Mlha

Pokud člověka zaujme nějaký film v dětství a dospívání, pak má k němu osobnější vztah. Jedním z takových filmů je pro mne Carpenterova mlha. Jistě, dnes se u něho nebojím, ale tehdy ano. Zneklidňující tajemno, nebezpečí skrývající se v mlze....podezřívám Kinga, že se zde inspiroval pro svoji povídku ( ale to mi nevadí, jeho Mlha se mi líbí). V rozhovoru Carpenter i jeho žena přiznávají, že točit vlastní mlhu nebylo nic jednoduchého. Bylo třeba se uchylovat k různým větrákům, hledat nejlepší úhly pro kameru, prostě si vyhráli....Po prvním zhlédnutí se mi vybavovaly stále dokola dvě věci - mlha šplhající po telegrafním sloupu, aby zkratovala vedení, a nemrtví v kostele....A také Adrienne Barbeauová na střeše majáku....A dlouho jsem míval z husté mlhy, která je v našich končinách poměrně častá, nepříjemný pocit...( Carpenterova hudba je zde stejně vynikající, jako například ve Věci či Halloweenu) (19.08.2010)

Nebýt závěru, kde jsem se chytal za hlavu nad nedomyšleným scénářem, dal bych této atmosférické záležitosti plný počet hvězd. Naštěstí v následujících hororových kultech, které mistr Carpenter natočil v průběhu 80. let, není čas hledat nějaké mušky ve scénáři, protože právě ona atmosféra je v nich ještě hustější než mlha v tomto filmu, a proto zůstane Mlha navždy ve stínu ostatních mistrových hororů. (28.12.2005)

Po výbornom, napínavom intre následuje predohra s rozplietaním záhady. A čím bližšie sme k jej rozuzleniu a samotnému finále, tým menej sa bojíme. The Fog je veľmi pekne, širokoúhlo natočená, má slušnú carpenterovskú hudbu a atmosféru, ale chýba jej tajúpnosť príbehu, akými disponovali Halloween či Vec. To, KTO SÚ a PREČO ZABÍJAJÚ, nám malo byť iba naznačené, a nie naservírované vo forme nezmyselnej báchorky. (18.08.2003)

Jediná věc, ze které šel strach byla ta mlha, jenže o mlze jsem za poslední dobu viděl tolik filmů, že tenhle je po těch dvou mlhách ten poslední, kerý jsem ještě neviděl a krapet mě to už otravovalo. Popravdě si ale Carpenter opravdu vyhrál, protože s mlhou přichází atmosféra, a já se musím přiznat, že jsem opravdu byl napjatý, jak se to všecko vyvrbí, a vyvrbilo se to vesměs normálně, přičemž to alespoň rychle uteklo, a tak tomu filmu nemůžu upřít, že jsem u něj měl nahnáno a divný pocit, minimálně ty scény, kdy se městéčko utápí v mlze byly výborné, ale to je asi tak všecko. Kdyby se ten film nejmenoval mlha a celý film nebyl o mlze, tak je to docela nuda. Ale už tady bylo nádherně vidět, jak si Carpenter hraje s maskama, ty se mu totiž do filmu vždycky podaří, čím nechutnější, tím pro film lepší. (25.05.2009)

V mlze husté tak, že by se dala krájet, se procházely potemnělé postavy. A protože to natočil John Capenter ještě v době, kdy mu to doopravdy šlo, dalo se na to i dívat Podobně jako většinu svých filmů, postavil Carpenter na atmosféře i Mlhu. Jednoduchá zápletka (skvělé uvedení do děje pomocí starého námořníka) je odvyprávěna za necelých devadesát minut a nechybí jí nic, co má správný horor ze staré dobré „B“ školy mít. Nulová psychologie postav je vynahrazena jejich různorodostí a taky tím, že si nemůžeme být jistí, kdo bude další a kolik jich vlastně ještě přijde. Jistě, u některých to přežití lze v rámci jistých diváckých sympatií odhadnout a někde dozajista leproidní námořníci ve svém výběru zklamou, protože v takovém kvantu postav by někteří umírali rozhodně zaslouženěji. Avšak při pohledu na valící se mlhu, v níž pomalu kráčejí postavy s hákem v ruce, zapomenete i na to, že máte udržovat základní tělesné potřeby pro pokračování života jako je tlukot srdce či dýchání. A proto, že jsem se u filmu cítil tak „příjemně“ přece jenom tu pátou (i když pravda, nezaslouženou) hvězdičku přihodím. (30.09.2005)