Ale komédia v kolonke žánru nie je len tak, takže na film sa treba pozerať s otvorenou mysľou, čo som vtedy neučinil. Uvidíme nabudúce. (10.01.2013)

Klepání na nebeskou bránu mi přišlo na komedii ne víc než průměrně vtipné a na nějaký hlubší/dojemný film o věcech, které bychom chtěli stihnout před smrtí, příliš nereálné, idylické a lacinné. Samozřejmě, že od filmů nevyžaduji realitu, ale jen tak na okraj, člověk s pokročilou rakovinou, nebo masivním nádorem na mozku je rád, že dokáže vstát z postele, aby se sám šel svobodně vysrat. Nějaké chlastačky a celonoční řízení někam do neznáma skutečně nehrozí, takže se opět vracíme jen k té "komedii". Všichni kolem jsou hloupí, jen naši hrdinové chytří a ze všeho vyváznou - to už jsem někde viděl. Možná se tomu říká nadhled, ale já si nemůžu pomoct, přijde mi to spíš jako blbost... Po režijní, scenáristické a herecké stránce průměrná filmařina, kdy k dobru mohu akorát přičíst pár povedenějších vtípků ("profi" mafiání, dvojitá loupež banky). 5/10 (22.07.2008)

Niekedy ma tie vysoké hodnotenia a pozitívne kritiky tak navnadia, že som potom trojnásobne sklamaný. To isté v tomto prípade. Dlhé roky ospevovaný, pre mnoho ľudí najlepší, nemecký novodobý film, pre mňa však solídna nezaujímavá a maximálne trápna sračka, ktorá sa až záverečnými pasážami vyšplhala ako tak do priemeru. Ak bol zámer tvorcov vsadiť na klišé a akože sa nad tým všetkým baviť, mne sa skôr zdá, že je to všetko myslené až primoc vážne. Ach jaj, škoda reči. U mňa 60% s odretými nielen ušami. (22.03.2008)

Pri sledovaní filmu som mal intenzívny pocit, že aj mne v mozgu rastie nejaký nádor. Zatiaľ nemám kŕče a prejavuje sa to iba tým, že niektoré filmy vnímam úplne inak, ako väčšina užívateľov. Myšlienka, ako stráviť posledné dni života je neobyčajne lákavá a na túto tému som videl minimálne dva vynikajúce filmy. Bol to kedysi dávno Griffin a Phoenixová s Petrom Falkom a pred pár mesiacmi Môj život bezo mňa so Sarah Polley. Blbý a blbší som síce nevidel, ale predpokladám, že rozdiel medzi ním a Klopaním spočíva iba v obrátených úlohách dvoch predstaviteľov a ich okolia. Aj Tarantino si požičiava nápady, ale ak niekto vykráda Tarantina, mal by to robiť aspoň s takou ľahkosťou a gracióznosťou, ako Tarantino. A tiež si nemýliť Štokholmský syndróm s Helsinským syndrómom. Dnes som fakt nemal dobrý deň. Najprv Kusturica a teraz táto krimikomédia, v ktorej si mohol pokojne zahrať Pierre Richard s Paolom Villagiom. (11.02.2011)