Na západní frontě klid

Výborné zpracování slavné Remarqueovi knihy, téměř naprosto stejně okopírovaný film z roku 1930, který jsem zrovna dosledoval. Nejvíce se mi ale líbilo nejnovější zpracování z roku 2022, i když není přesné dle knihy, vypovědělo to co má. Možná to bylo také tím, že jsem film viděl poprvé a pak už při sledovaní starších verzí jsem celou myšlenku znal. (04.11.2022)

Knížku jsem četl (měl jsem ji v povinné četbě) a musím říct, že z toho seznamu povinné četby (byly tam knížky jako Babička, Otec Goriot, Paní Bovaryová…) byla tahle jedna z nejlepších, ne-li nejlepší. Film se předlohy věrně drží, alespoň co si pamatuju (ale byly tam části, u kterých jsem si opravdu nebyl jistý, jestli byly i v knize) je temný, beznadějný a na TV film je rozhodně dobře udělaný. Ale z knížky jsem měl mnohem větší zážitek a proto nemůžu dát plný počet. Uvidím, co řeknu na verzi z roku 1930… 80 %. (20.07.2011)

Nejsem až takový fajnšmekr a milovník artových filmů, tak jsem zvolil novější interpretaci románu E.M. Remarqua Na západní frontě klid. Kniha se mi velmi líbila a byl jsem vcelku mile překvapen i jejím filmovým zpracováním, které přes svůj televizní původ nabídlo solidní podívanou s velmi povedenými válečnými scénami. Něco bylo vynecháno, něco ne a tak to u podobných filmů chodí. Ale s výsledným produktem jsem velmi spokojen nenudil jsem se a vše potřebné bylo řečeno. Třeba se časem dostanu i k verzi z roku 1930 abych mohl porovnat. (21.07.2011)

působivé, hlavně při scénách na samotné frontě - nekonečném, brutálním, životem pohrdajícím masomlýnku ted už "ztracené" generace. Remarque měl pravdu, amorálnost a nesmyslnost války, její vliv na psychiku a životy, je hrozivý. 2SV je tomu velice děsivým příkladem. Po herecké stránce slušné, z děje pak snad ještě vystřihnu návrat do civilizace a neschopnost se adaptovat, důsledek to ždímající síle sakra blízké smrti. Zabij, nebo zemři. Trošku film ztrácí po technické stránce, ale kvůli poselství tentokrát formu zcela ignoruju. A scény nekonečných útoků na bodáky jsou působivé až až. PS: také zápusobila scéna noc s nepřítelem aneb všichni jsme lidé (18.04.2012)

Málokdy se podaří podle notoricky známé knižní předlohy natočit film, kterým by originální dílo nebylo znehodnoceno. Za jednu z nesčetných výjimek se dá považovat právě filmové zpracování „Na západní frontě klid“ z roku 1979. Jinak řečeno veskrze pozitivní dojem (nebo snad zadostiučinění?) mám z tohoto snímku režiséra Delberta Manna. Ten se svého úkolu zhostil opravdu bravurně. Nejenže hlavní myšlenka dnes již klasického románu E.M.Remarqua byla zachována, ale i většinu děje tvůrci přenesli na filmové plátno, což obvykle nebývá pravidlem. Zůstaly i téměř všechny postavy z knihy. Ian Holm exceloval v roli fanatického desátníka Himmelstosse. Zvlášť velkolepě ztvárnil Ernest Borgnine postavu „taťky vojáků“. Nejvíce mě ovšem zaujal Richard Thomas v roli Pavla Bäumera. Titulní postavu zahrál podle mého názoru naprosto přesvědčivě. Do filmu přesně zapadá hudba, je zcela taková, aby citlivě dotvářela pochmurný obraz v divákově duši. Některé momenty opravdu zamrazí - například scéna, kdy Bäumer leží vedle umírajícího francouzského vojáka. Samotný závěr (Bäumerova tragická smrt) je jedním velkým alegorickým, ale zároveň varovným symbolem. Zasloužených 5 hvězdiček. (11.03.2007)