Tengoku-Daimakyo

Recenzi je třeba hned ze začátku rozdělit, jelikož se v anime nacházejí hned 2, na první pohled na sobě nezávislé příběhy, které se však v pozdějších dílech začínají prolínat. První se odehrává ve zničeném Japonsku evidentně po nějaké velké katastrofě a druhý je jakási moderní škola, kde žijí děti, které nemají tušení o existenci ničeho mimo ono místo, kde vyrůstají. Už z popisu bude pravděpodobně znít lákavěji ta post-apokalyptická, ale rozhodně tu nečekejte zombíky nebo tak. Jediné, co je tu nevšední jsou neznámé příšery Hiruko, které umí hlavní postavy likvidovat. Maru a jeho ,,ségra" Kiruko je dvojce, která nás tu bude provádí. Oni sami mají docela neurčité cíle a tak si nikdy nejste jistí, kam je jejich cesta povede dál (a oni sami si tím pravděpodobně nesou jistí). Je zajímavé, že navzdory tomu, kde se nacházejí, berou všechno relativně v pohodě a dočkáte se mnoha vtipných scének. Rozhodně tu není málo ani akčních nebo smutných scén, ale s ohledem na zasazení, tam všechno tak nějak zapadlo, několikrát se objeví menší informace, která vás nutí přemýšlet a uvažovat nad tím, co se tam skutečně stalo a děje. Druhá polovina nejde tak lehce popsat bez spoilerů. Ze začátku to vypadá, že to bude oproti první podstatně víc klidná i vtipná. Máme tu mnoho sympatických postav, i nějaké ty náznaky romantiky, prostě takové příjemné. Nebo tak se to může zdát na začátku. Ve výsledku je tahle část mnohem, ale MNOHEM více znepokojivá a zvláštní než ta z pohledu Kiruko a Marua. Začíná Vám docházet, že je s těmi dětmi i s celou akademií něco špatně a to hodně špatně a celkově má tahle část silně Neverland vibe. Nejlepší je však až postupné prolínání těchto dvou linek, v obou se nacházejí malé nápovědy k celému obrázku o světě, a proto člověk musí být neustále ve střehu a pozorně sledovat každou situaci. A jinak o animaci ani nemá smysl mluvit, je k tomuhle příběhu perfektní a hudba je taky úžasná. Po všech stránkách skvělé, jediný problém je, že konečné vysvětlení nedostanete, musíte prostě teoretizovat. A proto opravdu doufám v druhou sérii. 9/10 (10.03.2024)

Nejkontrovrznější anime, za posledních pět let ? Tak trochu jo, ale je díky té kontroverzi i dobré ? A odpověď je, je to dobrý anime, je to víc než dobré anime, je to anime které si vás už v první epizodě získá a po celou dobu si vás udrží. Protože má to inteligetní příběh, skvělý postavy a přestože to v sobě kombinuje několik žánrů, tak je kombinuje velice zdatně. Tohle anime má dva příběhy, první příběh je venku a druhý je ve škole, každý z těhle příběhů, má svoje vyprávěcí tempo, postavy, děj který je vzjámně propojený a spoustu dalších věcí. Co však děj venku má a ve škole to neni, je humorná stránka, může být pro některé problém. Nebo aspoň pro mně byla zhruba do poloviny, nejdřív mně to rušilo, říkal sem si že se tím narušeje ta závažnost toho příběhu a osudu těch postav, ale pak sem došel k názoru, že chyba je u mně. Přestože svět venku je krutý a nemilosrdný, ten humor, smích a kousek toho ráje v těch postavách je a je to dobře, kdyby o ten svůj ráj přišli, svět a všechno v něm, by se zdálo nepřekonatelné, ale když Kiruko a Maru po tom všem, dovedou být stále veselý, tak má svět ještě naději. Je zajímavé, že humor ve škole vůbec nebyl. Ale zpět k anime, jak příběh venku tak i ve škole, má svoje velice znepokojivou auru a nejde o příšery, které se venku prohánějí, jde o to propojení se školou a právě to propojení se školou, je asi nejvíc děsivé a zrůdné. Tohle anime je hrozně skvělé, kontroverze nekontroverze, je to napínavý, je to návykový, je to místy veselý, aby to pak zase bylo smutný a celé to výborně funguje a zapadá to do sebe lépe než lego. Fyzicky mně bolí, že něco takového má jenom třináct dílů a přitom ten příběh, neni celý odvyprávěn a nikde neni záruka, že vznikne pokračovaní, tak aspoň těch pět hvězdiček dám. (20.07.2023)

