Lev v zimě

Je to sice dlouhé jako normanské kopí a ukecané jako welšský šenkýř, divadelní předloha z toho leze všemi švy, ale ... sakra, stojí to za to! Strhující slovní přestřelky, živočišný Peter O'Toole, božská Katharine Hepburn, pikle, úskoky, překvapení, incest, sodomité, zrada, lest, faleš - a hned nato vřelý cit a něžnost. Jedno z nejlepších historických dramat, jaké jsem viděl. (13.09.2011)

Dialogy, intriky, pravdy a lži, ze kterých chvílemi mrazí. Postavy jsou tak dezorientovány v síti intrik, že nepoznají chvíle, kdy se hovoří pravda - a to jsou asi nejkrutější okamžiky. Láska, která je příčinou toho všeho, tak stále kdesi hluboko je, zraňována, nechápána a zašlapávána do bahna. Výborný film, uvěřitelné vztahy, které vlastně mohou existovat v jakékoli rodině. Výkon Petera O'Tooleho porovnatelný s výkonem Katharine Hepburn. Maximální hodnocení naprosto zasloužené. ■ P.S. Po dočtení ostatních komentářů dodávám, že jsem z fimu divadelní předlohu necítil a i kdybych cítil, nevadila by mi. Možná proto, že jsem kdysi dost často do divadla chodil, baví mě ho "rozebírat" a "divadelní styl" naopak ve filmech vítám. (12.10.2009)

Peter O'Toole jako Jindra II. podruhé. Zatímco v Beckettovi hraje mladého krále, zde o čtyři roky později si zahrál stárnoucího panovníka několik let před smrtí. Každé z jeho pojetí anglického monarchy je odlišné a každé z nich strhující a uvěřitelné. Už to není ten arogantní slizský psychopat, který všechny kolem sebe bere jako obtížný hmyz, jenž je třeba rozšlápnout. "Dospělejší" Henry II. je charismatický intrikán, lidsky mnohem sympatičtější, ale k představě vznešeného křesťanského panovníka má opravdu hoooodně daleko :-) No a Lev v zimě jako takový je strhujícím dramatem o jedné těžce dysfunkční královské rodině. Rodina Jindry II. byla i na poměry středověkých královských rodin hodně nesoudržná (mírně řečeno) - máme tu hádky, intriky, přetvářku, nenávist, úklady o život a o trůn a to vše v extrémně vyhrocených hodnotách. Opravdu musím pochválit scénář, brilantní dialogy a hlavně herecké obsazení. O'Toola jsem už zmiňoval, ale pozadu nezůstávají ani Katherine Hepburnová, Anthony Hopkins, Timtohy Dalton a další. (05.05.2013)

Klasické dílo v nejplnohodnotnějším slova smyslu nesené dvěma mimořádnými výkony O´Toola a Hepburnové. Zhruba tak lze popsat drama, které, pokud je to hranému filmu dáno, zlidovělo tak, jak je to jen možné. Zdá se, že postava Eleonory Akvitánské do historie vstoupila jen proto, aby si ji o 800 let později mohla zahrát tato mimořádná herečka. V širším slova smyslu jakoby tu končila Hepburnové velká galerie postav emancipovaných žen čtyřicátých a padesátých let, které vytvářela zpravidla po boku své životní lásky Spencera Tracyho. Podobenství i záběr LVA jsou však pochopitelně mnohem rozmanitější. Plně respektují dobový půdorys díla, tragické datum starších anglických dějin, postavu krále, který mohl být velikým, aby nakonec stěží dosáhl na průměr vladařského poslání. Stejně demýtizující je podání jeho synů; zejména to platí o Richardovi Lví srdce. Poznání, že politika, provozovaná výhradně jako forma mocensky pojímaného šachu, svou odlidštěností a rutinní machou přímo znemožňuje a vlastně vylučuje jakýkoliv projev lidství, slušnosti a že z citové náklonnosti činí gesto, z nějž ční hodnotová a obsahová prázdnota, je zdrcující nejen pro dávno rezignovavši královnu, ale koneckonců i pro politického rutinéra, jakým byl i Jindřich II. A také pro diváka, který by si nutkavě přál vidět na stříbrném plátně drama lásky, vášní, výbuchů, šlehajících do nebes. Místo toho je předmětem tanců připomínajících brutálně tichý lov kudlanky pobožné. Ale vášeň, kterou protagonisté vkládají do svých rolí a jejich neschopnost dokonale splynout přes veškerou vůli s bezduchou rutinou odcizeného mocenského výkonu, je silnější alespoň v některých mezních scénách. Je to prvek, který dílu propůjčuje nezpochybnitelnou nadčasovost a klasičnost. Je to zážitek, na který se nezapomíná. Ani po letech. (21.06.2009)

Konverzační drama vysokých kvalit, plné piklí, intrik a pokřivených charakterů. Za takový scenář by se nemusel stydět ani Shakespeare. Škoda jen, že divadelní předloha z toho trčí více, než by se slušelo, na úkor plnohodnotného filmového prožitku. A přestože jsem velkým odpůrcem dabingu, tady udělám vzácnou výjimku a musím ho vyzdvihnout, byl znamenitý, s hlasy staré herecké garnitury, z dávné doby K.M.Walló, kdy český dabing patřil mezi nejlepší na světě. (20.07.2009)