Americký přítel

Wim Wenders je těžký intelektuál a některé jeho kousky jsou tak pomalé a do sebe zahleděné, že jsou pro běžného diváka nestravitelné. Americký přítel je úkrokem do terénu, kde se pohybují úplně jiní tvůrci a jeho film by se dal označit jako psychologický thriller. Několik scén balancuje až na kraji akčního žánru, ale Wenderse zajímá evidentně něco jiného, psychologie jeho postav, jejich vzájemné vztahy a motivace. Není to dokonalý film, scénář obsahuje některé nepravděpodobné motivy, podraz v Paříži je průhledný a např. epizoda Help For You z českého cyklu Černí andělé s podobnou zápletkou pracuje daleko rafinověji. Wenders ledascos nechává na svém divákovi a o svých postavách toho mnoho neprozrazuje, což je jen ku prospěchu věci, protože divákova fantazie může pracovat na plné obrátky a film dostává až mysteriózní rozměr. Dennis Hopper si zahrál jednoho ze svých typických záporáků, jeho postava nicméně zdaleka není jednorozměrná a patří ve skutečnosti k tomu nejzajímavějšímu, co ve své kariéře vytvořil. Celkový dojem: 80 %. (16.11.2009)

To se dalo čekat, že Wendersovo osobité zpracování Toma Ripleye bude od konvenčního thrilleru na míle daleko. Přeměnu ctihodného občana v zabijáka, což je hlavním motivem předlohy, nechal plynout jaksi svévolně a zaměřil pozornost na záhadný vztah mezi Tomem a Jonathanem. I díky působivým výkonům Bruna Ganze a Dennise Hoppera mu tento odskok do akčního žánru vcelku vyšel. Já si však více lebedím u jeho poetických rozjímání, protože nenapodobitelná atmosféra, kterou Wenders umí příznačně navodit, vyzní mnohem intenzivněji. V této kupě nebožtíků přišla malinko nazmar. 3,5* (30.09.2011)

Osobitá noirová kriminálka si plyne v pomalém tempu s důrazem na realističnost akce i vhodně obohacující rodinnou linku, aby o to více Wenders několikrát překvapil lehce podivným vyústěním. Všechny tři hlavní postavy si zachovávají určitý kus tajemna a ač se film chvílemi výrazně soustředí na jejich psychologii, stejně každý z protanogistů minimálně jednou záhy překvapí zcela neočekávatelným konáním. Chvílemi mi to svým „ujetým“ nádechem s kouskem tajemna (a zároveň tou vizí prostředí, kde se vražda stala normální, téměř každodenní záležitostí) připomínalo Blierův Studený bufet, i když nenechte se zmýlit, ve Wendersově filmu je humoru naopak velmi pomálu. Jako milovník kvalitního krimi ze staré školy jsem se i zde hodně bavil, pánové Hopper a Ganz mi ve svých osobitých rolích dobře sedli a ocenil jsem i propracovaný vizuál. Nicméně souhlasím s výtkou mnoha spolukomentujících ohledně několika až zbytečně natažených dlouhých scén, v nichž i film s tak podmanivým dějem a dobře budovanou atmosférou chvílemi ztrácel na napětí. 80% (viděno v rámci "Challenge Tour 2021" – 30 dní se světovou kinematografií) (25.03.2021)

Existencialistické thrillerové drama o manipulaci člověka v těžké situaci a podivně spletitém přátelství dvou ztracenců. Běžného diváka očekávajícího přímočarý thriller to nutně musí nudit, ale ty, kteří už vědí, co od Wima Wenderse očekávat, potěší příjemně zádumčivý příběh, umocněný hypnotickou kamerou Robbyho Müllera a výraznou hudbou Jürgena Kniepera. Celé to podtrhují strhující herecké výkony obou hlavních herců, Bruna Ganze a Dennise Hoppera, jejichž společné scény působí naprosto přirozeně a jejichž osudy byste rádi sledovali ještě nějakou chvíli navíc. Oběma pánům tleskám. (17.02.2019)

Zvláštne priateľstvo, ktoré vzniká medzi smrteľne (?) chorým Jonathanom a tajomným Tomom na základe mafiánskej vendety, je asi tým najkrajším poslaním tohto nezávislého psychothrilleru s prvkami kvalitnej drámy. Wenders veľmi dobre využil svoje poznatky o Európe a Amerike a dokázal ich spojiť do filmu o tom, ako môže priateľstvo medzi jednotlivými predstaviteľmi týchto kontinentov fungovať... Potešia aj herecké výkony Ganza a Hoppera. (18.03.2009)