Super Mario Bros.

Ale no tak! Ovšem, že je to pitomé. Ale co taky čekat od adaptace hry, která nemá prakticky žádný příběh a jediným Mariovým cílem je záchrana princezny Peach. Přiznejme si, že to mohlo být ještě daleko horší, nikdo tu (naštěstí) neskáče houbičkám po hlavě ani nesbírá zlaté mince. Překvapí účast Dennise Hoppera v roli fašistického übervládce Koopy, která byla nejspíš možná jen díky drogám, které mu museli producenti nenápadně nasypat do čaje (jeho blbost, má si dávat pozor). Dokonce se tu mihne i můj oblíbenec z mariovského universa Yoshi (i když čert ví, jestli to je vůbec on - není totiž ani zdaleka tak roztomilý jako ve hře). I tak bude ovšem rozumnější, pokud si místo sledování tohoto filmu zahrajete jakoukoliv Mario hru, protože i přes na první pohled infantilní vzhled se zpravidla jedná o kousky s vynikající hratelností. Až jsem zase dostal chuť zaskákat si po planetkách v Super Mario Galaxy. (09.01.2010)

V zásadě nesledovatelná zvrácenost, která by možná byla zábavná kdyby byla kratší a méně zběsilá, ale na 104 minutovém rozsahu - a pocitově má tak trojnásobek, je doslova ubíjející. Přitom děj není výrazně mimóznější než kupříkladu Krotitelé duchů. Jenže zatímco Ivan Reitman věděl kdy zvolnit oduševnělou scénou a kdy vsadit na vypointované hlášky, takže si publikum pečlivě připravil na nálož šíleností, tak zdejší režisérská dvojice akorát vrství jednu úchylárnu na druhou. Ve výsledku nefunguje vůbec nic. Bob Hoskins se snaží, a je jediná pozitivní věc v celém tomhle mišmaši. Zbytek nestojí za pozornost. (17.04.2023)

Explodující mauzoleum. Zpočátku jsem si u tohoto filmu řekl, že nebude tak špatný, jak podle hodnocení může vypadat. Já se ale mílil. U tohoto filmu jsem v polovině usnul, a pak mě ke konci vzbudila má ségra, která se se mnou na to dívala. Omlouvám se, ale tohle podle mě není dobrý film. Nudil se, a špinil jméno kultovní videohry. (17.11.2023)

"JESTLI SE JÍ JEN DOTKNETE, ZABIJU VÁS." - "MůŽEM SE SEJÍT NA PLÁCKU ZA ŠKOLOU." Předně - narozdíl od mnoha jiných proti filmování her nic nemám, většinu filmových adaptací her jsem si více či méně užil (dodnes s nostalgickou slzou v oku vzpomínám na první MORTAL KOMBAT nebo STREET FIGHTERA s van Dammem. SUPER MARIO BROS., první film podle hry a hned propadák jako prase, má všechno, co má správný film mít - dinosaury, princeznu, plamenomety, futuristická policejní auta (a jednu ucházející honičku s nimi)... - ale od zábavné rodinné koniny ho dělí obrovský, nesežvýkatelný kopec nudy, plynoucí z podivně temné atmosféry, otravných postav a nesouvislého, hodně, ale opravdu hodně ujetého příběhu. (01.11.2008)

Tesne po dosledovaní filmu ma na jeho koment napadá zopár vybraných slov, ktoré by pravdepodobne neprešli ani cenzúrou. Filmové remake-y hier sú vo všeobecnosti zlé. Sú zlé, aj keď sa jedná o adaptácie 3D akčných peciek. Čo však môže vzísť z filmovej adaptácie 2D skákačky? A opäť sme pri tých vybraných slovách. Dvaja ľudia niekedy hľadajú dlho a ťažko spoločnú reč. Čo sa dá povedať o tom, keď jeden film je pod taktovkou štyroch? A vyzerá, že každý režisér mal svoju víziu, ako má film vyzerať. Vzišla z toho táto ohavnosť, ktorej chýbali už len zmätené korytnačky behajúce od priepasti ku kocke s otáznikom. Je pravda, že na filme som sa rehotal ako zmyslov zbavený, ale bol to taký smiech "toto hádam nieje možné". Odpad! ale taký lepší. (21.12.2010)