Šinseiki Evangelion

Existuje nějaká příručka na tenhle "skvost"? Nebo to lidi musejí sledovat, když jsou opilí? Řekněme, že první půlka se ještě dala, pak to začalo být otravné, Shinji pořád řval, to "problikávání" bylo tak akorát na záchvat a posledních pár dílů bylo moc i na moje myšlenkové pochody. Hodně si rozmyslím, zda se pustím do filmů či nikoliv. Spíš nikoliv. Velké zklamání z něčeho, co je opět opěvováno všemi (jen já na to zase kydám hnůj hahaha) (27.10.2020)

No když si postavím na pomyslné váhy vedle sebe zápory a plusy, které mi Neon Genesis Evangelion nadělilo, tak je výsledek celkem jednoznačný. Zápory: strášný audiovizuál s téměř statickou animací a dvoumi/třemi hudebními motivy, dále jakýkoliv osobní život hlavních hrdinů, také haluz zakončení, které absolutně nekoresponduje se zbytkem seriálu. Jo a taky je to povětšinou nuda. Plusy: jakýsi postapokalyptický svět a občas pěkný design (andělé). A já mám jasno. Neon Genesis Evangelion je uspávačka, která získala kultovní status jenom díky filozofickému "hraní si na boha". 40 % (01.08.2011)

"Man isn´t a god, after all." Nadčasová klasika a jedna z vlajkových lodí anime "i na/pro Západ". Jakkoli se může na první pohled zdát, že je to japonská kaiju variace na knižní Enderovu hru, akorát o dětech pilotující obrovské bioroboty odrážející zlovolný šmejd z vesmíru, tak tomu tak není. Oidipovský komplex, morální šedé zóny, dospívání, biblické motivy, role/zodpovědnost jedince/lidstva, hraní si na Boha, metafyzično, studie deprese... A mnoho dalších velkých témat, která jsou však zpracována skrze symboliku, sofistikovaně a, jako mnoho aspektů NGE, nadčasově a dostatečně volně k interpretaci, aby i po více jak čtvrt století od vzniku vzbuzoval závěr emoce i dohady "co, jak, kdo, proč". Navíc je to seriál, který je tím lepší a osudovější, čím více se blíží cíli. A to již start není vůbec špatný; ba naopak. Není to repetitivní šónen, kde exponenciálně rostou schopnosti protagonistů i antagonistů a finále je v nedohlednu po stovkách dílů. Zde je konec neodvratný a seriál se vyvíjí, nejede se dle jednoho mustru v každé epizodě. Což má za následek, že chtě nechtě, ne každému sednou všechny epizody stejně. Nejsem v tomto výjimkou; speciálně kolem poloviny mám pár neoblíbených epizod. Nejde však o výplňové díly, mlácení prázdné slámy či nahánění stopáže. Čistě o kolizi zvoleného přístupu a mého vkusu. Ostatně žánrově je to neukotvené; od teenagerské komedie přes postapo sci-fi až po existenciální horror. Proto hodnotím seriál (resp. vlastně seriál a závěrečný celovečerní speciál, jelikož jsou vzájemně neoddělitelné) jako celek. Pár mušek se i tak najde. Vyloženě cringe je typicky japonsky devadesátková přestřelená sexualizace čtrnáctiletých dívek, ta rozhodně nadčasová není. Ono to bylo na pováženou již v době vzniku, tuplem pak dnes. A tučňák, který zřejmě měl být roztomilým maskotem seriálu, ale je zcela do počtu a na sílu. Symbolem seriálu i celé jedné éry se staly (polo)andělské EVA kolosy. Ostatně právě se znázorněním (nejen jejich) měřítka seriál nemá problém ani v nejmenším. Nejeden výjev je z fleku hoden zarámování. (21.12.2023)

Tak tahle manga má vše, co si lze jenom přát... Ze začátku příběh, který vás nutí dívat se na další a další díly, abyste věděli, jak vůbec dopadne váš oblíbený hrdina a posledních pár dílů je to psychologické rozebírání jednotlivých postav, ve kterém se ze začátku člověk ztrácí, ale na konci je mu jasné jednání každé z hlavních postav... Vřele doporučuji... (18.08.2008)

Dokud to byla jen mecha vybíječka, bylo to fajn. Když se začala vyjevovat ne zrovna příjemná minulost postav a začalo být jasné, že v NERVu něco smrdí, začalo mě to vážně zajímat. Když se seriál vydal vstříc konci, nechápala jsem, kde se tam bere to, co se tam bere. Shinjiho závěrečné (nekonečné) pitvání vlastní mysli proti předchozímu ději působí jako pěst na oko, skoro jakoby vyplynula na povrch zoufalost tvůrců, jak tohle vlastně ukončit. Bujaré vršení na sebe větiček, které mají budit dojem, že postava strašně dumá a hledá sama sebe mi přišlo v mnohem banální, kolovrátkovité a tím pádem zbytečné (aneb poslední dva díly mohly být shrnuty do 5 minut, v tom případě by se zbytečně neopakovalo několikrát řečené nebo ukázané a mělo by to jistě svou působivost.) S tou slavnou propracovaností postav to taky není nijak horké, vždyť seriál selhává už u základních lidských emocí (ve vypjatých situacích postavy jednají jednou tak, že máte pocit, že se vlastně nic neděje, podruhé propadají přímo panické hysterii). O nějaké hloubce se tady absolutně nedá mluvit (to už skoro vezmu na milost nudnou Lain, která má alespoň co říci...), ale to už tady rozebrali jiní a mnohem lépe než bych to dokázala já. (28.01.2009)