Noční děsy

První tři povídky za 4, poslední za 3. Zdá se, že v 1. polovině 80. let se USA (na rozdíl od západní Evropy, která se začala rozkládat dříve) snažily ještě držet určitou pozitivní morálku. První tři příběhy jsou zároveň tak trochu výchovné, neboť ukazují, že do strašných situací se dostal člověk svou neposlušností či selháním. Poslední příběh o obří kryse je na infanitlní úrovni japonské Gappy... (10.11.2009)

Kdysi se mi tenhle povídkový film líbil, dnes mi přijde dosti vyšumělý. První tři povídky jsou hodně průměrné a tentokrát mě moc nebavily. Vše zachraňuje Noc krysy. Veronica Cartwrightová opět hledá kočičku, ale nakonec najde místo Vetřelce rudě žhnoucí oči v prostoru pod domem. Triková úroveň je sice mizerná, ale povídka má své kouzlo i napětí. Z celkových 2,5* zvedám díky muzice ve druhé videoherní povídce - Black Flag, Rik L. Rik, Fear. A výborná je scénická hudba. Toť vše... (19.03.2015)

Dva roky pred inou hororovou antológiou, kingovkou Mačacie oko, sa na scéne objavili Noční děsy – celovečerák pozostávajúci zo štvorice príbehov. Zaujímavé (a aj vcelku osviežujúce, aby som pravdu povedal) je, že ich nič nespája, žiadny rozprávač ani nič podobné. Najmenej ma bavil nehororový príbeh s počítačovými hrami s dnes už predpotopnými CGI (1*), potom ten s kňazom (2*). Naopak, úplne prvý (3* s nábehom na štyri) a úplne posledný (3* s o čosi menším nábehom na štyri) na tom boli najlepšie – prvý prekvapil solídnou pointou s pumpárom a druhý poriadne temnou atmosférou o rodinnom dome s neželaným votrelcom (tento príbeh však bohužiaľ trošku dopláca na zastarané vtedajšie trikové možnosti, takže vo finále, odohrávajúcom sa v detskej izbe je skôr smiešny, než desivý). O štyri roky neskôr Joseph Sargent natočil „pecku“ Čeľuste 4. Symbolický bod k dobru za sympatický kasting: Richard Masur (Vec, To), Veronica Cartwright (Vtáci, Votrelec), Lance Henriksen (Omen 2, Piraňa 2) a Emilio Estevez (Zapadákov). (12.02.2020)

Vynikající retro, kdož nostalgicky vzpomínáte na/máte rádi 80's, smlsnete si. Místo činu Kalifornie. Čtyři příběhy. 1) Máma od dětí a zároveň náruživá nikotinistka to nevydrží a jede si v noci pro žvára bez ohledu na to, že v okolí řádí sériový vrah. 2) Další závislák, tentokrát na herních automatech, se dostane do virtuální digitální reality světa za zrc... za obrazovkou. Jistě vás nadchne dobová (dnes už kulervoucí) počítačová animace. 3) Kněz ztrativší víru (v roli můj veleoblíbený android Bishop z druhého Aliena) vyráží autem do pouště (jak symbolické), kde ho pokouší/chce zabít Ďábel v džípu. Kdo ale očekává nějakou existenciálně silnou ontologickou zápletku, nebo složité teologické disputace, bude možná zklamaný. Tahle povídka totiž ze všeho nejvíc připomene Špílbergovu prvotinu Duel (mch. jediný film, který od toho kýčařského prasopsa můžu). Každopádně kněz se připlazí zpátky pod kříž jako spráskaný pes a nejvíc mě pobavila zásoba svěcené vody na pití. 4) Lambertová z Aliena 1 je hysterická uječená husa, za muže má korunovaného pitomce a v baráku superinteligentní velekrysy. Jak tohle drama probůh skončí? Napovím, že o dvacet járů starší Hitchcockovi Ptáci jsou lepší. (26.01.2021)

Zajímavé. Prima dávala tento hororový soubor povídek už před asi půl rokem, ale dostal se k němu až nedávno. Příběhy jsou docela slušné, především s Emilio Estevezem o viodehře jde o zajímavý nápad, který ve své době působil určitě originálněji než dnes. Je cítit docela dobrý námět hororového ražení, který se nebojí jít cestou budování atmosféry, což se projevilo v taktéž kvalitním posledním díle. Zůstává tak možná jen škoda, že první část nebyla silnější zážitek. Horory a tento především však docela stárnou... (08.01.2010)