Kroužek sebevrahů

Úžasně úchylných několik minut, kdy svůj život velmi nechutným způsobem končí 54 japonských školaček. Začátek slibně rozvíjejícího se filmu, ale při něm jsem pořád marně čekal, kdy začne být něčím víc než jen pouhou ujetou úchylovinou. Tuto naději jsme si uchoval zhruba tak do poloviny filmu, ale beznadějně padla až tak ve dvou třetinách, kdy už je naprosto jasné, že tady tentokrát pšenka nepokvete a snímek není jen beznadějně úchylný, ale také dost nelogický a divný. režisér se nažral, ale divákův mozek celý nezůstal. Stačilo málo a hodnotil bych lépe... Ale asi nejvíc mě asi dojmuly závěrečné titulky, v nichž problesklo, že jde o naprostou fikci a veškerá podobnost s kýmkoli a čímkoli ne náhodná. Nepíší se takové věci jen, když nějaká podobnost existuje?!Tento film možná Japonci ani do světa pustit neměli. (28.01.2009)

CITÁT - Tokijský expres právě přijíždí na osmou kolej........... Hromadná sebevražda a hrůzný nález bílé tašky obsahující svitek lidské kůže rozjede policejní vyšetřování, které z prvu nebralo sebevraždu jako kriminální čin. Zdá se, že opak je pravdou. Kdo stojí za sérií sebevražd? A jsou to vůbec sebevraždy? CITÁT - Pozor, padá ucho.......... Jedna spojitost tu však je. Hudební skupina Dessert. Při jejich zpěvu se zvětšuje možnost sebevražd. Ani se nedivím. Když jsem je chvilku poslouchal taky bych nejraději spáchal sebevraždu. Jenže, pak se něco stalo. Příběh se začal odvíjet jiným směrem než divák očekával. Bohužel se přidal i fenomén moc podivných náhod, to nemám rád. CITÁT - Svět je jenom rozházené puzzle.......... Krvavý snímek Japonské produkce o lásce a štěstí. Film nese mnoho poselství a každý si tam najde to své. CITÁT - Světlo ve vzpomínkách - 7842433................ (28.09.2012)

Tokio zachvátilo množstvo skupinových samovrážd. Všetko spustí nepochopiteľný skok 50 študentov pod vlak. Na všetkých činoch pracuje inšpektor Kuroda. Zvládne tento tlak zdanlivo neriešiteľných činov, alebo to vzdá a poddá sa momentálnemu šialenstvu, ktoré zachvátilo celé Japonsko? Odpoveď má zdanlivo celý čas pred očami. Zaujímavý snímok z množstvom odkazov a položených otázok, o čom je život a prečo vlastne žiť, keď osud vie byť taký krutý. A odpoveď? Smrť ako taká, určite nie je riešením pri akomkoľvek sebemenšom probléme, rozmare či dokonca "módy". Snímok jednoznačne stojí za pozornosť. A nie len pre fanúšika hororu. 80% je naozaj kvalitných. Záver síce ponúka prekvapenie, ale to akým spôsobom to Šion Sono vyobrazil, mne prišlo vhodné, pre nejakú pochmúrnu rozprávku. Melanchólia s deťmi, teda mňa nijak neohúrila. Práve naopak. Najväčším plusom sa tak stáva, nútenie diváka, zamyslieť sa nad týmto chorým svetom - 70%. (31.05.2013)

Nie, že by sa mi to nepáčilo..... ale z tak skvelého námetu na existencionálnu drámu, fakt že by si na tom mohol iný tvorca nadojiť Oscarov, spravil kontroverzný Šion Sono ďalšiu z rady svojich zvrhlých kinematografických výpovedí. Kub samovrahov nám predstavuje Japonsko na sklonku druhého tisícročia a zachytáva miestny bizarní chvíľkový ošiaľ. A to vlnu samovrahov z radov teenagerov. Obetí je veľa a spojitosť takmer nulová, Vyšetrovateľom sa to nezdá ale nedokážu zistiť či ide o zločin alebo nie, či, ide o organizáciu alebo nejakého fanatického vodcu. Predsa samovražda nieje zločin za ktorý by mal niekto sedieť. Snímka neustále prekvapovala svojou agresívnou ale zároveň Japonsko-úchilnou formou (Typický Sono) aj keď miestami išlo a silné emócie a myšlienky ktoré stáli za zamyslenie, vždy sa to zvrtlo na bizár . Vážnejšia tvár, aj keď sa o to snímka miestami pokúšala, sa utopila pod litrami striekajúcej krvi. Ale scenáristicky to bolo veľmi zaujímavé. Záverečné konšpiračné vyvrcholenie som nečakal.................. aj keď po pravde, tie texty popovej teen kapely sa mi nezdali už od začiatku. (11.12.2015)

"Když se zabiješ, přerušíš spojení sám se sebou?" aneb divní a filosoficky rozervaní Japonci se snaží ponořit sami do sebe. Na základních školách prý zavedli volitelný předmět "Jak spáchat harakiri snadno a rychle, ale neuříznout si při tom ostudu." Původně jen pro chlapce, zatímco na dívky zbylo vaření, háčkování a cudné cupitání s nožkami u sebe. Cha! Dnes již strašidlo genderové vyváženosti dorazilo i pod Fudžijamu a zplodilo tento podivný, (režisérsky) sebevražedný film o smrtící síle reklamy. Plný dívčího chcichotání nad tím, že kolektivní sebevražda je děsně cool. Zajímavá exkurze do odlišné japonské mentality, která je o pár kulturních levelů jinde (výš či níž?), než ta naše, středoevropsky konzervativně zaprděná. Poslední třetina filmu už naprosto mimózní a smysl postrádající. Ovšem na zvrácených sebevražedných scénkách jsem si pošmáknul, ne že ne. Dostatečně morbidní a ujeté, dokonce i na Asii. Například Tokio Expres u nástupiště číslo 8. Desítky amputovaných nožiček i ručiček, pukající hlavy... moc pěkný masakr. Bohužel jsem si v tom fofru ani nevšiml, kdo vlastně na nástupišti zapomněl tu tašku? (14.02.2015)