Sennen džojú
Millennium Actress
Režie:
Satoši KonKamera:
Hisao ŠiraiHudba:
Susumu HirasawaHrají:
Fumiko Orikasa, Mami Kojama, Kóiči Jamadera, Masaja Onosaka, Šózó Iizuka, Hirotaka Suzuoki, Masane Cukajama, Kan Tokumaru, Šóko Cuda, Kazujo Aoki (více)Obsahy(2)
Sny a tužby jednoho lidského života ve víru vzpomínek a rolí během kariéry u filmu. Chiyoko Fujiwara je stárnoucí filmová hvězda, kterou navštíví dvoučlenný štáb, jenž chce o jejím životě natočit dokument. Umělkyně jim vypráví svůj příběh, ve kterém dominuje především jedna linka – pátrání po muži, se kterým se setkala jen jednou a na nějž nemůže zapomenout. Krátce po fatálním setkání nalezne Chiyoko tajemný klíč a rozhodne se, že jej musí mladíkovi vrátit. Právě touha nalézt tajemného muže ji žene celá léta vpřed... Anime film Herečka tisíciletí je poctou japonské kinematografii a lze zde nalézt celou řadu odkazů na klasické tituly. Režisér Satoši Kon, který zemřel předčasně ve věku šestačtyřiceti let, ve snímku pracuje s řadou svých oblíbených motivů – pamětí a rozvzpomínáním se, mechanismy slávy či s prolínáním několika časových rovin. Právě prolínání představuje ve snímku výrazný formální postup. Například dokumentaristický štáb, který o hrdince natáčí, je „obzasazen“ do několika hereččiných vzpomínek, v nichž filmaři působí buď jako němí svědci, anebo na sebe přebírají role osob, s nimiž se Chiyoko setkala. Téma převleků, kontextů a obecně rámování tak zásadně prostupuje celým filmem. Samotné osudové setkání Chiyoko a tajemného muže je tak zásadní především proto, že ona sama mu tuto důležitost propůjčuje... Režisér Satoši Kon byl vlivným filmařem, jehož předčasný odchod v roce 2010 zarmoutil celou řadu anime fanoušků a fanynek. „Nejde o to, že anime bez Satošiho Kona už nikdy nebude stejné. Teď je spíš pravděpodobné, že už bude vždycky stejné,“ vyjádřil se například krátce po jeho úmrtí jeden twitterový vzkaz. (Česká televize)
(více)Videa (2)
Recenze (82)
Ticíce nocí proběhly, tisíce tváří měsíce mohla vidět, ale ona stále žila jen v té jedné noci pod tím jedním měsícem. Nechápu, proč se z toho stále nemůžu vzpamatovat. První film, po kterém se mi klepou ruce. Opravdu nechápu, jak mohlo něco takového vzniknout. Opravdu nechápu, jak k tomu někdo mohl přidělat tak perfektně sedící hudbu. Vím, že to nechápu opravdu mnoho, ale jedno - takový film se pro mě rodí snad jen jednou. Dostanu někdy silnější filmový zážitek? 14. 11. 2010 viděno znovu a stále doufám - možná ještě více než po prvním zhlédnutí - v "icuka kitto". ^^ ()
Můžu jen litovat, že pro mě Kon byl takovou dobu jen tvůrce dnes již legendární Papriky. Jeho starší snímky mi přišly podle premis jako malé, až artové pokusy, ke kterým by stálo za to se dostat jen při dlouhé chvíli. Jenže jak jsem se prokousal skrz čas až k Chiyoko, dochází mi definitivně, jaký velikán její tvůrce byl a jak obrovská ztráta je, že po něm zůstaly jen čtyři celovečerní filmy. Jedinečný byl v tom, že na rozdíl od jiných slavných kolegů není na první pohled rozpoznatelný. Snad jen podle krásné, nesměle vypadající okaté holky v hlavní roli a podle hudební stránky jódlujících chorálů Susumu Hirasawy. Proč ale zůstávám ze Sennen joyū u vytržení, je její láskyplnost k divákům a stejně tak k filmovému médiu. Milostných dopisů věnovaných kinematografii už bylo natočeno dost, ale tenhle je z těch, které svému publiku rozumí. Když dokumentarista se slzami a vášní nahazuje svému idolu nejslavnější repliky, mluví tak z duše všem, kteří se kdy dojatě dívali na filmový plakát. V kombinaci s univerzálním a násobně použitým okřídleným poselství, kdy i cesta může být cíl, není emocionální obrany. ()
Po niekolkych rokoch sa Satoshi Kon vratil k teme z debutu Perfect Blue, k filmu vo filme, k herecke v hlavnej ulohe, akurat na rozdiel od psycho thrilleru ebutu tentoraz ide o dokumentarny film miesany s melodramou cistej lasky. Opat netypicka tema na anime film, opat presahovanie reality fantaziou. Opat Satoshi Kon, nazajujimavejsi anime tvorca poslednych dob. ()
Díky Herečce tisíciletí jsem po čase opět mile překvapen tím, co vše může obsáhnout animovaný film. Emotivní příběh se rozvíjí od chvíle, kdy dva reportéři s kamerou dostávají nečekané povolení k natočení dokumentu se slavnou herečkou Šijoko, ona je pozývá do svého domu a vypráví o své kariéře. Následně film prochází do četných retrospektiv jejího osudu a kariéry, životního příběhu o hledání tajemného mladíka, promítaných „archivních ukázek“ z filmů i zákulisního pohledu do natáčení, přičemž všechny tyto linie někdy splývají natolik, že je občas od sebe nelze úplně oddělit, oba reportéři se objevují i ve scénách z minulosti, jeden z filmů o lásce se patrně prolíná s životním osudem Šijoko atd. Detailně se vyznat v struktuře filmu možná není snadné, ale to mi vůbec nevadilo, protože skvěle na mě fungoval i s ryze pocitovým a vizuálním vnímáním. Jde o vážně zajímavý nápad animovaného životopisu (fiktivní) herečky, včetně provedení, práce s barvemi a filtry včetně černobílé nebo četných odkazů na japonskou kinematografii např. v rámci samurajských filmů, sci-fi nebo monster horrorů. Přesto jsem občas měl pocit, že prvky kolem filmů ve filmu mohly být ještě více rozvinuté a pokud mi něco vadilo, tak asi ve dvou scénách až přehnaně patetické emoce, pro japonskou (i animovanou) tvorbu typické. U jedné jsem si říkal, že takto hystericky přehrávající výkon by ze strany opravdové herečky tisíciletí snad ani nebyl hoden! :o) Jinak moc pěkný počin. [75%] ()
Z trojice filmov, ktore som od Satoshiho Kona videl, jednoznacne ten najlepsi. Pribeh lasky dievcata k zahadnemu muzovi odohravajuci sa na pozadi vojny a historie japonskej kinematografie v sebe ukriva mnoho odkazov na japonske klasiky (godzilla, Krvavy tron), ale aj mnoho pravdy o tom, ako to s japonskym filmom po druhej svetovej vojne bolo. Animacia a hudba je prenadherna a striedanie casovych rovin/skutocnosti/snov je kuzelne a vdaka vedlajsim postavam dvoch filmarov, ktori hlavnu postavu sprevadzaju s kamerou celou cestou jej snoveho dobrodruzstva, je film aj prijemne vtipny. Nadhera. (10/10) ()
Galerie (34)
Photo © WoWow Inc.
Reklama