Šinseiki Evangelion

Ako píše kiddo v komente k La Femme Nikita : „Status kultu má jednu obrovskou nevýhodu: v těch, kdo snímek neviděli, vzbuzuje často až přehnaná očekávání a po zhlédnutí obvykle následuje velké zklamání.” Na NGE som počul samé chvály, aký je to kult, aké sú prepracované postavy, aký to má haluzný a filozofický koniec a v neposlednom rade že sa jedná o povinné dielo. Z tých chýrov považujem za pravdivý len ten posledný. Na NGE totiž veľmi vidieť, že chcel byť zo začiatku niečím úplne iným, než čím sa postupom deja stal. Začína in medias res; hlavný hrdina Shinji je dovezený na základňu v Tokiu III, kde musí v útrobách Eva01 podstúpiť svoj prvý boj s Angelom – strojom či bytosťou snažiacou sa zničiť Tokio III. Pre mňa z nepochopiteľných dôvodov seriál pokračuje v mecha mlátičkách až do štrnástej časti, kde všetko doterajšie dianie zhrnie v kocke, čím urobí predošlých trinásť dielov absolútne zbytočnými. V dieloch 14-20 sa začne odkrývať akási mytológia spolu s hlbším obrazom o minulosti a charakteroch hlavných hrdinov. Časti 20-24 v tomto trende pokračujú ešte hutnejším spôsobom a na záver príde to “psycho” o ktorom neviem čo si mám myslieť. Totiž, je pekné a chvályhodné, že sa autor začal zaujímať o filozofickú literatúru, avšak nacápať dínom-dánom do dvoch dvadsaťminútových záverečných dielov prakticky väčšinu problémov filozofického idealizmu, ktoré načrtne, ale nenechá dôjsť záverečnej syntéze je prinajmenšom podvod na divákovi. Čo sa týka postáv, okrem Ayanami Rei a Misato Katsuragi mi žiadna z postáv neprirástla k srdcu, ani ju nepovažujem za prepracovanú. NGE pripomína rytmikou rapovú skladbu, ktorej na záver zaradíte opernú áriu nasledovanú jazzovou improvizáciou. Povedané inak rytmus ustúpi melódii s rytmom aby sa nakoniec úplne stratili v niečom čo nemá pravidlá. Takže, chápem že toto anime je kultové, i keď podobne ako u Cowboya Bebopa vidím ten status kultu skôr v tom, že je prístupnejší západnému mysleniu a pomerne známejší než iné anime svojho druhu. Hĺbku Serial Experiments Lain, ktorá vo svojej podstate rieši tiež vzťah individuálneho a univerzálneho vedomia však zďaleka nedosahuje. 7/10 Nowecki : Tak ako hovorí Idaho, plus, na tému sebaspytovanie vlastnej hodnoty teenagera je priamočiarejšie a omnoho lepšie napr. Mai-HiME. (07.08.2006)

Možná je to opravdu přehnaným očekáváním, ale na tomhle seriálu se mi toho líbilo pramálo. Prakticky ve všem souhlasím se Subjektivem, navíc mi ale vadilo i pár logických nedostatků. Za všechny třeba to, že děti (to se ještě dá pochopit), které dokážou jako jediné chránit svět, chodí jen tak do školy mezi ostatní a můžou se s nima rvát (to už se pochopit nedá - kdyby se třeba Shinjimu něco stalo, byl by to konec světa?..). Pro mě slabé 3* za animaci na dobu vzniku nevídanou. (23.10.2007)

Prvá polovica dobrá, aj keď trochu schématicka. Všetko sa to rozbehne tak od 12 dielu. Postupne sa dostávame už aj dovtedy výborne prepracovaným postavám úplne pod kožu (takéto prekreslenie postáv som doteraz nikde nevidel), odhaľujeme ich traumy, psychózy, radosti... V druhej polke film začína postupne riešit filozofické otázky a pre mňa osobne hlavne kvôli tomuto vysoko prečnieva nad všetky ostatne anime serialy co som mal možnost vidieť. Filmu vyčítam iba dve veci- prefilozofovaný posledný diel (to čo režisér predviedol je vážne psycho) a niektoré nedokončené dejové línie z prvej polky. Aj tak ale jasných 10/10. (11.06.2006)

První čtyří díly mě docela chytly, se zbytkem už to bylo slabší. Kvalita sice nijak zvlášť neklesla, jenom to pak dál bylo pořád tak nějak stejné, gradaci příběhu pokládám za docela důležitou, protože díky ní si ze seriálu zapamatujete když už ne celý děj, tak aspon několik scén - tento seriál si za čas nevybavím, snad bych jen vyzdvihla melodi openingu a endingu. Nad smysluplností děje se pozastavovat nebudu, nějak se nato necítím kompetentní :) Co do dynamiky, zpracování a atmosféry je myslím lepší volbou Rahxephon. (23.03.2007)

Zázrak z devadesátek, který by se už dnes neprosadil. Ani ne tak z důvodu opadnutí zájmu o obří roboty, ale čistě protože je svůj. Za následek to má nejproměnlivější nálady, které jsem kdy v anime viděl. A mě stejně tak baví úvodní poťouchlý lechtivý fanservis i neustálé pubertální pištění, jako přitahuje dobově přesná rozevlátost. Dokud je Evangelion jenom mladistvá mecha akce prokládaná hláškami nebo naivními epizodickými klišé (ať jdou hrdinové do školy, na dovolenou nebo doslova kamkoli, pokaždé se budou muset utkat s Andělem), je to více než slušná zábava, na kterou se dívá samo. Po přerodu do vážnější roviny, která postupně graduje do náročné psychologie či thrilleru pak seriál definitivně dostává své pověsti nezapomenutelného a hlavně nezaměnitelného zakladatele jednoho subžánru. Tenhle skok od věčných úsměvů a shazování sebe sama navíc přijde z dílu na díl a o to větší dopad na diváka má. Scénář se v tu chvíli nebojí v očekávání největšího akčního inferna doslova couvnout do mysteriózní detektivky nebo introspekce hlavního hrdiny a z podobných dilemat až do samého závěru vykukuje jen velmi neochotně. Úplný finiš asi svého času musel vyrazit všem dech a i přesto, že jsem na něj byl připraven, stejně mi z neustálého chaotického drmolení a duševního sebepoškozování šla hlava kolem. Jakkoli bych si konec představoval jinak (ať už ten seriálový nebo filmový), zůstávají Shinji, Rey i Asuka jedinečnou vzpomínkou. (31.12.2019)