Dlouho jsem v anime nenarazil na takovou dokonalost, jakou je právě Tengoku Daimakyou! V první řadě se mi líbilo zasazení do post-apokalyptického světa, který se i navzdory sem tam se objevujícím monstrům (nejprve) neznámého původu pomalu dává dohromady a formují se zde nové osudy, jež si lidstvo utváří samo nehledě na následky katastrofy. Neskutečně mi sedlo ústřední duo, kolem nějž se děj točí a s nímž tento zničený svět prozkoumáváme. Dynamika mezi nimi byla funkční a z důvodu jisté „rozpolcenosti“ hrdinky sem tam i dost napjatá a komplikovaná. Eskort misi, v níž jako náklad figuruje šedovlasý chlapec, doplňuje i druhá příběhová linka zabíhající do podivného zařízení plného dětí, jež jsou vychováváni za přísných bezpečnostních podmínek, což jim nebrání objevovat samy sebe a samostatně růst nehledě na to, co jim vedení tají nebo netají. Obecně se v ničem nechodilo okoro horké kaše a co nebylo řečeno, bylo jasně naznačeno, nebo odvyprávěno jinými způsoby, aby to postupem času dávalo smysl a zapadlo do sebe jako jedna velká skládačka. Žádné prvoplánové prodlužování, žádné napínání, vše plynulo jako voda a bavilo. Děj se nebál být i místy kontroverzní a nevyhýbal se jak lechtivějším tématům, tak i násilí, z čehož všechno nicméně servíroval velice elegantně a bez zbytečného tlačení na pilu. S tím vším přišla i značná předvídatelnost, resp. jsem si prakticky všechno snadno domyslel a témeř nic pro mě nebylo překvapením - akorát jsem si vždycky potvrdil svou teorii a cítil spokojenost, že jsem se nezmýlil a vyprávění pochopil do posledního detailu. Nicméně to stále neubírá dílu všestranné kvality, jak po charakterové stránce, tak i v případě scénáře, nebo parádní animace a choreografie letmých, nicméně stále působivých soubojů, které nebyly jen s již zmíněnými monstry, a každý byl velice sofistikovaný. Jedinou vadou na kráse je 10. epizoda, která ohavně šetřila a animace na valnou většinu dílu úplně ztratila na své líbivosti - byl z toho místy až rozpohybovaný obraz. Ale kromě toho? Nemám absolutně co vytknout, nenudila mě ani minuta, těšil jsem se na každý díl a i když tohle normálně nedělám (a z části mě k tomu dotlačila nutnost kvůli videorecenzi), všech 13 dílů jsem zkoukl za jedno jediné odpoledne bez toho, aniž bych s tím měl vážný problém (byť bych si to raději nadávkoval tak po třech denně, jak mám ve zvyku). Pevně doufám, že se dočkáme pokračování a odpovědí na stále ve vzduchu visící otázky. (12.10.2023)

Heavenly Delusion řeší na japonce celkem netradiční otázky na svým způsobem moderní problémy, a to docela inteligentní a originální cestou, narozdíl od západní tvorby kde už toho mám plný zuby. Post-apo svět jako by vypadl z díla Cormaca McCarthyho (celou dobu jsem měl pocit že koukám na Cestu) a rozhodně se to nebojí bejt nemilosrdně krutý vůči postavám všeho věku. Proto mi ani tak nevadily občasný komediální vložky, ten humor se sice ne vždy hodil, ale funkčně vyvažuje tu vážnou stránku tak že se člověk necítí tak mizerně, i když ten mizernej pocit nakonec stejně převládá, zejména v osmým a posledním díle. Je škoda že první série nechá děj absolutně neuzavřenej a díky tomu neustálý prostřihy do dětskýho institutu vyzní jako ztráta času, i když zkušenější divák asi odhadne kam věci směřujou. Doufám že druhá řada nakonec vznikne protože nechat to takhle by bylo dost nešťastný. (24.02.2024)

Tohle anime mě okamžitě pohltilo a jsem pěkně nasraná, protože je ve mě ke konci víc otázek než odpovědí! Můj zájem šel s každou druhou scénou nahoru a hrozně doufám, že se někdy někde dočkám rozuzlení. Poslední dobou moc na anime nekoukám a když jo, tak jsem s něčím nespokojená. Tohle mě ale nalákalo okamžitě - drsný post-apo/utopia příběh, zajímavé postavy, krev, násilí, stvůry, špetka humoru a hlavně se tu nekňourá. Akce dokáže být překvapivě brutální, až mi místy zůstala pusa dokořán. Chci víc. (23.08.2023)