Prostřihy

Ani nevím proč ale dal jsem Altmanovi ještě jednu šanci a udělal jsem docela dobře. Možná přehnaně dlouhá a některými postavami zbytečně obydlená mozaika, která však ve výsledku má co nabídnout a některé minipříběhy a jejich postavy dokáží zaujmout natolik, aby byl divák zvědavý, jak to jejich trápení nakonec dopadne. Herecké obsazení je vskutku bezkonkurenční a Altmanova režie, mě asi poprvé zaujala...ale "Magnolie" je "Magnolie". (12.02.2012)

Mám ráda mozaikové filmy, obzvláště pokud se jim podaří v závěru vše proplést v dokonalé symbióze do vtipné pointy. Altmanovi se podařilo vést několik paralelních příběhů, které se někdy lépe, někdy hůře potkaly. Na taťku mozaikových snímků, Clauda Lelouche, který s drzostí sobě vlastní střídá nejen různá prostředí, ale i různé časové roviny, to však nemá ani náhodou. Většina příběhů vyšuměla tak nějak do ztracena, nic zásadního se na závěr nekonalo. Zajímavým se ukázal příběh jazzové zpěvačky s dcerou a zemětřesení. (31.08.2020)

Největší překvapení mé letošní návštěvy KVIFF. Po poměrně náročném dni jsem ve večerních hodinách zasedla do sedačky Městského divadla a na tři hodiny nespustila oči z plátna. Než se seznámíte se všemi hrdiny této nevšední mozaiky, budete pravděpodobně trochu zmateni, ale postupem času zjistíte, že vás ty "prostřihy" neskutečně baví. Nemohu vyzdvihnout jednoho herce, protože bych urazila výkon těch ostatních. Vtipné i bolestné zároveň. Brilantní. Jeden z nejzajímavějších filmů mého života. (06.07.2015)

Ano, tohle je Altman, ba dokonce Altman+. Film jsem si pustil během pár let podruhé, a zjistil, že jsem si z něj nezapamatoval vůbec nic, a že si ho nebudu pamatovat ani do budoucna. Celé mi to připadalo jako funkce "těla bez orgánů" (Gilles Deleuze). Vnější svět, současná struktura společnosti (především práce a rodina), integrita osobnosti, všechno se to "řítí někam do černé díry"... Četl jsem komentáře, které vesměs vyzdvihují napětí (hitchcockovské suspension) - to je nejspíš ten Altman+. Pozn. 1: Když už jsem dotkl blízkosti Deleuze a Altmana, pak se to týká i problematiky "polopřímé řeči" - tou jsou vedeny všechny filmové dialogy. Pozn. 2: Autor "jazzových prostřihů" je uváděn Mark Isham, ale blízkost Toma Waitse z toho dělá jeho muziku. Pozn. 3: Na co si ale dávat pozor? "To stay away from the dog poop" - ale tady se tomu přece nedá vyhnout... (11.06.2019)

Zpočátku mi chvíli trvalo, než jsem se v té změti postav, načatých témat a situací orientoval, ale jakmile jsem se chytil, docela mne to vtáhlo. Kaliedoskop hloupostí, necitelností, falše a povrchností se točí dlouho v roztříštěných sekvencích, ale nakonec se naráz složí do rozumitelného a výmluvného obrazu. (09.05.2021)