Oni žijí!

Taky si tuhle Carpenterovu scifi lahůdku pamatuju již z dětství. Dodnes si dobře vzpomínám, že jsem chtěl taky podobné brýle, ale chtěl jsem v nich vidět něco trošku jiného než hnusné emzáky. Co to vám raději neprozradím, nebo byste mě měli za úchyla :D - V dnešní době bychom v té „špíně“ společnosti viděli spíš vyžrané prasata, které nám diktují, jak můžeme žít. Každopádně tvůrčí myšlenka neměla chybu, stejně jako první použití brýlí v obchoďáku. Potom jsem se však už bavil spíš jen u akčních scén, při kterých měla atmosféra alespoň nějaké grády. V některých pasážích filmu tomu totiž začala docházet šťáva a já se začal tak trochu nudit. Když jsem to dneska viděl po dlouhé době, už mě to tolik neokouzlilo jako kdysi, ale i tak to vidím na lepší průměr. 60% (06.06.2013)

„Prišiel som si sem požuť žuvačku a zabiť pár hajzlov a práve sa mi minula žuvačka.“ Nikdy ma to nebavilo. Zbytočný, dosť naivný a podozrivo skratkovitý sci-fi kúsok nezadržateľne starnúceho hororového guru, Johna Carpentera. Ale stále sa rozhodne nejedná o taký brak, ako boli jeho neskorší UPÍRI a hlavne DUCHOVIA MARSU. Snímka si udržuje zábavné tempo, plné hlášok a originálnych nápadov (slnečné okuliare), ale inak je scenár nudný, nech je v ňom koľkokoľvek satiry (ktorá ma vôbec nebavila, vlastne ma otravovala). Ako sci-fi je to pôvabne detinské, horor to nikdy nebol (ani nebude a ani tak nebol zamýšľaný) a ako akčný film určite neobstojí (s výnimkou 10-minútovej pouličnej wrestlerovej bitky, ktorá je úplne zbytočná). Napriek tomu na SÚ MEDZI NAMI alias ONI ŽIJÚ! nechcem hádzať hnoj, pretože ako zábavné a pre mnohých nostalgické béčko s (pa)chuťou 80. rokov ujde. (24.01.2006)

They live, I sleep. Prvních třicet minut jsem se ukrutně nudil, pak už to bylo jenom horší.. Carpenter, který si tentokrát ani nepomohl hudbou, jakože prďácky brojí proti komercializaci kultury, konzumnímu životu a ekonomice Ronalda Reagana a přitom v čele s osvaleným Marošem Kramárem dosáhl jedině toho, že stvořil první film, kterému jsem měl sto chutí rozšlapat brýle. Hlavní myšlenka dobrá, realizace ovšem na úrovni Paula Michaela Glasera. No nic, alespoň jsem byl obohacen krajně existenciální hláškou: „Brácho, život je čubka. A zase hárá…“, o jejíž původním autorství se vedou letité spory. Někteří říkají podnapilý Jean-Paul Sartre, jiní zase, že za ní stojí od Tokia doposud vzdálený Goro.. (08.09.2017)

They Live je podľa mňa jednou z najpozoruhodnejších snímiek režiséra Johna Carpentera, ktorá však už navždy zostane v tieni jeho známejších kúskov, akými sú Halloween, Vec či Prepadnutie 13. okrsku. Má zamyslenia hodný sci-fi motív a je poňatá dosť neortodoxne, vďaka čomu si aj v dnešnej dobe stále zachováva okruh svojich verných priaznivcov. Napriek béčkovosti a citeľnému nižšiemu rozpočtu, ide o nápaditý a netypický filmový počin. (27.05.2010)

Carpenter měl slabou chvilku (trvající už od VĚCI) a výjimečně nenatočil žádnou klasiku, ale jen slušné béčko a to přesto, že tu použil mnohé svoje oblíbené motivy a prvky - společenskou satiru (ÚTĚK Z NEW YORKU, ÚTĚK Z L.A.), invazi mimozemšťanů maskovaných jako lidé (VĚC, VESNICE PROKLETÝCH) či westernové ladění (hrdinovy zbraně a silácké hlášky). Prvních dvacet minut úspěšně buduje sugestivní apokalyptickou atmosféru (i když to partyzánské televizní vysílání si mohl odpustit) a to že hrdiny filmu jsou lidé z ulice a na ulicích se film také odehrává je příjemně osvěžující. Film nikam nespěchá a nic moc se v něm neděje, pročež mě už dříve příliš nezaujal. Po oněch dvaceti minutách se ale Nada poprvé podívá na svět přes brýle - a začíná sranda. Ta scéna je fakt skvělá a spolu se zbytkem filmu funguje jako pohodové, místy úsměvné (nekonečně dlouhá, zcela samoúčelná rvačka) akční béčko. Aby to bylo něčím víc nebo aby se dala brát vážně přítomná sociální kritika, nesměl by být ale scénář tak přímočarý a komiksově nadsazený (a rozhodně by tam nesměly zaznít hlášky jako "PŘIŠEL JSEM SI SEM ZAŽVEJKAT A NAKOPAT VÁM PRDEL. A DOŠLA MI ŽVÝKAČKA."). Nada a s ním i divák vůbec nepochybuje o tom, že co vidí přes brýle je skutečné a jeho kámoše s rodinou ani na chvíli nenapadne vrátit se kvůli ní zpátky k nevědomému životu, ačkoliv mimozemšťané vlastně nikoho bezprostředně neohrožují. Jinak Roddy Piper (HELL COMES TO FROGTOWN) ustál hlavní roli na wrestlera překvapivě dobře a připsal si tímto svůj nejlepší film, "sympatický drsný černoch" Keith David (který si zahrál už ve VĚCI) byl sázkou na jistotu a Meg Foster tradičně podala ten nejsvětlejší modrooký herecký výkon na světě. (26.11.2006)