Perfect Blue

Vzít to do ruky nějaký dobrý španělský thrillerový režisér a scénář upravit třeba Jean-Claude Carriére, který by dodal lepší zvraty, mohl by to být majstrštyk. Jako ono to není špatné a dokonce tam, kde jiné filmy tlučou většinou prázdnou slámu - tedy ve své prostřední části - tady to šlape velmi napínavě. Ta myšlenka, kdo je kdo, a co je realita, a co seriál, je tady vážně skvělá a líbila se mi. Jenže není dotažená do konce. Třeba u té poslední scény, která jak polopatická jak sviň, by se mi víc líbilo, kdyby ve zrcátku byl obraz té druhé. Nebo kdyby se ukázalo, že šlo o film ve filmu celou dobu. Fakt by to mělo hned lepší grády. Navíc hlavní postava je nesympatická kráva až na půdu - přehnaně ambiciozní hvězdička (o jejíchž rodičích se jen mluví, ale jejich reakci nikdy nevidíme), která udělá pro kariéru vše, klidně natočí porno film, a o níž víme jen to, že si kupuje kravské mléko a má rybičky? To je dost málo. A proč se ve druhé části už nemluví o její bývalé skupině? Zpočátku se zdá, že by to mohl být nosný dramaturgický prvek, ale je zahozen bez jakéhokoliv vysvětlení pryč. A to vylhání se maskou - sorry, tlustou postavu maskou neukryješ. Ale zase jsem po letech rád viděl ikonku Netscape Navigatoru. :-) (01.04.2020)

Wow, tohle musí být jeden z nejvíc "mind blowing" filmů. Z počátku si myslíme, že sledujeme mladou popovou hvězdu Mimu, která opouští dívčí skupinu, aby se vydala na filmovou dráhu. Filmový svět je ale plný mladých hvězd, které se chtějí prosadit a Mima tak musí něčím vyniknout. Souhlasí s natočením scény znásilnění, aby její postava dostala více prostoru v seriálu. S čím však Mima nepočítala, tak to je posedlý fanoušek, který začne posílat výhružné dopisy a na internetových stránkách zveřejňovat až podezřele detailní okamžiky ze života Mimy. Náhle je zabit scénárista seriálu a vše se začíná komplikovat. Mima a vy jako diváci začínáte ztrácet pojem o tom co je realita, co se může Mimě zdát. Nebo je to všechno jen součástí seriálu. Bravurně zrežírované a pořád na hraně, takže si nejste jisti i tím koncem. Který je mimochodem asi jednou z nejpamátnějších filmových scén. Bavím se samozřejmě o večerní honičce. Japonci opět potvrzují, že filmové řemeslo dokáží dotáhnout téměř ke 100%. (14.05.2014)

Perfect Blue je veľmi nepríjemným animákom. Niekto to tu prirovnal k Lynchovi. A asi má aj trošku pravdu. To stierané skutočného a fiktívneho je tu od určitého momentu tak šialené, až sa v tom obyčajný pozorovateľ stráca. Satoši Kon to ale nerobí preto, aby nás zmiatol. Svoj príbeh rozpráva bez zaváhania a s jasnou víziou. Ak sa tu zmätenosť dostaví je len preto, aby sme sa k filmu mohli po čase vracať, skúmať ho a rozhodovať sa podľa vlastných uvážení čo realitou je a čo naopak nie Pretože ako to už u takto ladených filmov býva, je veľmi otvorený akýmkoľvek interpretáciám. Explicitnosť aj prapodivné tváre oceňujem. Robili mi túto jazdu značne nepríjemnou. Vrah mi strašne v niečom pripomínal Night Stalkera. (23.02.2021)

Starší počin od režiséra mé oblíbené Papriky. Skvělý thriller, kde živé herce zastupují ti animovaní. Psychologické drama, ve kterém do poslední chvíle nevíte, jestli je bláznem ta dívenka, všichni ostatní, nebo vy. Satoshi Kon si prostě rád hraje se sny a rád je míchá s realitou a stejně jako v Paprice, tak ani tady se nebojí nahoty a drsných scén, které by v USA asi jen tak neprošly. A poselství filmu? Pokud máte nějaký sen, jděte si za ním a nenechte si do něj nikým kecat, třebaže se vám hned nedaří. (30.08.2010)

Perfect Blue je dozajista (ne)přiznaným zdrojem té nejlepší tvorby Darrena Aronofského (tj. Requiem za sen a Černá labuť) a celkově velmi podnětným příspěvkem do subžánru paranoidního „schizothrilleru“. Bezbřehá touha po naplnění ambicí bez ohledu na psychické i fyzické důsledky je zde vykreslena bez sebemenších příkras a ty občasné hororové motivy jsou zatraceně husté. [80%] (12.04.2021)