Starman

Starmana jsem viděl před nějakými patnácti lety a když jsem si ho teď připomněl, musím uznat, že jde stále o velice zajímavou a pěkně natočenou podívanou. Ještě jsem si pamatoval scénu se vztyčeným prostředníčkem a dojemný závěr filmu. Jeff Bridges zahrál moc dobře, jeho mimika a pohyby byly úžasné. John Carpenter natočil kvalitní sci-fi podívanou, která má na svou dobu zdařilé triky (a skvělé masky Ricka Bakera) a i přes trochu klišovitý příběh a pomalejší tempo se na ni hezky kouká. P.S. Stejně, jako např. v Apokalypse či Špinavé dohodě i tady zazní slavná Satisfaction od Rolling Stones. (10.09.2010)

Za mě chybí trochu realističtější pohled v rámci reakce na první setkání s mimozemšťanem a trochu hlubší zápletka. Ačkoliv ten prosťoučký příběh plyne svižně a několik Starmanových zvědavostí vyzní příjemně komicky, je to vše přece jen béčková záležitost na pobavení, v níž samozřejmě nesmí chybět závěr ála Hollywood. (28.03.2021)

Hororový specialista John Carpenter je tentokrát příjemně lidský, i když paradoxně pojednává o mimozemské existenci na naší planetě. Určitě tu zaujme spíše diváka, který má filmy „pouze“ rád, oproti tomu, který je do zbytečných detailů studuje a neustále analyzuje. Sci-fi žánr je tu totiž jen letmo naťuknutý, primárně jde o romantický mix jedné nečekané návštěvy, kdy si mimozemský tvor pro snadnější pobyt na Zemi vezme podobu zesnulého manžela jisté Jenny Hayden. S tou potom – nejprve proti její vůli – cestuje napříč Spojenými státy na místo setkání se záchrannou lodí. Jak to asi může s jejími city dopadnout? Na Oscara čtyřikrát nominovaný Jeff Bridges tu vytvořil věru fascinující postavu, překvapivě obdařenou morálními hodnotami i čistotou duše, postavu stejně podmanivou jako z počátku odpudivou. Karen Allen tu ke němu coby šokovaná vdova výborně sedne a divák si užije dvouhodinovou oddychovku s úžasným rozjezdem i trošku kostrbatým dojezdem!! (22.10.2009)

Příjemná oddychovka od mistra Tesaře s Kevinem Flynnem,který nám sem zabloudil z Trona:) Ovšem bez typické Carpenterovské music,bez které je to tak nějak, vlastně na prd. Byť z nějakého záhadného důvodu připomíná těžce Twin Peaks. Hl. v dojákových scénách. A nevěřím,že by mistr něco nedokázal k takovému žánru složiti. Naopak,hudbu složil Jack Nitzsche,předek slavného německého filozofa. Ne,dělám si srandu. Ale to příjmení je totožné.:))) (25.06.2019)

Horká brambora dlouho kolujícího scénáře Starmana, který bylo po úspěchu E.T. třeba co nejrychleji dostat na plátna, přistála v klíně Carpenterovi protože si údajně chtěl zkusit trochu jinou práci s postavami a jejich vztahy, nicméně zpětně i sám připouští, že tomu bylo tak zejména díky tomu, že po katastrofálním přijetí The Thing si prostě moc nemohl vybírat. Starman pak nakonec nejvíce zaujme originálními, místy dost epickými triky (pád UFO do lesa je luxusně přepísklej, následné formování mimozemšťana do podoby lidské bytosti zase dost nechutně uncanny) a sympatickým přihazováním různých běčkových archetypů a situací. Vůbec pak ale nepolykám tu paromanci mezi bytostí, jejíž grimasy připomínají drogový nájezd, který se snaží prodrat přes vrstvy botoxu, skrze který se pronášejí fráze jako "Define beautiful.", "Define love.", případně "I gave you a baby." Brrr. To obecné dojetí nad dětsky bezelstným protagonistou, který nám jednoduchými dotazy rozkládá s laskavostí životní jistoty v kombinaci s oskarovou nominací (waaaaaaaaaaat?!) opět připomíná tu potřebu podléhat těmto malým princům a jejich prostopravdám, protože je to prostě jednodušší než pomalu a trpělivě rozplétat a definovat své komplikované a chaotické bytí. Navíc díky tomuto filmu z nebe spadl další nesnesitelný vesmírný chytráček a to Prot, takže černý puntík. (29.09.2020)