Věc

No, asi to bude můj vlastní problém, ale vůbec jsem se nebál. Nevím, jestli je to rokem původu, protože věřím, že tehdy to mohla být v žánru horor celkem bomba, ale film mě ničím zvlášť neoslovil. Atmosféra a napětí byly většinou jen lehce nadprůměrné, hudba mohla být taky lepší (alespoň vzhledem k jejímu tvůrci), ale hlavně mi vadila nedomyšlenost příběhu (např. již zmiňovaná úvodní scéna s "neomylným" norským sniperem, či jeho zkrat, když si "omylem" hodil granát k vlastnímu vrtulníku :-)). But on the other hand, co se týče triků, byl jsem spokojen; sice ve mně nevyvolaly akutní pocit, že musím zvracet (možná to bude přesyceností z větších "lahůdek"), ale jinak se mi líbily (a to ani nemusím přihlížet k době vzniku). Hodnotím průměrem; ač jsem se moc nenudil (oceňuju, že mě tento snímek v cca 1:00 ráno dokázal udržet vzhůru a nekoukat po hodinách), doporučil bych ho spíš opravdovým milovníkům sci-fi hororu než divákovi, který se chce podívat na 1 film z top 200. (27.12.2008)

Představte si, že někdo koho dlouho znáte, možná váš nejlepší přítel, je vražedný mutant, který se do těla vašeho přítele zadaptoval tak dokonale, že ho poznáte až ve chvíli, kdy vás zabíjí. Představte si, že víte jen to, že tato věc, o které nevíte skoro nic jiného se vydává za jednoho z vašich přátel a vy jste odříznuti od civilizace v mrazivé pustině Antarktidy... dokážete si tuhle nezáviděníhodnou situaci, ve které nedůvěra a podezíravost mezi přáteli hrají první housle, představit? Pokud ne a máte zájem mrknout na způsob, jak si tento hororový psychický teror představil a uskutečnil John Carpenter, podívejte se na Věc. Kromě silného námětu disponuje výbornou kamerou, Morriconeho hudbou, ve které je každý zvuk synonymem tajuplné hrozby, na horor adekvátně silnými hereckými výkony, založených na scénářem přesvědčivě vykreslených charakterů a v neposlední řadě kultovními triky, které sice ztratili něco na šokujícím efektu, ale přesto dokonale vystihli potřebně zrůdnou podobu Věci. Výborná gradace, silný zážitek. 80% (25.10.2006)

Jeden z nejlepších horrorů v dějinách filmu. Zajímalo by mne, do jaké míry byl inspirován prvním Vetřelcem (neznámá entita, stísněné prostředí, minimální šance, strach z neznáma), a nakolik po pár letech byl těmato dvěma kulty inspirován Predátor (opět ty stejné atributy). Ovšem "Věc" jako taková je naprosto unikátní v přetrvávající nejistotě, kdo je nositelem "nákazy", stísněná atmosféra, vypjaté a dramatické vztahy, geniální "hudební" doprovod (zcela jednoduchá melodie podbarvující samotu a depresi. A když už se "to" ukáže, vidíme jedny z nejlepších, ale zároveň nejstrašlivějších masek, jaké se kdy v horroru objevily. Toto je opravdový vrchol. Zvrácenost, ale zároveň genialita tvůrců masek neměla snad žádné meze. Opravdu geniální horror, kterému bych ani po letech v podstatě neměl co vytknout ... lépe řečeno, z úcty k němu, bych si to nedovolil ... (10.03.2008)

(1001) Zatrachtile, tohle jsem vážně nečekala! Mé intelektuální já bylo nasyceno skvělým intrem a moje zvrhlé já zase tím zbytkem. Ve výsledku velmi classy horor. Když pomineme monstrum jako takové, které je takové, jaké je, protože osmdesátá léta a Carpenter a tak, tak musím zkrátka ocenit, jak se drželi filmaři při zemi při vytváření atmosféry a celkového dojmu. Nic šíleně bombastického, hlavně skvělá hudba a něco klaustrofobie a velmi efektivní paranoia. Žádné zbytečnosti navíc. A osobní poznámka, na internetech jsem se dočetla, že skuteční britští vědci usídlení na Antarktidě si ten film pravidelně pouštějí na zimní slunovrat. Pokud je tomu skutečně tak, tak jsou to s dovolením magoři, protože já když jsem po sledování šla potmě na záchod, cítila jsem lepkavá chapadla na kotnících a to jsem od Antarktidy ob jeden kontinent. (15.02.2013)

Zpočátku docela banálně se tvářící zápletka získá na hororové zajímavosti v okamžiku, kdy se dozvíme, že ta věc se může proměnit v kohokoliv z vás. Ani obyvatelé polární stanice, ani diváci netuší, kdo je stále ještě "normální" a kdo už je replikou možná bažící po asimilování celého lidstva. Strašidelný dojem umocnil fakt, že jsem si tenhle film neprozřetelně pustila na notebooku v půl 12 večer, takže jsem měla k dispozici opravdu tu nejlepší atmosféru, jakou snad při sledování hororu člověk může mít. Přesto se mi chvílemi zdálo, že jsem se spíš často lekla, když něco odněkud nečekaně vyskočilo, než že bych se bála... (07.02.2007)