Městečko prokletých

Hromadné neposkvrněné početí jakožto předehra k doteku medúzat v městečku Midwich, kde průvod metr vysokých potomků zpěváka skupiny Scooter dovedně terorizuje Dundeeho manželku, Clarka Kenta či dokonce syna Dartha Vadera (já nespoileruji, to Homer Simpson!) a vědkyně K.Alley se přitom všem snaží zjistit, Kdopak to čte myšlenky.. Princ hrůzy Carpenter zdá se umí jen dvě polohy - ukrutný a ukrutně nezajímavý a tohle bohužel byla vzhledem k absolutní tvůrčí impotenci a postupně uvadající atmosféře ta druhá. Všimli jste si, jak v dnešní době podivných hodnot ovládají některé děti své rodiče i bez pomoci svítících očí..? (05.05.2011)

Na to, že to má jen 51%, tak to nebyl zase tak špatný horor. Je narvaný tehdejšími hvězdami, dětští herci vypadají chvílemi opravdu děsivě a závěrečný myšlenkový souboj byl povedený. Bohužel kromě hlavních postav, tam byli ostatní herci spíš do počtu a jejich postavy byly spíše nahodilé a jen dobré k tomu, aby umřely. Možná to chtělo si s postavami trochu více pohrát. Jinak ale verze Městečka prokletých z roku 1995 není špatná. (13.02.2022)

Tento film som naposledy videl ešte na kazete a jedine čo som si pamätal, že ani v tej dobe ma nezaujal a v tomto prípade sa moje filmové Chúťky nezmenili. Príbeh o meste, v ktorom všetci obyvatelia odpadli a keď precitli, tak ich ženy boli tehotné znie super zaujímavo, ale na to treba šikovnejšie spracovanie, ktoré tu chýbalo. Deti boli odporné a herecky to bolo ešte horšie. Najväčšou chybou filmu, ale zostáva to, že je nevýrazný, nudný a bez dramatických momentov. Chýbalo mi tu aj to, že deti sa neprejavovali ako napríklad také kukuričné deti, ale s ich svetielkujúcich oči sa nikto nezloží a tak celková Gore stránka je na mága bizarností Johna veľmi nedostatočná. Za slabý prístup, slabé hodnotenie, aspoň, že tu hralo veľa známych tvárí aj keď ani oni nedokázali zvýšiť úroveň tohto filmu. (07.06.2023)

Remake takřka mistrovského černobílého sci-fi hororu z roku 1960 hrdě uvozuje titulek John Carpenter's Village of the Damned. Být režisérem, pod tento film bych se nepodepsal... Z vynikající předlohy Johna Wyndhama (Den trifidů) se vytratilo mrazivé fantaskno a zůstala rádoby obskurní nuda. Dětičky mají sice zvláště kruté nápady, ty jsou však podány natolik mechanicky, že nezaujmou. Film ubíhá, ale nikam nespěje, chtěné vyvrcholení nepřekvapí, nešokuje, nebaví - prostě se odehraje a je to. A to film vychází z motivu lidského strachu z čtení myšlenek a následné ztráty nedotknutelného soukromí. Jen místy prosvítá ideová bohatost předlohy - například když dítě-vetřelec přežije díky lidské (mateřské) lásce. Tento film ve vás bude rezonovat zhruba stejně dlouho jako Časožrouti nebo Carrie II. - Zuřivost a pobaví asi jako Hemoglobin. Poznámka: český překlad se nesprávně vyrovnal se slavným výrokem Sherlocka Holmese. Správná varianta zní: Vyloučíte-li nemožné, cokoliv zbude, jakkoliv je to nepravděpodobné, musí být pravda. (When you have eliminated the impossible, whatever remains, however improbable, must be the truth.) vp 23.5.2005 (12.06.2005)

Já nevím, začínat, nebo zkrátka kdykoliv obohacovat komentáře o vtípky typu "haha, to není béčko, to je aspoň géčko" už mi přijde jaksi profláknuté. Přesto nemohu odolat a musím říci, že kdyby se jednalo o géčko, bude to aspoň vzrušující. Jako vždy ale musím dodat, že velký podíl na otřesném dojmu, který ve mně film zanechal, náleží zprasenému českému dabingu, jenže co mám dělat, když na film koukám v televizi, tolik času zase není, abych si všechny dohledávala později v originálním znění. Platinové paruky nikdy více. (03.04.2010)