Boj o světovládu

Klíčový film pro příští rozvoj historických spektáklů v Evropě i v Americe. Zatímco doma přežil zejména Maciste jako protagonista celé série vlastních filmů, Hollywood se vydal vlastní cestou. V letech 1915 - 1927 se Maciste objevoval v takových filmech jako Maciste contro la morte nebo Maciste innamorato, v letech 1960 - 1965 byla jeho éra znovu obnovena díky slávě sword-and-sandal a ani tedy to nebylo naposledy, kdy se Maciste vrátil na plátna kin, zatím poslední produkce s tímto neohroženým hrdinou nacházíme v roce 1973. Díky edici Kina je dnes možné Cabirii vnímat jako skutečně moderní film s opuletní a zajímavou výpravou, dobrými hereckými výkony a zároveň s přitažlivostí děje navzdory téměř stoleté propasti. A navíc Francesca Bertini je sexy děvče, se kterou je příjemné projít si její dějovou linií. Ta hladila gepardy jako nikdo jiný. (16.05.2012)

Musím přiznat, byl jsem naprosto unešen. Pokud mě na filmech něco dokáže totálně nadchnout, je to taková ta imerze, která divákovi naznačí, že fikční svět existuje i nad rámec vyprávění (jako například u INTERSTELLAR, TENET, SOURCE CODE, IN TIME a dalších). I tady je vlastně ta ústřední příběhová linka (titulní Cabiria) tak trochu odsouvána do pozadí a divákovi je nabídnuto mnoho dalších drobností, které ten fikční svět krásně vykreslují a dodávají mu plastičnost - zde například nedokončená dějová linie s Archimedem (ačkoliv všichni samozřejmě víme, jak to s ním a Syrakusami dopadne). Zkrátka a dobře, filmy jako CABIRIA dokáží naprosto přesně zasáhnout mé slabé místo pro rozsáhlé fikční světy a proto nemohu hodnotit jinak než 5/5. (03.11.2020)

Míľnik rozsiahleho historického kostýmového filmu. Za to si, spolu s pateticko - básnivými D´Annunziovými titulkami, nejakú hviezdičku zaslúži. Otázne je koľko si ich zaslúži a za čo. Talianske sicílsko-africké nemé filmové dobrodružstvo na pozadí príbehu stratenej a neskôr do otroctva predanej dievčiny Cabirie ukazuje pomerne podrobne, a zároveň naivne romantizujúco zjednodušene, dobové pozadie (do deja sú zhusta zasadené reálne historické súvislosti, scény aj postavy: Aristoteles, Hannibal a pod.). Historickej linke dominuje najmä jej veľkoleposť. Trikmi, výpravou, štatistami. Hoci film obsahuje i niekoľko pozoruhodných záberov, inšpirujúcich režisérskych nasledovníkov, ostáva "Cabiria alias Boj o svetovládu" hlavne etalónom a predvojom pre celú odnož výpravnej, romantizujúco - historicko-dobrodružnej kinametografie, vrátane filmov, kde sú do hlavných úloh obsadené meče a sandále. Lineárny dej, exotika, premaľovaní černosi a obdiv starovekým hrdinským legendám. Nasledovníci ho tiež nejako extra netromfli. V ich prípade ide zväčša o síce komerčne úspešné, ale zároveň často ešte hlúpejšie, nudnejšie a zdĺhavejšie filmy. (01.10.2013)

Jestli mě na němých filmech něco dokáže iritovat, tak jsou to sáhodlouhé mezititulky popisující "co se zrovna děje na plátně". Tady jim ovšem nelze upřít jisté poetično a od zhruba druhé třetiny filmu nabudou i na střídmosti a výsledně přidají filmu na svižnosti. "Cabiria" mě nadchla. Nejen svou epičností, ale i komplexností dvouhodinového díla, kdy je u filmů z téhle doby každá přidaná minuta otázkou přínosu a únosnosti. Film se zcela vymyká standartní produkci první poloviny desátých let minulého století. Inovativní pohyblivá kamera mě tady dostávala permanentně do kolen. Když srovnám "Cabirii" s o tři roky starším monotónně lineárně statickým "L'inferno", nemůže mi uniknout podobné srovnání s "Desatero přikázání" (1956) a "Ben Hurem" (1959). Taky je dělí pouhé tři roky, ale jsou oba z úplně jiného filmového světa. (27.09.2014)

(Verze: 123 minut) Opíjet se vínem místo zachraňování, to by jim šlo…Ne, tak silák Maciste byl sympaťák a chápu jeho oblibu z tohoto filmu (která se pak přenesla do těch dalších). To jeho pán mi seděl méně, nejdřív zbaběle utekl, trochu si teda loknul mořské vody, no ale nakonec stejně slíznul všechnu smetanu i za „parťáka“. Ostatní postavy byly zcela nevýrazné s výjimkou čím dál víc patetické královny, která mě pořádně štvala. Jenže o postavách či kupodivu ne až tak triviálním příběhu film není, ten byl výrazný především výpravou, kulisami a kostýmy. Jenže kromě nich už toho s výjimkou pár zajímavějších momentů (řádění sopky, Archimédes a jeho zbraň, žebřík z vojáků) víc nenabídl a já se jinak docela nudil. Čekal jsem alespoň nějaké bitvy, když prý film inspiroval Griffitha k natočení Intolerance (a tam bylo bojování zpracováno kvalitně), jenže na první pořádnou válečnou vřavu (nepočítám-li trochu ohně na lodích a pak v táboře) si člověk musel počkat cca hodinu a půl (!), a stejně to ještě k tomu nebyla nějaká velká sláva, a třeba profláklý Hannibal se sice ve snímku objevil, ale ani se nezúčastnil přímého konfliktu. A konec mi přišel useknutý (tedy domnívám se, možná naivně, že v delších verzích není jiný), když už jsem ty „peripetie“ s prakticky unesenou holčičkou prožíval 2 hodiny, čekal bych především to „hlavní“ setkání (za předpokladu, že si doma Etna nevybuchla znovu a tvůrci mě na to v mezititulcích zapomněli upozornit). Celkově to tak vidím pouze na lepší průměr. (01.06.2015)